V neděli 5. října přijel na Sever Vandasův předvolební cirkus. Protože nehodláme jeho nenávistná veřejná vystoupení tolerovat, vyrazili jsme spolu s lužickými antifašisty protestovat proti mítinku DSSS v Duchcově.

Připojili jsme se ke skupince antifašistů shromážděných v jižním městě, kde žijí chudí a sociálně vyloučení obyvatelé. Bydlení v této oblasti má nyní pod palcem Stanislav Spurný, majetný podnikatel v odvětví výroby nábytku. Ten zde skupuje domy (vlastní jich minimálně 14 se zhruba 70 byty) od soukromých osob i od města. Jak sám tvrdí, s penězi nemá problém. Proto si může dovolit nejen kupovat a rekonstruovat místní domy, ale také určovat, kdo v nich bude žít, poskytovat půjčky jejich obyvatelům a podle potřeby tyto obyvatele najímat i jako levnou pracovní sílu. Samozřejmě bez smlouvy, což přiznává pochybná duchcovská starostka Jitka Bártová (Šance pro Duchcov) i sám Spurný mající s hlavou města dobré vztahy.

Město se zde v duchu neoliberálních dogmat zbavuje svých nemovitostí namísto pomoci potřebným a přesouvá odpovědnost za sociální záležitosti na nevypočitatelný soukromý subjekt, jenž teď dohlíží na prakticky všechny oblasti života místních chudých. Ačkoli může tento soukromý investor domy s pseudosociálními byty kdykoli prodat a nechat jeho obyvatele na pospas spekulativnímu tržnímu prostředí, starostka tvrdí, že by Spurnému všichni měli poděkovat za to, co pro město dělá. Podobně radní Zlatuše Dandová z TOP 09 vidí na jednání Spurného jen pozitiva. Další radní, Pavlína Hapštáková z ODS kromě chvály na adresu Spurného vyzdvihuje jeho úspěšné podnikání, které mu údajně dalo nezávislost. Nezávislost v uzavírání krátkodobých nájemních smluv, které při sebemenším provinění vypovídá. Realitou je cílené vystěhovávání mnoha Romů z města. Ty, co mohou zůstat, drží v šachu. Své teritorium si jako správný boss pravidelně kontroluje a stává se tak navíc jakýmsi soukromým četníkem, což si pochvaluje i místní velitel městské policie. Co na tom, že si Spurný z jižního města vytváří soukromou zónu s vlastními pravidly, pod svým dohledem.

V neděli dostali místní chudí obyvatelé zákaz navštívit jakékoli shromáždění s doporučením, ať raději zůstanou doma. V době, kdy proti nim za rohem na náměstí vandasovci štvou duchcovské „slušné občany“. Alespoň část chudých naštěstí toto nařízení neposlechla a vyšla na ulici podiskutovat s přítomnými antifašisty nebo přímo vyjádřit nesouhlas s nenávistným shromážděním na náměstí Republiky. Na tom měli kromě samotné přítomnosti antifašistů podíl i aktivisté občanského sdružení Konexe Miroslav Brož a Jožka Miker, kteří jsou dobře obeznámeni s místní situací.

Antifašisty svou účastí podpořil i americký výzkumník a aktivista za práva Romů ve východní Evropě a na Balkáně Paul Polansky, který byl o den dříve hostem podvečerní doprovodné diskuse na festivalu Roma Pride, kde hovořil o svých odhaleních týkajících se někdejšího koncentráku v Letech. Součástí Polanského zjištění jsou mimo jiné i informace o strýci Václava Havla, který získal akcie barrandovských filmových studií výměnou za udání židovských akcionářů gestapu, nebo o rodičích Karla Schwarzenberga využívajících práce vězňů z koncentráku v Letech. Tyto poznatky však nejsou po chuti protagonistům havlismu, kteří se dnes pokrytecky staví do role velkých antirasistických bojovníků za lidská práva.

Předvolební akce na náměstí odpovídala atmosféře ospalého nedělního odpoledne severočeského maloměsta, zájem o mítink byl minimální. V očekávání dalších příchozích Vandas a spol. otáleli s oficiálním zahájením ještě nějakou dobu po avizovaném začátku shromáždění. Ale nedočkali se. Vandas následně spustil svůj lživě-nenávistný kolovrátek předvolebních slibů, zdánlivě nesmiřitelné kritiky současné politické reprezentace, obhajoby neonacistů i povinných výpadů proti sociálně vyloučeným, Romům, zahraničním dělníkům, odpůrcům rasismu a obhájcům lidských práv.

Následovalo ale malé antifašistické překvapení v podobě transparentu a vlajky, které jsme rozvinuli přímo před nenávist chrlícím Vandasem. Ačkoli tento protest proběhl zcela nenásilně a potichu, Vandas požadoval, abychom okamžitě opustili prostor. V tu chvíli se probudili jeho do té doby neteční nohsledi, kteří se snažili antifašistickému vystoupení zamezit. Byl mezi nimi např. výkonný místopředseda DSSS Jiří Štěpánek, jenž pro svou zaujatost nemohl strávit německý jazyk některých protestujících (zvláštní, že nebyl tak zásadový i při účasti zástupců neonacistické Nationaldemokratische Partei Deutschlands na akcích Dělnické strany) nebo Jindřich „Piňda“ Svoboda – místní lídr vandasovců s vazbami na duchcovskou starostku a zároveň rasista navrhující vyvražďování lidí podle barvy jejich pleti.

Místopředseda DSSS Jiří Štěpánek se pokouší strhnout antifašistický transparent a ječí, ať protestující v Česku nemluví německy. Postavička vlevo s vlajkou DSSS je Jindřich „Pinďa“ Svoboda.

Přítomná policie protestující záhy donutila vzdálit se mimo prostor shromáždění, antifašistický transparent ale zůstal rozvinutý opodál směrem k řečnícím náckům z DSSS. K protestujícím antifašistům se chvíli na to připojili místní, převážně mladí Romové, kteří vyjadřovali nelibost nad paradoxními výroky Jindřicha „Pindi“ Svobody proti kriminalitě „nepřizpůsobivých“. Sám byl totiž odsouzen za podvod, když se neoprávněně obohatil o téměř milion Kč. Jeho kamarádem a spolupořadatelem někdejších rasistických demonstrací v Duchcově je známý neonacista Jan Dufek, odsouzený za hajlování, nedovolené ozbrojování a – světe div se – zneužívání sociálních dávek. Ten byl místními nedávno viděn na svobodě, údajně se vyhýbá nástupu k výkonu trestu.

Nedělní předvolební mítink vandasovců nepřilákal pozornost veřejnosti a působil v pravdě panopticky. Není to ale tak dávno, kdy obyčejní lidé pochodovali Duchcovem i jinými městy po boku ryzích neonacistů a jejich politických vůdců. Frustrace a nenávist vůči sociálně slabým, Romům nebo lidem bez domova z české společnosti nezmizela. Dokazují to mnohá předvolební hesla zástupců různých politických stran a hnutí připomínající spíš propagandu fašistů. Levice by se k takové asociálnosti snižovat neměla, ale někteří její kandidáti bohužel dávají přednost populismu a naslouchání pokynům kmotrů. Levice, a ta radikální zvlášť, by se měla snažit o to, aby obyčejní lidé nesedali na lep pravici s jejími asociálními recepty. Krajní odnože pravice, jako jsou vandasovci nebo okamurovci, pro ni jen dělají špinavou práci svalujíc vinu za kardinální chyby kapitalismu na jeho oběti. Z těchto důvodů jsme nedělní odpoledne v Duchcově strávili se sociálně slabými obyvateli proti Dělnické straně sociální spravedlnosti, která ve skutečnosti není ani dělnická, ani sociálně spravedlivá.

Jiří Štěpánek a Jindřich „Piňda“ Svoboda v akci. Vyčnívající osoba vpravo je předseda pražské krajské organizace DSSS Jiří „Sirka“ Petřivalský, v minulosti naziagroskin a vůdce Národních korporativistů.

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u duchcovského památníku nezaměstnaným dělníkům, zastřeleným četnictvem na hladového pochodu proti snižování mezd a rostoucí nezaměstnanosti během Duchcovské stávky v roce 1931, v krizovém období předznamenávajícím budoucí fašistické barbarství.