Ačkoliv rudá vlajka Sovětského svazu již 1. května vlála z budovy Reichstagu, hitlerovští fašisté stále stříleli, mrzačili a zabíjeli vojáky Rudé armády. Den boje dělnické třídy se před 75 lety stal v Berlíně skutečným svátkem teprve 2. května, kdy se vzdali poslední fašisté. Velká skupina vojáků Rudé armády pak spěchala z Berlína na pomoc Praze k zničení jednotek wehrmachtu a SS, které tam topily v krvi lidové povstání. 9. května 1945 moskevského času jsme zvítězili nad fašismem. Tak skončil teroristický režim německých kapitalistů a jejich pomahačů. Oběti položené sovětským lidem a jeho Rudou armádou k tomu přispěly nejvíce.

Děkujeme všem, kteří se podíleli na osvobození! Nikdy nebudou zapomenuti. Naše vřelé antifašistické pozdravy všem veteránům u příležitosti 75. výročí Vítězství.

Viděli jsme a pochopili, že i po rozpadu Hitlerova režimu nedošlo jednou provždy k zničení fašismu, teroristické formy kapitalistické vlády. Ano, v Sověty okupovaném východním Německu umožnila Rudá armáda antifašistům v čele s přeživšími komunisty vytvořit antifašistický demokratický režim Německé demokratické republiky (NDR), která krátce poté začala s přechodem k socialismu.

V západní části země ale okupační síly Spojených států a Velké Británie udělaly vše proto, aby ochránily a všemožně podpořily mnohé nositele fašismu a učinily z nich své nástroje; znovu se z nich stala vládnoucí třída kapitalistického pohraničního státu připraveného na agresi a válku proti NDR, Sovětskému svazu, socialismu a mezinárodní dělnické třídě. 45 let po 9. květnu 1945, na jaře 1990, po desítkách let sabotáží, psychologické války, infiltrace, korupce, a především masivního zbrojení dosáhly svého cíle: NDR byla zničena, a v jejím rámci a už vůbec ne v západním Německu se to nesetkalo s vážnějším odporem. Sovětská moc byla rovněž zničena… Barikáda, která zpomalovala kapitalismus a opakovaně ho nutila nasazovat si demokratickou masku, tak padla. Čím víc se kapitalismus a jeho vládnoucí třída dostávaly pod tlak, tím více agrese a teroru musí používat, aby zajistily svoji další existenci. Skutečný vývoj tohoto prohnilého systému tak ukazuje, že pod maskou demokracie se skrývá otevřené násilí.

Nyní, v době smrtící virové pandemie, která ohrožuje pracovní místa, naše životy a naši budoucnost, se systém mění v monstrum, které se lží, hloupostí a násilím snaží oddálit konec kapitalismu.

Životy a zdraví milionů lidí jsou obětovány ve prospěch „ekonomiky“, která ale slouží jen hrstce kapitalistů a jejich parazitických následovníků.

Nepředstavitelné finanční zdroje jsou zmrhány na podporu bank, korporací a výroby sloužící válkám, zatímco lidé pracující ve zdravotnictví a jiných oblastech nezbytných pro společnost nemají dostatek ochranných masek, obleků a všeho, co potřebují pro ochranu sebe a svých rodin.

Lidé, kterým se podaří neutopit se ve Středozemním moři, jsou zavřeni za ostnatými dráty v táborech, kde chybí i ty nejzákladnější hygienické prostředky a někdy dokonce i voda.

Miliony lidí chudých zemí Světového jihu stejně jako Evropy a Spojených států stojí v nekonečných frontách na trochu jídla, zatímco – stejně jako v dobách Velké krize 30. let – je celá úroda z polí pálena, zaorávána nebo nechána shnít, a jak zpíval Ernst Busch, „… Vyhodili kávu do pece, potopili obilí do moře – tak kdy už vazači pytlů shodí do moře ty lupiče?“

Tento systém, tento fašismus dnešní doby nebude nikdy zcela a naprosto zničen, dokud dělníci nezničí kapitalismus.

Vidíme příklad v socialistických zemích jako je Kuba nebo Čínská lidová republika:

S opatřeními, která kladou absolutně na první místo ochranu životů a zdraví lidí, se státu a společenským orgánům vedeným komunisty, v prvé řadě Lidové osvobozenecké armádě a její zdravotnické službě, do velké míry podařilo dostat koronavirovou epidemii pod kontrolu. V zemi s 1,6 miliardou obyvatel zůstává počet obětí, které se nepodařilo zachránit, poměrně malý. Ve Wuhanu se podařilo vyléčit 7 z 8 pacientů, kterým bylo sto a více let.

Jakmile to bylo z hlediska možností výrobců zdravotnického materiálu a samotných zdravotníků možné, Čínská lidová republika poslala a stále posílá pomoc různého druhu celé řadě států, zejména Itálii, která byla mimořádně postižena, a Španělsku. Kubánská revoluční vláda jednala stejně. A to se dělo v době, kdy Evropská unie, a především německá vláda dělá ticho po pěšině a sobecky myslí jen na své vlastní potřeby. Lid Itálie a dalších zemí vyzdobil balkóny čínskými a kubánskými vlajkami a jistě nikdy nezapomene, kdo mu skutečně pomáhal.

Lidé na celé světě nikdy nezapomenou, že kapitalistické mocnosti pokračují i v době pandemie ve své sankční válce proti Venezuele, Íránu, Sýrii, Palestině, Kubě, KLDR…

Nemohli jsme jít letos na 1. máje do ulic, ale protestovali jsme tak, aby to neohrozilo naše zdraví a životy.

Požadujeme:

Konec všech sankcí proti nezávislým státům!

Konec s protičínskou nenávistnou kampaní! Bojujme proti rasistickým útokům, které jsou důsledkem tohoto štvaní proti Číně!

Ochrana lidských životů a zdraví musí být nejvyšší a absolutní hodnotou v celé společenské sféře. Ochranné pomůcky pro všechny zdarma!

Znárodnění zdravotnictví!

Zastavte práci, která není nutná a je nebezpečná, a zachovejte pracovníkům plnou mzdu!

Uzavřete všechny uprchlické tábory v EU a otevřete hotely, výstaviště a použitelné prázdné budovy, kde tito lidé a lidé bez domova mohou být ubytováni!

Základní potraviny a léky zdarma potřebným!

Protože jsme realisté, žádáme smrt vraždícímu kapitalismu!

Ať žije 1. Máj, ať žije mezinárodní solidarita!