Americká armáda je největším znečišťovatelem na světě
Nedávno se za minimální pozornosti mainstreamových médií stalo, že americká námořní základna ve Virgina Beach vypustila do blízké řeky vzdálené ani ne jednu míli od Atlantického oceánu na 94 tisíc galonů leteckého paliva. Ačkoliv se tato událost v porovnání s jinými úniky z ropovodů nedá v žádném případě označit za katastrofu, poukázala na jeden velmi málo známý fakt, že americké ministerstvo obrany je největším americkým, ale dokonce i světovým znečišťovatelem životního prostředí.
Americké ministerstvo obrany ve skutečnosti vytváří více nebezpečného odpadu než pět největších amerických chemických společností dohromady a po celém světě za sebou zanechává svůj toxický odkaz ve formě ochuzeného uranu, leteckého paliva, defoliantů typu Agent Orange a olova, kromě řady dalších.
V roce 2014 se bývalá šéfka environmentálního programu Pentagonu v rozhovoru pro Newsweek zmínila, že se její úřad zabývá 39 tisíci kontaminovaných území o rozloze přes 19 milionů akrů, a to pouze v samotných Spojených státech.
Americké domácí i zahraniční vojenské základny se dlouhodobě drží mezi nejznečištěnějšími místy na světě. Perchloráty a další složky leteckých a raketových paliv kontaminují zdroje pitné vody, vodní toky a půdu. Stovky vojenských základen jsou zaneseny v sezanmu americké Agentury na ochranu životního prostředí (EPA) jako místa, která mají nárok na vládní sanační granty. Na 900 z 1200 těchto míst v USA jsou opuštěná vojenská zařízení nebo místa nějak spojená s armádou, nepočítaje samotné základny.
„Prakticky každé místo spojené v této zemi s armádou je vážně znečištěné,“ uvedl v roce 2014 pro Newsweek michiganský poslanec v penzi a válečný veterán John D. Dingell. Jednou z takových základen je Camp Lejeune v Jacksonville v Severní Karolíně. Znečištění v této základně je nejen vážné, ale až smrtící, neboť mezi lety 1953 a 1987 byla spodní voda v jejím okolí znečištěna velkým množstvím karcinogenů. Trvalo ale až do letošního února, než se vláda rozhodla oficiálně kompenzovat lidi vystavení chemikáliím v Lejeune. Kontaminace místních zdrojů pitné vody je běžná i na mnoha zahraničních základnách, velmi známý je třeba případ letecké základny Kadena na Okinawě.
Mezi lety 1946 a 1958 testovaly Spojené státy poblíž atolu Bikini 66 jaderných zbraní. Obyvatelé žijící na blízkých Maršálových ostrovech byli vystaveni měřitelným hladinám radioaktivního spadu. Spojené státy provedly více zkoušek jaderných zbraní než všechny ostatní státy světa dohromady a masivní radiace zamořila řadu ostrovů v Tichém oceáně. Obyvatelé Maršálových ostrovů a blízkého Guamu mají dodnes mimořádně vysoký výskyt rakoviny.
Také americký Jihozápad byl místem mnoha zkoušek jaderných zbraní, které zkontaminovaly obrovské množství půdy. Rezervace indiánů Navajo jsou znečištěny opuštěnými uranovými doly, které dodávaly materiál pro tyto zkoušky.
Jedním z nejnovějších příkladů děsivé bilance americké armády v ničení životního prostředí je Irák. Americké vojenské akce zde přispěly k desertifikaci 90 % celého území, zničení tamního zemědělství a nutnosti dovážet na 80 % potravin. Americké použití ochuzeného uranu během války v Zálivu uvrhlo na Iráčany těžké břemeno environmentální destrukce. Americká politika otevřeného spalování odpadu z invaze v roce 2003 rovněž způsobila vzestup výskytu rakoviny jak mezi americkými vojáky, tak mezi iráckými civilisty.
Ačkoliv by tato uplynulá bilance americké armády v oblasti životního prostředí mohla naznačovat neudržitelnost stejné politiky v současnosti, ve skutečnosti se armáda nezdráhá neskrývaně plánovat budoucí znečišťování špatnou likvidací svých odpadů. Minulý listopad tak americké námořnictvo oznámilo plán vypustit do pobřežních vod Pacifiku na severovýchodě USA na 20 tisíc tun „škodlivin“ zahrnujících těžké kovy a výbušniny. Tento plán zveřejněný v Northwest Training and Testing Environmental Impact Statement amerického námořnictva nezmiňuje, že tyto „škodliviny“ jsou v materiálech EPA popsány jako známé rizikové látky, mnohé z nich pak jako vysoce toxické jedy způsobující akutní i chronické otravy. V těchto 20 tisících tunách „škodlivin“ není ale započítáno dalších 4,7 až 14 tun „potenciálně toxických kovů“, které námořnictvo hodlá každý rok vypouštět do vnitrozemských vod poblíž Puget Sound ve státě Washington.
V odpověď na znepokojení veřejnosti ohledně těchto plánů mluvčí amerického námořnictva uvedl, že těžké kovy a dokonce i ochuzený uran nejsou o nic více nebezpečné, než jiné kovy, což je v naprostém rozporu s vědecky zjištěnými skutečnostmi. Ukazuje se, že americké vojenské operace vedené údajně „k ochraně Američanů“ budou naši i následující generace ve Státech i v zahraničí stát mnohem větší cenu, než si mnoho lidí uvědomuje.
