(1. část textu – ZDE)

Čchen Jün: konzervativní marketizér nebo komunista?

Odklon Mao Ce-tunga od sovětského modelu by neměl být chápán jako něco unikátního právě pro něj. Jak argumentuje David M. Bachman, odklon od sovětského modelu byl přesně tím, co už několik let, počínaje rokem 1954, hlásal i Čchen Jün v projevech věnovaných první pětiletce v ČLR. Postava Čchen Jüna je ve standartních výkladech historie ČLR poněkud přehlížena. Je to škoda, neboť v reálném politickém boji, který předcházel Velkému skoku, byl program jeho byrokratické, extrakčně-alokační koalice jedinou alternativou k novému kurzu, která se diskutovala v nejvyšších patrech čínského stranického vedení. Jeho program byl zaměřen na řešení širších problémů, kterým čínské hospodářství čelilo po úspěšném dokončená „socialistické transformace“. Minimálně v anglicky psané literatuře se tak Čchen Jünovi věnuje pozornost pouze od stoupenců čínské kapitalistické restaurace. Tito bagatelizují význam jeho názorových rozdílů s Teng Siao-pchingem. Váží si jich obou jako hlavních podporovatelů trhu v KSČ po dobu několika desetiletí a jako zastánců umírněného pojetí marketizace (zavádění trhu), když se kvůli jejímu rychlému tempu objevily potíže. Toto rozhodně platí o Davidu M. Bachmanovi, stejně jako o Nicholasi R. Lardymu a Kennethu Lieberthalovi, autorech sborníku Čchenových projevů z let 1956-1962 přeložených do angličtiny pod jménem Čchen Jünova startegie pro rozvoj Číny: Ne-maoistická alternativa; i pro Ezru Vogela, který napsalo Čchenovi biografický článek nazvaný Čchen Jün a jeho život.

Bachman například na mnoha místech kategoricky tvrdí, že Čchen Jün rozhodně nebyl „tržním socialistou“ ani v nějaké jugoslávské variantě, a že v trhu spatřoval pouhý doplněk plánu. Bachman také postuluje, že ve v každém případě Čchen o trhu smýšlel tak, že musí být podřízen potřebám socialistické společnosti, a že se stal předním interním oponentem Tengovy marketizace v případě, že zašla příliš daleko za opatření, která navrhoval. Přesto ale Bachman nezobrazuje Čchena konzistentně jako někoho s pevným komunistickým přesvědčením, které by jej vedlo k nazírání problému ze zcela odlišné perspektivy než z té, která byla motivem zmíněného marketizačního procesu. Podle Bachmana byl proces „reformy“ s otevřeným koncem jednou z klíčových stálic Čchenova ekonomického myšlení, a proto o něm hovoří jako o stoupenci konzervativního konce spektra reformistů, na jehož druhém konci se nacházel Čao C’-jang, nejagresivnější z prosazovatelů čínských tržních reforem.

Čchen Jünovo ekonomické myšlení nicméně nabízí podněty i pro nás, které zajímá projekt plánovaného hospodářství. Čchen předložil vážné zamyšlení nad problémy čínské ekonomiky po dokončení „socialistické transformace“ a navrhl opatření, která by podle něj přispěla k celkovému posílení systému plánování i pokud by znamenala omezené využití trhu. Jak v Maově tak v Tengově éře se Čchen stavěl proti každému kolu vynuceného „přehřívání“ čínské ekonomiky, které sebou obvykle přineslo škodlivé důsledky. Bylo to v souladu s jeho celkovým pohledem na výhody plánovaného hospodářství, kdy trval na tom, že cíl socialistického plánu musí sloužit potřebám populace tak, aby se zabránilo vzniku násilných disproporcí a iracionalitě vlastní kapitalismu. A konečně je třeba zmínit Čchenův model „ptačí klece“ vyjadřující vztah mezi plánováním a trhem, kde ptáček v kleci představuje trh a klec je plán. Pokud je klec příliš malá, ptáček se v ní udusí, pokud ale není klec, pták ufrnkne. Tato metafora nabízí zajímavý pohled na to, jak se Čchen Jün díval na vztah mezi plánem a trhem.

Závěrečné úvahy

Bachmanův model „boje tří linií“ v ekonomických diskusích v KSČ a státní byrokracii ČLR předcházejících Velký skok vpřed poskytuje užitečnou lupu umožňující spatřit zájmy jednotlivých sekcí byrokracie, které se účastnily debaty. Jeho závěrem je, že politika tvořící jádro Velkého skoku byla nastolena v důsledku vzniku aliance mezi koalicí plánovačů a těžkého průmyslu a sociálně-transformační skupinou v opozici k programu extrakční a alokační koalice. Tento model jsme aplikovali na posouzení vypovídající hodnoty tvrzení R. Kalaina o Maově inovativním „bucharinském“ přístupu. Tento model jsme shledali nedostatečným, protože chybně spojuje Maovy sociálně-transformační obavy z jeho kritických textů o sovětské ekonomice s jeho dřívějšími návrhy, které se shodovaly s doporučeními učiněnými již v roce 1954 jedním z jeho nejvýše postavených ekonomických poradců, Čchen Jünem. Dále jsme opětovně posoudili Čchenův odkaz ve světle akademických prací, které jej jednoduše zařazují mezi „konzervativní marketizery“. V protikladu k takovému zařazení chceme zdůraznit jeho komunistické přesvědčení a užitečnost jeho myšlenek pro každého, kdo se i dnes hlásí k projektu plánovaného hospodářství.

Ve svém souhrnu se tento článek pokusil zkoumat pojítka mezi politikou a ekonomikou v ČLR nad rámec výkladů, které je vměstnávají do [černobílých] škatulí obnovovatelé kapitalismu vs. skuteční marxisté-leninisté a které jsou dodnes populární. Cílem bylo přinést jemnější pochopení komplexního přediva mezi politikou a hospodářstvím, které bere do úvahy [objektivní] rozporné zájmy byrokracie a ekonomické vyhlídky vlastní straně a státu. Učinili jsme tak v zájmu poopravení jednostranných historických výkladů „aktuálně existujících socialistických“ společností a pro budoucí pokusy o realizaci komunistického projektu s důrazem na význam uspořádání státních a občanských institucí během jeho ustanovení.

Převzato z webu: https://cosmonaut.blog/

Přeložil Nikola Čech