Ve svém nedávném článku jsem uváděl některé opuštěné objekty na území Prahy, zpustlé po roce 1990 v důsledku nezájmu nebo dokonce úmyslné devastace ze strany převážně soukromých majitelů, získavších je pochybně v důsledku neblahých společensko-ekonomických změn. Nezmínil jsem však dvě architektonicky zajímavé a hodnotné památky, které si zaslouží samostatné pojednání.

První z nich je tvrz Královice, jejíž dezolátní stav je o to smutnější, že jde o unikátní stavbu, jednu z mála zachovaných věžovitých tvrzí tohoto typu v ČR. Je dominantou širokého okolí. Poprvé doložena je r. 1388 a současnou podobu ji v základě dala renesanční přestavba r. 1562. Do roku 1945 patřila tvrz Lichtensteinům, po konfiskaci státnímu statku, později Výzkumnému ústavu živočišné výroby ČSAV. Rok 1991 přinesl Královicím prohlášení za chráněnou urbanistickou zónu. Společně s ustavením blízké Zóny klidu Rokytka (o rok dříve) se mohlo zdát, že se tato část Prahy stane významnou turistickou lokalitou a bude těžit z cestovního ruchu. Ale nestalo se tak. Naopak, tvrz jakožto turisticky nejatraktivnější objekt nejen nebyla zpřístupněna, ale naopak se stala společně s celým okolním areálem zříceninou. Přitom již v 70. letech se počítalo s její rekonstrukcí pro muzejní účely a byly zahájeny opravné práce, bohužel nepříliš citlivě, byl při nich totiž zbořen renesanční přístavek.

Úplné zkáze středověké věže naštěstí brání dosud dobrý stav břidlicové střechy, zatímco taškové střechy okolních budov jsou vesměs značně rozpadlé. Budovy nejsou obývané. Ještě před několika lety byl dvůr volně přístupný a některé z domů sloužily k bydlení, nyní je obehnán novým plotem (s nezbytnými cedulemi, že jde o soukromý majetek a vstup je zakázán) a přízemní otvory věže jsou důkladně zazděny. Okna v patrech jsou zatlučena prkny, případně prázdná. Renesanční sgrafitová omítka stále silněji opadává. Symbolem barbarství jsou mocné rýhy po odstraněných elektrických rozvodech.

V minulých letech, dokud se dalo ke věži přiblížit, bylo zazdění opakovaně prolomeno a s trochou rizika bylo možné vstoupit dovnitř a vystoupit po schodišti i do prvního a druhého patra. V případě nejvyššího třetího tomu bránila už tehdy propadlá podlaha. V uzavřeném dvoře se pasou koně a jsou hlídáni. Zda jsou v některé ze zřícenin ustájeni nebo jsou sem voděni, nevím.

Současným majitelem je EURO DEVELOPMENT CASTLE KRÁLOVICE, s.r.o., Vyskočilova 1326/5, Praha 4 – Michle. Předmětem podnikání této společnosti, zapsané v r. 2013, je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Jakmile vidíme v nějakém názvu „euro“ a je-li navíc anglický, nemůžeme odtud čekat nic dobrého.

Pokud byste se chtěli na královickou tvrz alespoň zvenku podívat, dostanete se k ní po krátké odbočce červené turistické značky od zastávky autobusu 366 Pod Hradem. Nedaleko leží také konečná linky 266 Královice. Autem je možné zaparkovat v těsné blízkosti, např. v ulici Pod Hradem.

Pojedete-li z Královic přes Uhříněves a následně směrem na Jižní Město, dostanete se do Petrovic, kde můžete zhlédnout další otřesný případ devastace památky v soukromém vlastnictví. Petrovický zámek najdete na adrese Edisonova 1, na návrší poblíž kostela. Pokud by nebyl zakryt lesem (kdysi to byl zámecký park) a náletovými dřevinami, byl by i on na ostrožně nad Botičem dominantou svého okolí. Pochází z počátku 18. století, kdy byl postaven na místě tvrze. Byl součástí velkostatku, ze kterého bylo v r. 1923 pozemkovou reformou odděleno 60 hektarů a rozděleno drobným rolníkům a živnostníkům z okolí. Zbytkový velkostatek se zhruba 100 hektary včetně zámku pak odkoupil r. 1925 bývalý hospodářský správce Roman Danner. Taková byla za první republiky spravedlnost, mnoho chudých dostalo menšinu a jeden boháč většinu. Inu, ne nadarmo je tato éra vzorem dnešního dekadentního režimu.

Poslední rekonstrukcí prošel zámek v l. 1927 – 1929. V l. 1942 – 1945 sloužil gestapu, v l. 1948 – 1993 zde působil státní statek. Už od r. 1958 je objekt kulturní památkou. V restitučních sporech mezi Dannerovými dědici jej získala v 90. letech Andrea Isholová, trvalým bydlištěm Zborovská 124/68, Praha 5 – Malá Strana. Jeho majitelkou je bohužel dodnes. Po dobu užívání státním statkem byl zámek udržovaný, po restituci a vyklizení však přišel strmý pád. Prázdné budovy osídlili bezdomovci, včetně narkomanů a kriminálníků. Dle článku stránek lidovky.cz z 11. dubna jich zde pobývalo dokonce na třicet. Způsobili také požár hlavní budovy, která je od té doby bez střechy a částečně s propadlými stropy. V r. 2011 (dle lidovky.cz; dle wikipedie.cz o rok později) jej nechala městská část vyklidit a zabezpečit a na vlastní náklady se stará i o některé pozemky paní Isholové. Ta přitom s úřady zpravidla nekomunikuje, na místě trvalého bydliště se nezdržuje, nepřebírá poštu a neplatí faktury. Po většinu roku pobývá v Kanadě. V l. 2009 a 2011 jí byly uděleny Magistrátem hl. m. Prahy statisícové pokuty a další půlmilionová pokuta letos, nicméně Isholová se proti rozhodnutí odvolala a řízení není dosud ukončeno.

Stránky Víta Bárty uvádějí, že Isholové „nečinnost rozhodně nepramení z nedostatku finančních prostředků. Média totiž zjistila, že kromě zámku a řady pozemků v Petrovicích vlastní ještě přinejmenším dva domy v Praze.“ Místo konkrétního návrhu řešení však bezradně uzavírají: „Nezbývá než doufat, že skutečná záchrana zámku začne dříve, než spadne.“

V r. 2013 bylo prolomeno zazdění některých přízemních otvorů a bezdomovci se do objektu vrátili. V současnosti jsou zazděny všechny přízemní otvory neoplocených staveb. Zbývající část areálu je obehnána plotem, nahoře obtočeným ostnatým drátem. Nechybějí všudypřítomné cedule, „soukromý pozemek – vstup zakázán – nebezpečí“, „objekt střežen 24 hodin denně“ či „objekt střežen kamerami se záznamem“ a samolepky bezpečnostní agentury Golem. Se žádnou ostrahou jsem se během fotografování nesetkal a o umístění kamer pochybuji, jelikož zde patrně dávno nefunguje elektřina, nicméně oplocení je zjevně důsledně opravováno. Co kdyby chtěl někdo něco na zámku ukrást, třeba kamení nebo popadané trámy a tašky (nic jiného tu totiž už není)?

K petrovickému zámku se nejsnáze dostanete autobusy MHD číslo 240 a 296 do zastávky Newtonova. Prochází pod ním červená turistická značka a naučná stezka Povodím Botiče. Autem je možné zaparkovat v Edisonově ulici nebo pod zámkem v sousední Grammově.

Současná „svoboda a demokracie“ si není schopna s majiteli chátrajících kulturních památek poradit, není ochotna jim je vyvlastnit ani s náhradou, natož bez náhrady, což by bylo jedině správné a naopak by stát měl po takových majitelích ještě požadovat náhradu škody, kterou na kulturních památkách způsobili.