Se začátkem prázdnin proběhla jedna z tichých kontrarevolucí ve zdravotnickém systému, které dohromady demontují zbytky jeho veřejného, nekomerčního a solidárního charakteru. Z rozhodnutí vlády byl fakticky zlikvidován systém úhrad volně prodejných léků ze zdravotního pojištění. Pacienti budou nově platit plné ceny volně prodejných léků i v případě, že jim takový lék předepíše lékař na recept.

1. červenec znamenal v historii českého zdravotnictví nový smutný předěl. Jakoby nestačilo, že již dosud, při formální existenci systému zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění museli fakticky lidé platit čtvrtinu celého objemu výdajů za léky ze svých peněženek, vláda nyní rozhodla o úplné likvidaci úhrad za léky prodávané v lékárnách bez receptu. Na 400 volně prodejných léků, z toho 150 přípravků, na které lékař mohl pacientovi napsat recept s částečnou či plnou úhradou od zdravotní pojišťovny, se rázem zcela zpoplatnilo.

Jde konkrétně o řadu očních kapek a dezinfekčních mastí, léky proti bolesti, léky potlačující projevy alergií, antimykotika, léky na záněty kloubů, léky proti překyselení žaludku a další. Z léků dostupných bez receptu prostě už nebude hrazeno nic! Jedinými výjimkami zůstaly tři skupiny léků – umělé slzy, ibuprofen ve formě sirupu a multienzymové přípravky pro pacienty s chronickým zánětem slinivky, cystickou fibrózou nebo rakovinou. Pouze za tyto léky a pouze takto diagnostikovaní pacienti platit nemusí, byť pokračující hrazení těchto léků bylo pojišťovnickým kartelem schváleno až na poslední chvíli po poplachu v řadách odborné veřejnosti. Pacientům s cystickou fibrózou totiž například hrozilo, že by si museli měsíčně připlatit za léčbu o dva tisíce korun, což už byl přece jen příliš velký kus salámu i na pravicové řezníky.

Současný systém poskytování léků se každopádně nachází ve zjevném rozporu s ústavou. Vydávat ponechání minimálně jednoho léků v každé lékové skupině v plném hrazení pojišťovnami za zajištění bezplatné zdravotní péče je absurdní a směšné. Pro mnohé pacienty jednak není hrazený lék z různých důvodů vhodný, a musí proto chtě nechtě sáhnout po jiném, který si platí, a kromě toho samotné lékové skupiny jsou Státním úřadem pro kontrolu léčiv sestaveny arbitrárně resp. podle přání farmaceutické lobby, takže fakticky na konkrétní diagnózu nemusí být žádný hrazený lék vůbec k dispozici!

Na tuto situaci upozorňuje Svaz pacientů, který rovněž vyzval k všeobecnému bojkotu placených léků a k naléhání pacientů na předepisování léků, které mají být oficiálně bez doplatků hrazeny pojišťovnami. Již jeden a půl měsíce platnosti této výzvy vedlo ke zjištění, že řada lékařů vůbec netuší, které léky jsou bez doplatku a které ne, a že tyto informace jsou tím spíše utajeny široké veřejnosti. V některých případech bylo naopak zjištěno, že lékaři odmítají předepisovat léky bez doplatku s odůvodněním, že jim to interně zakázali manažeři nemocnic. Tyto praktiky názorně ilustrují míru devastace veřejného zdravotnictví kapitalismem, kterou Keller výstižně nazval „vítězným tažením podstandardu“.

NAL podporuje snahu Svazu pacientů tlačit na přijetí opatření zajišťujících lék bez doplatků na každou diagnózu a dostupnost všech informací o cenách léků, doplatcích a lécích bez doplatku pro širokou veřejnost. Taková opatření samozřejmě nechápeme jako všelék ale jako jeden z kroků skutečně nutné reformy zdravotnictví, jejímž cílem musí být vytvoření jednotného, všem dostupného, solidárního systému zdravotní péče s důrazem na prevenci, který se bude opírat o všeobecné zdravotní pojištění.

Nedomníváme se však, že Svaz pacientů zvolil správnou taktiku, když k naplnění těchto opatření vyzývá ČSSD, a to „až po kterýchkoliv volbách“. Sociální demokracie se sama podílela a podílí na destrukci zdravotnictví, vzdala boj proti cikrtnému dvojitě zpoplatňujícímu využívání již zaplacené a nemocnými legitimně požadované zdravotní péče v ambulancích a nemocnicích, privatizuje zdravotnická zařízení (hejtman Palas), nebyla schopna v žádném kraji transformovat nemocnice na nezisková zařízení, ač o tom mluvila apod.

Proti destrukci zdravotnictví nelze bojovat až po volbách, ale je třeba ihned vytvářet akční síť zahrnující odbory lékařů a zdravotních sester, zájmové organizace pacientů a skupiny protivládního hnutí, které musí přenést boj do ulic i na pracoviště. Na jedné straně jsme my – pracující, na druhé pak vláda spojená s tzv. podnikateli se zdravím ala nechvalně známý IZIP, s farmabyznysem a šéfy pojišťoven. Vládě se nesmí podařit veřejnost rozdělit a poštvat proti sobě, jak se o to s pomocí médií snažila během loňského protestu lékařů. V této bitvě totiž nejde „jen“ o zdraví, ale někdy opravdu i o život.