V bývalém Sovětském svaze představuje 19. leden Antifašistický den vzpomínání a solidarity. Připomíná se jím rok 2009, kdy neonacisté v Moskvě zavraždili novinářku Anastasii Baburovou a právníka Stanislava Markelova.

 Ženský klub Aurora a antifašistická síť Rudý karafiát uspořádaly k tomuto výročí setkání a mítink v Doněcku, hlavním městě Doněcké lidové republiky. Doněck a Lugansk, ležící v Donbasu, vyhlásily v roce 2014 po Američany řízeném převratu krajně pravicových skupin v Kyjevě, nezávislost na Ukrajině a od té doby jsou předmětem brutální války a hospodářské blokády.

 Prohlášení přeložil Greg Butterfield:

19. leden není jen dnem smutku a vzpomínání. Dnes tu vyjadřujeme svoji solidaritu s těmi, kdo bojují proti oživování fašismu. Tento den si připomínáme, že boj pokračuje.

Od vraždy Stanislava Markelova a Anastasie Baburové uplynulo již více než deset let a situace se katastrofálně zhoršila.  Polovojenské skupiny na Ukrajině nejsou ve svých činech omezovány. Navíc se sloučily se zvláštními službami, policií a úřady. Zločiny krajní pravice jsou součástí každodenního života a nacistická ideologie přestala být okrajovou záležitostí.

Na obhajobu těchto věcí vždy slyšíme jediné: „V zemi je válka“. Stát legalizoval pod tímto heslem krajně pravicové násilí. V některých případech dává k akcím neonacistů povolení, v jiných ho obhajuje, když už je zločin spáchán. Vyšetřování význačných případů politického zabíjení se opožďuje, zatímco méně viditelné zločiny jsou úplně ignorovány. Viníci ucházejí zaslouženému trestu, protože status veteránů „Protiteroristické operace“ (ATO) je zbavuje veškerých hříchů. Ukrajinská občanská společnost se na všechny tyto představitelné i nepředstavitelné zločiny dívá přes prsty. Zdá se, že přišel konec buržoasní demokracie a země žije podle zákonů, které umožňují beztrestné zabíjení „nevhodných“ lidí.

Kdo byl zodpovědný za masakr v Oděse? Přeživší oběti jatek byly potrestány. Kdo byl zodpovědný za teror proti těm, kteří nesouhlasili s pravicovou politikou? Stát dává přednost o tom nemluvit, nebo přímo povzbuzuje jejich pronásledování. Donbas již šestým rokem trpí válkou. Nacionalistické oddíly zabíjejí a mučí civilisty, ostřelují poklidná města a vesnice. Připravili nás o bydlení, zdravotnictví, zasloužené sociální benefity, lidskou důstojnost a samotné právo na život. Kdo je zodpovědný za tyto zločiny? Ospravedlňují je pořád stejnou frází: „Jsme ve válce“.

Ale násilí převládající ve společnosti je jenom to, co vidíme na povrchu. Když se podíváme hlouběji pod povrch věcí, vidíme, že válka je nástrojem antisociální politiky neoliberalismu, která umožňuje lidi okrádat a zároveň je držet v poslušnosti. Nacionalistická ideologie je oporou ukrajinské buržoasie. Umožňuje ji mobilizovat mladé lidi k boji za zájmy kapitálu, když prosazuje, že národnost je víc než třídní solidarita. Buržoasie a krajní pravice na válce vydělávají. Válka zvyšuje zisky nejbohatších ukrajinských kapitalistů a slouží jako hlavní zdroj příjmů nacionalistických skupin.

Všude kam se člověk podívá, v celém světě – od Indie po Brazílii – prosazují pravicové nacionalistické vlády agresivní opatření, zbavují dělníky jejich základních sociálních práv. Ukrajina pouze potvrzuje tento vzorec, který je charakteristický pro éru rostoucích globálních krizí.

Umírněnější část ukrajinské společnosti vkládala své naděje do prezidenta Vlodymyra Zelenského. Ale tato postava – PR manažer západního a ukrajinského kapitálu – nezměnil hlavní oblasti domácí ani zahraniční politiky. Zelenský postrádá politickou vůli. Dává přednost jít ve šlépějích svého předchůdce, aby rovným dílem potěšil mezinárodní finanční organizace i pravici.

Hospodářská blokáda Donbasu vytvořila podmínky, kdy se masám omezuje samotný přístup na trh. Pohyb zboží stále probíhá – chaoticky nebo centrálně – ale příjmy jdou k vojenské administrativě.

Válka pomáhá efektivně nastolit neoliberální politiku, odstranit zbytky sociálního státu. Neustálý nárůst cen veřejných služeb, nárůst poplatků za dopravu, komercionalizace zdravotnictví a školství, privatizace podniků a nyní i půdy – vše je zase ospravedlněno slovy: „Země je ve válce“.

Není nikdo, kdo by proti tomu protestoval. Bezprecedentní vzestup nacismu je doprovázen legalizovaným zákazem levicových organizací a politický pluralismus je tak omezen na soutěž mezi pravicí a ultrapravicí. Deindustrializace, nezaměstnanost a chudoba nutí práceschopné obyvatele k odchodu ze země. Každý měsíc opouští Ukrajinu 100 tisíc lidí, kteří jsou pak vykořisťováni pro nadzisky evropských kapitalistů.

Liberální obhájci trhu doufají v zahraniční investice. Ale ekonomická dominance zahraničního kapitálu se vztáhne i na politickou moc ve státě. Ukrajina se tak definitivně změní na hospodářsky i politicky závislou zemi.

Fašismus je úzce spojen s imperialismem. Státní aparát se stále více propojuje s finančním kapitálem a eskalace nacionalistické hysterie, hledání vnějších a vnitřních nepřátel zakrývá stále rostoucí vykořisťování pracujících.

Někdy se zdá, že levice na Donbasu a na Ukrajině nemá společný základ – konec konců hovoříme o občanské válce, která byla logickým vyústěním převratu z roku 2014. Za těchto podmínek je nemožné bojovat za mír z pohledu buržoasního pacifismu nebo, a zejména, nacionalismu. Je nutné najít ekonomické předpoklady této tragické situace a postavit proti kapitalismu naší třídní solidaritu.

Boj proti neoliberalismu musí začít bojem proti válce. Kapitalismus plodí ultrapravici, která spolehlivě brání tento systém. Úkolem komunistů a dalších levicových lidí je postavit proti nim svůj vlastní program, mobilizovat lidi do boje proti kapitalismu, militarismu, válce, fašismu, za novou budoucnost bez vykořisťování a všech forem útlaku. 

Ti, kteří žijí v [lidových] republikách jsou často vyzýváni, aby dojednali s ukrajinskými úřady nějaký kompromis. Je ale možné ustoupit těm, kteří nás dlouhých šest let zabíjejí a mrzačí, kteří připravili staré lidi o jejich důchody, ponižují nás na přechodech, ničí naše domy, okrádají nás a připravují o občanská práva, nutní nás kvůli bombám a chudobě utíkat do jiných zemí? Ukrajinský stát již dávno ukázal, že považuje obyvatele Donbasu za druhořadé lidi. Své zločiny ale doprovází pokryteckými slovy o teritoriální integritě a evropských hodnotách.

Problémy obyvatel Donbasu z většiny vycházejí z hospodářských problémů Ukrajiny. Navíc pokud jde o protiválečný boj, nejsme na stejné úrovni s ukrajinskou levicí. Ta se může stát skutečným hráčem v mírovém procesu. Řešením není nechat konflikt zmrznout a zbabělé dát od Donbasu ruce pryč, ale zničit nadvládu pravice.

I když dojde k odsunu zbraní z frontové linie, tyto zbraně budou v ukrajinských městech používány veterány ATO nejen při loupežích pro zisk, nejen proti odpůrcům neonacistů, kteří jim v městech a všeničících Donbasu tolik let vzdorovali, ale také proti těm, kdo se budou snažit bránit práva dělnické třídy, přicházet s jakoukoliv humanistickou iniciativou a žádat lepší budoucnost pro své děti.

Obracíme se na ukrajinskou levici, vyjadřujeme solidaritu se všemi, kdo bojují z humanistických pozic a nemají strach kritizovat politiku ukrajinských úřadů. Jsme solidární se všemi bojovníky proti ultrapravici ve všech zemích světa. Díváme se na budoucnost optimisticky: fašismus se může skrývat pod různými maskami, ale když známe jeho podstatu, můžeme jej porazit.