Rozhodujícím bodem, v němž nezvratně započal rozpad Sovětského svazu, nebyly Bělověžské dohody z roku 1991, ale již 70. léta 20. století, uvedl v komentáři po agenturu Rossa Primavera 10. prosince vedoucí výzkumník Ruské státní univerzity pro humanitní vědy a doktor historických věd Michail Muchin.

Historik připomněl, že konflikty na území Sovětského svazu – v Náhorním Karabachu, v Sumqayıtu, Ferganském údolí a Podněstří – začaly ještě v dobách, kdy Sovětský svaz formálně existoval. A pokud by někdo položil otázku na bod zlomu, na dobu, kdy ještě bylo možné zabránit vzniku všech těchto nešťastných událostí, musel by se zaměřit na období druhé poloviny 60. let a první polovinu let 70.

„Jsem naprosto přesvědčen, že právě tehdy sovětské elity propásly všechny příležitosti k záchraně SSSR,“ zdůraznil Muchin.

Podle jeho výkladu měla země v polovině 60. let dvě možnosti dalšího vývoje, které připadaly do úvahy. Jednak šlo o tzv. Kosyginovu reformu (pojmenovanou po předsedovi Rady ministrů SSSR Alexeji Kosyginovi) spojenou s „přijetím tehdejší verze sebefinancování, větší nezávislosti výrobních podniků a sníženým vykazováním mezi jednotlivými úřady.“ Nebo zde byla možnost zlepšení plánovaného hospodářství zavedením Celostátního automatizovaného systému účetnictví a zpracování informací (NAS).

„O obou těchto možnostech se hovořilo a diskutovalo. Výsledkem bylo to, že program NAS byl ve skutečnosti osekán a Kosyginova reforma, která tedy byla zahájena, byla následně bez předchozí dohody rovněž osekána,“ říká Muchin.

Expert poznamenal, že ačkoliv nikdy nebylo vydáno oficiální nařízení limitující rozsah Kosyginovy reformy, de facto „byly hlavní reformní záměry hozeny do koše.“

„A tak se v zásadě někdy v první polovině 70. let sovětské elity rozhodly uplatnit přístup ´budeme dělat tak, jak odpovídá našemu věku. Proč něco měnit, jsme se vším spokojeni. ´“ A právě ve chvíli, kdy si řekly, že jsou „spokojeny se vším, podepsaly tím rozsudek smrti nad Sovětským svazem,“ zakončil historik.

8. prosince 2021 uplynulo 30 let od podepsání Bělověžských dohod. V té době Boris Jelcin, Stanislav Šuškevič a Leonid Kravčuk podepsali v běloruském sanatoriu „Viskuly“ dohodu o rozpuštění Sovětského svazu a o vytvoření Svazu nezávislých států. 25. prosince téhož roku oznámil svoji rezignaci sovětský prezident Michail Gorbačov.

Zhroucení Sovětského svazu vedlo k zničení průmyslového a vědeckého potenciálu země, propadu životní úrovně, propadu porodnosti a nárůstu mortality. Populační ztráty v 90. letech lze srovnávat s těmi, které země utrpěla během Velké vlastenecké války.