24. března uplynulo 20 let od chvíle, kdy Spojené státy a NATO vyhlásili jednostrannou válku proti Jugoslávii a po 78 dní bombardovali Srbsko a jeho hlavní město Bělehrad. Továrny, školy a nemocnice byly zničeny společně s mosty, silnicemi a elektrickým vedením při snaze vybombardovat srbské obyvatelstvo k poslušnosti vůči panství amerického a západoevropského imperialismu na Balkáně. Letecké útoky zabily kolem 2500 osob a dalších dvanáct a půl tisíce jich podle srbských odhadů zranily.

Jeden z bombardérů USA-NATO použil laserem naváděnou bombu k zásahu železničního mostu na jihu Srbska, při kterém v projíždějícím osobním vlaku zemřelo minimálně deset lidí. Jiný pilot zmasakroval 21 osob v pečovatelském domově. A úmyslný útok na televizní studio RTS v Bělehradě si vyžádal život 16 civilních zaměstnanců.

Při jednom z nejprovokativnějších činů celé války podnikly Spojené státy nálet na čínské velvyslanectví v Bělehradě, kde zabili 3 lidi. Washington následně tvrdil, že bombardování bylo „omylem“, ale Peking a obyvatelstvo Číny správně vidělo, že šlo o akt agrese, který předznamenal eskalující americké zbrojení namířené proti Číně.

„Operace Ušlechtilá kovadlina“, jak bylo bombardování nazváno, byla spuštěna bez jakéhokoliv schválení ze strany OSN poté, co srbský prezident Slobodan Miloševič odmítl přijmout tzv. dohody z Rambouillet, které ve skutečnosti představovaly ultimátům ze strany USA a NATO požadující po Bělehradu, aby umožnil okupaci provincie Kosovo silami NATO a předal jim volnou vládu nad celou Jugoslávií. Dokonce i imperialistický veterán a válečný zločinec Henry Kissinger uznal, že tzv. dohoda „byla provokací a záminkou k zahájení bombardování.“

(…)

V pozadí rozpoutání války o Kosovo stálo imperialistické odhodlání přinutit Srbsko, nejsilnější stát regionu, pokleknout před upevňující se hegemonií USA a NATO.

Válku rozpoutala administrativa Demokratů prezidenta Billa Clintona pod skrz naskrz zdiskreditovanou a pokryteckou vlajkou „humanitární intervence“ na základě tvrzení, že Spojené státy a jejich spojenci intervenují, aby zastavili masakrování kosovské, etnicky albánské populace z rukou srbských bezpečnostních sil.

Washington a jeho imperialističtí spojenci podporovaní zcela poddajnými médii označili Miloševiče za nového „Hitlera“ a srbský národ jako celek za „nacisty“ a nechutně srovnávali represe v Kosovu s holocaustem.

Tvrzení, že došlo k zmasakrování 100 tisíc etnických Albánců byla s předstihem před válkou vedenou USA a NATO vypuštěna do éteru, aby byla po jejím skončení dementována. Počet mrtvých před tím, než začaly dopadat bomby USA a NATO, se po válce ukázal být blízký dvěma tisícům, přičemž většinu zabitých měla na svědomí ozbrojená separatistická skupina Kosovská osvobozenecká armáda (KOA).

KOA, kterou předtím sám Washington vedl jako teroristickou organizaci, se během války vyšvihla do role jediného zákonného představitele obyvatel Kosova. Její rozsáhlé styky s organizovaným zločinem po celé Evropě, stejně jako s Al Qaidou se zametly pod koberec a CIA začala do skupiny, která spáchala řadu teroristických bombových útoků a etnicky motivovaných vražd srbských obyvatel, pumpovat peníze i zbraně. KOA pracující v těsné součinnosti se svými americkými sponzory se snažila vytvořit maximum násilí a úmrtí, aby tak vydláždila cestu západní intervenci.

O dvacet let později vede bývalý předák KOA Hašim Thači, z něhož v USA udělali „kosovského George Washingtona“ řadu po sobě jdoucích vlád, ačkoliv kontrola nad ekonomikou vnitrozemského státečku zůstává v rukou úředníků Evropské unie a jeho území dodnes okupuje 4000 příslušníků sil NATO včetně 600 amerických vojáků.

Thači byl v nepočítaně vyšetřováních odhalen jako hlava zločinecké organizace, která se podílí na pašování drog a organizování prostituce, stejně jako na otřesném obchodování s lidskými orgány „sklizenými“ z těl zajatých Srbů. Washington a EU opakovaně zasáhly, aby ho ochránili před vyšetřováním za válečné zločiny a jinou kriminální činnost.

„Humanitární“ intervence na zastavení „etnického čištění“ konečně vyústila v masovou etnickou čistku, včetně vyhnání dvou třetin ze 120 tisíc Romů a Aškalů žijících v Kosovu, stejně jako mnoha tisíců etnických Srbů.

Ačkoliv se Kosovo stalo celosvětově největším příjemce zahraniční pomoci na hlavu, vnitrozemský státeček zůstává nejchudším územím celé Evropy s oficiální mírou nezaměstnanosti 30 procent (55 % mezi mladými lidmi) a mzdami dosahujícími v průměru jen 410 dolarů na měsíc. I se vším svým bohatstvím a vojenskou sílou se americkému a německému imperialismu nepodařilo vytvořit nic víc než zhroucený stát s vládou kontrolovanou mafií.

Žádná z ran, kterou imperialistické intervence způsobily bývalé Jugoslávii, se dosud nezahojila. Balkán zůstává sudem prachu, který může být v okamžiku přiveden k výbuchu a spustit tak, jak už se stalo ve 20. století, širší válečný konflikt se zapojením velmocí.

(…)

Destruktivní politika prosazovaná americkým imperialismem dává vzniknout obrovskému růstu sociálního napětí a třídního boje v celém světě, Kosovo nevyjímaje, který tak zažívá vlnu stávek proti otřesným podmínkám, jimž musí čelit dělnická třída, a to i v samotných Spojených státech. Rostoucí hnutí mezinárodní dělnické třídy představuje jedinou životaschopnou odpověď na rostoucí nebezpečí vícečetných vojenských konfliktů po celém světě, které by spustily novou světovou válku. Zásadním poučením z kosovské války a jejích následků je nutnost vybudovat mezinárodní socialistické protiválečné hnutí postavené na moci dělnické třídy.

https://www.wsws.org  (redakčně kráceno)