V zemi krále Krutoslava poddaní nemohli již dále snášet konání panstva a začali připravovat vzpouru.  Krutoslav, ministři jeho vlády a všichni jeho novináři stále dokola opakovali: „Pořád kritizujete a přitom ani z mostu neskočíte.“ Poddaní tedy šli a skočili z mostu.

Pohádka možná absurdní, ale něco takového se stalo v Česku 6. dubna 2012. „Vláda vyčítá protestujícím, že nepřicházejí s reálným programem. Odbory takový program mají:“ zaznělo z plakátu, který zveřejnila ČMKOS.

V kontextu minulých a budoucích událostí ale dává minimální smysl. Připomeňme si několik skutečností.

Za prvé, odbory dlouhodobě říkají, že jsou apolitické. Opakovaně poukazujeme, že je to velká slabina odborového hnutí v Česku, že si nechalo vnutit tuto apolitičnost, přestože ohrožení postavení českého zaměstnance zejména v současné době daleko překračuje vztah zaměstnanci – zaměstnavatel v jednotlivém podniku a promítá se výrazně do schvalované legislativy. Přesněji řečeno máme vládu, která přímo a bezostyšně usiluje o radikální prohloubení nerovnosti v tomto vztahu ve prospěch zaměstnavatele a v neprospěch zaměstnance.

Za druhé, před dvěma týdny se podařilo ukovat alianci všech možných odborových organizací, společenských organizací a protivládních iniciativ s cílem zahájit demonstrací 21. dubna úsilí o svržení Nečasovy vlády. Tato aliance se shodla na třech základních cílech: demise vlády, zastavení reforem, předčasné volby. Další požadavky, které na schůzce padly z úst zástupců některých iniciativ, jako například požadavek všeobecného referenda, nebyly zcela správně přijaty, jelikož v každé akční alianci jde o bezprostřední praktické cíle, na kterých je možná všeobecná shoda a kolem kterých je možno zmobilizovat do akce co nejvíce lidí.

Za třetí, vláda se pokusila „přesvědčením“ ministra Dobeše, aby rezignoval oslabit odpor studentů proti vládní politice v oblasti vysokého školství, poněvadž hrozil vznik spojenectví mezi odbory a studentským hnutím. Do jaké míry se to vládě podařilo lze těžko soudit, nicméně studentská Iniciativa Za svobodné vysoké školy zůstala součástí spojenectví Stop vládě!

Za čtvrté, politici a novináři, pracující přímo pro velký byznys, vždy vymyslí nějaký ten trik proti těm, kdo se postaví do cesty jejich zájmům. Ať je tento „trik“ sebeabsurdnější, jeho stonásobným opakováním se snaží vymezit hřiště, na kterém se hraje o tzv. veřejné mínění. Tímto trikem je v současné době argument, že ti, kdo proti vládě protestují, mají jakousi svatou povinnost přijít místo protestování s vlastním řešením. Přitom je jasné, že „přicházet s řešením“ není rolí protestního hnutí, ale rolí vlády či těch sil, které usilují o to, ve vládě případně usednout – jinými slovy politických stran.

Co tedy v tomto kontextu znamená onen program řešení ČMKOS?

Znamená především to, že odbory – resp. v odborech za to zodpovědné osoby – přistoupily na to, že budou hrát na hřišti, které jim nalajnovala vláda a její média tak, aby to bylo výhodné pro vládu a její sponzory a nevýhodné pro odbory a protivládní hnutí.

Samotný požadavek na protestující, aby předložili řešení, je jasný útok na podstatu jakéhokoliv protestního hnutí. Protestní hnutí má dvě možnosti: buď řešení předloží, nebo řešení nepředloží. Když řešení nepředloží, budou jej média a politici nadále tepat, že pouze vedou negativní kampaň, že vlastně nevědí, co chtějí.

Když řešení předloží, z podstaty toho, že protestní hnutí není politickou stranou, tudíž se nemůže shodnout na programu řešení, jakékoliv předložené řešení za široké hnutí znamená štěpení hnutí. To je také důvod, proč se všechna protestní hnutí vždy organizují a mobilizují kolem velmi omezené sady společných požadavků, nikoliv kolem plného politického programu. Pokud by se takové široké hnutí shodlo na plném politickém programu, nepředstavovalo by protestní hnutí, ale fakticky politickou stranu (bez ohledu na to, co o sobě říká).

Jedinou rozumnou reakcí na tento vládně-novinářský trik, která nepodlomí hnutí a možnost jeho úspěchu, je odmítnout hrát hru uvnitř postranních čar vyznačených vládou samotnou. V opačném případě jde vlastně o poněkud šikanozní dětskou hru „proč se biješ?“ Hraje se to takto: chytíte svého slabšího kamaráda či sourozence za předloktí a jeho vlastníma rukama jej fackujete. No a to nyní dělá vláda odborům.

Podívejme se ještě na onen „program“. Vlastně se jedná o soubor krizových opatření k rychlé stabilizaci rozpočtu. Není to tedy ve skutečnosti program.

Co onen „soubor opatření“ dělá pro mobilizaci pracujících a obyčejných lidí proti vládě? Nic! On vlastně radí vládě, jak řešit její problémy. Navíc se jedná o údajné problémy, poněvadž těžko uvěřit, že vládě skutečně schodek rozpočtu tak strašně vadí.

Ve skutečnosti vedle dopadů krize velkou část onoho rozpočtu produkuje sama vláda svojí politikou. Vládou generovaný schodek rozpočtu je na jedné straně přirozeným důsledkem snahy o radikální přerozdělení bohatství společnosti od chudých a středních vrstev směrem k vrstvám bohatým a zejména pak k malé skupince nechutně bohatých. Vše ve vládní politice směřuje ke státu, jehož role se čím tím více redukuje na pouhou represi vůči širokým vrstvám obyvatelstva, a dokonce i tato represe má tendenci býti privatizována.

Na straně druhé má schodek rozpočtu tu úlohu, že je ospravedlněním dalších a dalších opatření za účelem onoho přerozdělení bohatství, destrukce sociálního systému a veřejného sektoru vůbec a privatizace všeho, co zprivatizovat jde – včetně toho, o čem si většina občanů stále naivně myslí, že zprivatizovat nejde (např. policie, hasiči, vězeňství, apod.) Ostatně od soukromých exekutorů ke komerčně motivovaným soukromým věznicím to není více než jeden dva kroky.

Radit vládě, která o stabilizaci rozpočtu a redukci státního dluhu nijak zvláště nestojí, jak provést právě toto, je tak trochu jako radit Hitlerovi jak zavést multikulturní společnost založenou na toleranci.

Mnohem větší smysl by dávalo jednoznačné a ostré zdůrazňování prostého faktu, že tato vláda byla zvolena lidmi ve volbách na základě hesla, že zabrání zadlužování nás, našich dětí a dětí našich dětí a jejich dětí. A jelikož činí pravý opak, musí neprodleně odstoupit.

A mnohem smysluplnější odpověď na novinářsko-vládní trik „jaké máte řešení?“ než vydání plakátu s radami vládě by bylo říci jasně a jednoznačně: jste asi spadli z višně, než vás napadla tato otázka. Od tohoto jste tu přece vy, milá vládo, abyste předkládali řešení! Vaše léčba „chřipky“ způsobuje choleru a mor, odejděte a hned!

Někdo v odborech také úplně zapomněl na to, proč jsou vládní strany vůbec u moci. Pomiňme na chvíli fakt, že vládní strany mají velmi štědré bohaté sponzory a podporu téměř veškerých médií. I přesto musí apelovat na nějakou sekci společnosti. Jestliže kupříkladu ODS, nejsilnější strana vládní koalice, objektivně hájí zájmy maximálně jednoho promile nejbohatších, svoji volební podporu do značné míry čerpá primárně z mas drobných podnikatelů a živnostníků.

Jak to dělá? Přesvědčuje živnostníka, že je něco více než zaměstnanec, že má svaté právo neplatit daně a že registrační pokladny jsou komunistický teror, pouhý předstupeň deportace do gulagu (s jistou mírou nadsázky).

Jelikož živnostník většinou nebývá zrovna ekonomem, ne každý si spočítá, že jej nedrtí ani tak vysoké daně či hrozba registračních pokladen, ale zejména úpadek koupěschopné poptávky širokých vrstev obyvatelstva.

Jistěže daňový systém je nespravedlivý a výrazně znevýhodňuje zaměstnance oproti právě živnostníkům, kterým navíc umožňuje část příjmů nepřiznávat.

Ale podívejme se na to z pohledu současné priority číslo jedna, a to je svržení vlády.

Mnozí živnostníci potácející se těsně nad bankrotem či potýkající se s čekáním na to, až a jestli zákazník zaplatí, jsou přirozeně na vládu naštvaní. Dá se tedy očekávat dosud nevídaná podpora živnostníků pro protivládní protesty. Ostatně i je připravuje vláda o značné sumy přinejmenším rostoucím zpoplatněním (dosud) veřejných služeb.

Nemluvíme zde o malém počtu lidí. Počet osob samostatně výdělečně činných byl v roce 2009 přesně 955 659, tedy skoro milion. I když odečteme „falešné živnostníky“, kteří pracují na vládou fakticky podporovaný švarcsystém, jedná se stále o velkou skupinu lidí s velkou sociální vahou, protože samozřejmě mají vliv i na své okolí.

Skutečností ale je, že pokud je někomu něco vtloukáno do hlavy nějakých dvacet let, tak se to stává téměř druhou přirozeností. A proti druhé přirozenosti se nedá dost dobře bojovat tím, že před nimi budeme mávat jak toreador na býka červený hadrem „registračních pokladen“ a „vyšší daňové disciplíny“… tedy červeným hadrem ušitým v dílně ODS.

Daleko větší smysl dává dostat tyto lidi na demonstraci a tam jim říci, jak to je ve skutečnosti – totiž že jim ODS už 20 let lže, soustavně je obelhává a dělá si z nich při volbách užitečné idioty. Pak teprve vůbec začnou naslouchat. V opačném případě naopak hrozí jejich výrazná radikalizace politicky doprava.

Nechci tvrdit, že zaměstnanci a živnostníci mají fundamentálně stejné zájmy. To prostě pravda není. Nicméně proti vládě hájící zájmy opravdu velmi úzké vrstvy miliardářů je třeba spojit i tyto vrstvy se zaměstnanci. Živnostník musí vidět, že uplatňování zájmů zaměstnanců je pro něj výhodnější než uplatňování zájmů velkých bank a korporací.

Historie by nám měla být mementem. Pokaždé, kdy hnutí pracujících nebylo schopno strhnout na svou stranu tyto „tradiční střední vrstvy“, projevil se v hluboké ekonomické a společenské krizi naplno fašistický potenciál, který pak hnutí pracujících doslova fyzicky rozprášil. Nejde tu o podkuřování živnostníkům, ale o to, jakým způsobem z nich udělat spojence.

A nakonec největším trapasem „takového programu, který odbory mají“ je zmínka o čínských a vietnamských trhovcích.

To, že velká část trhovců, kteří se vyhýbají placení daní, je čínského či vietnamského původu, lze uznat jako pravdivé tvrzení. Těžko lze ale tvrdit, že všichni takoví trhovci jsou Číňané či Vietnamci. Proč tedy vůbec zmiňovat něčí národnost?

Jistě není psáno, že se má jednat výhradně o čínské a vietnamské trhovce. Místo toho je použito kouzelné slůvko „zejména“. Co to má v praxi znamenat? Mají snad procházet tito lidé nějakými genetickými testy původu, aby jim pak postupně v pořadí podle podílu čínských či vietnamských genů v jejich DNA byly přidělovány registrační pokladny? To snad nikdo nemohl myslet vážně. Pokud registrační pokladny, pak pro všechny bez ohledu na národnost.

I kdyby se našel jeden jediný trhovec jiného původu než čínského či vietnamského, pořád je podstatné, že jde o trhovce, který se vyhýbá placení daní, a jeho národnost je naprosto druhořadá a nemá být zmiňována.

Jak budou odbory vysvětlovat, že jim nejde o zavedení nějakého rasového klíče? I kdyby vysvětlovaly sebevíce, co si z plakátu hodně lidí odnese, je další polínko do ohně už tak silné rasové nenávisti, který v naší vlasti tak hrdě plápolá.

Až nějací fanatičtí nacisté hodí zápalnou láhev do oken jedné vietnamské rodiny, jistě u případného soudu nezapomenou zmínit , že Vietnamci mohou za zadlužování naší země… psaly to odbory na plakátu. Nikterak to ovšem těmto nacistům nezabrání, vhodit příští zápalnou láhev do kanceláře nějaké odborové organizace, až nabydou dojmy, že rozvracejí naši vlast. Anonymy od britských nacistů vyhrožující tamním odborovým předákům fyzickou likvidací by nám měly být varováním.

Sečteno a podtrženo, odbory si tímto návrhem řešení vykonaly potřebu do vlastního hnízda. Naším úkolem je nyní i přesto maximálně mobilizovat na demonstraci 21. dubna, jakkoliv nám to bylo tímto kouskem politické neobratnosti ztíženo.

PS: Jedná se o reakci na plakát, který se objevil na webu kampaně STOP VLÁDĚ v pátek 6.4. Druhý den byl z webu odstraněn, což je vynikající zpráva. Je tedy zřejmé, že se k němu odbory nadále nehlásí. Přesto odráží řadu dlouhodobých stanovisek odborů a přináší řadu významných ponaučení. Proto jsme tento článek nestáhli. Věříme, že uveřejnění článku na webu NAL odbory jinak nepoškodí. Naopak vyvolá důležitou debatu o tom, jak postupovat v boji proti vládě.

Text plakátu byl tento:

Vláda vyčítá protestujícím, že nepřicházejí s reálným programem. Odbory takový program mají: 

• Okamžitě zvýšit naši daňovou zátěž o 4 %, neboť je dlouhodobě jednou z nejnižších v EU, a přesto by i potom stále byla pod unijním průměrem, ale my bychom měli vyrovnané veřejné finance i v současných ekonomických podmínkách!
• Zastavit zavedení soukromého důchodového spoření, tzv. II. pilíře, které by mělo za následek zvýšení dluhu státního rozpočtu o 30 až 50 miliard korun po dlouhou dobu.
• Do dvou let stabilizovat deficit státního rozpočtu na 110–120 mld. Kč a nepokračovat ve snižování schodku. K tomu nás nikdo nenutí, přičemž schodek 115. mld. Kč se pohybuje kolem
• 3 % HDP a je pro zadlužení přijatelný.
• Podpořit hospodářský růst, aby se zvýšila vnitřní poptávka.  Zlepšit výběr daní – ročně uniká 10 až 15 mld. Kč, protože malé obchodní firmy a řemesla dostatečně neevidují tržby, zároveň by se zvýšilo i inkaso daně z příjmů. Proto co nejdříve zavést registrační pokladny, zejména u vietnamských a čínských obchodníků.
• Zrušit pro plátce DPH možnost nakupovat si osobní vozy bez DPH – ročně uniká až 6 mld. Kč.
• Zvýšit sazbu daně z příjmů právnických osob o 1 % a podstatně redukovat všechny výjimky – jde asi o 15 mld. Kč.
• Zvážit zavedení majetkových daní obdobně jako v okolních zemích – přínos kolem 15 mld. Kč.
• Zvýšit daňové inkaso – do státní poklady by přišlo nejméně 50 mld. Kč.