• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
Zář
2022

Rozhovor s režisérem filmu Ozbrojená levice nejen o válce na Ukrajině

Štítky: Kultura, Levice, Rozhovor, Ukrajina
Autor: Patrick Le Treond a Christian Magier
komentář : vypnuto

Enguerran Carrier: „Chtěl jsem, aby ukrajinští aktivisté účastnící se války měli příležitost odpovědět na otázky a kritiku evropské levice“. Francouzský režisér Enguerran Carrier natočil film Ozbrojená levice (L’arme à gauche) – 23 minut výpovědí aktivistů z Ukrajiny a Běloruska, kteří hovoří o své činnosti v řadách ukrajinského odboje. Režisér je také autorem Kurdistan: The Revolution That Happened, který vyjde v nakladatelství Syllepse. Přinášíme vám rozhovor s umělcem o jeho dojmech z komunikace s postavami filmu a obecných úvahách o událostech na Ukrajině.

Kvůli natáčení tohoto filmu jste jel na Ukrajinu. Můžete nám říct o této cestě a čase, který jste tam strávili, a říct nám něco o své osobní cestě, která vás tam zavedla?

S Ukrajinou jsem byl víceméně úzce spjat dobrých patnáct let. Citové, přátelské a politické vazby mě přiměly ke studiu ukrajinského jazyka. Na příkladu Euromajdanu bylo jasné, jak je Ukrajina ve Francii vnímána pouze v černobílých odstínech. Masmédia a aktivisté měli často karikované chápání událostí: „lidovou revoluci“ nebo „fašistický převrat“. Důvodem byl nedostatek spolehlivých znalostí o Ukrajině. V letech 2015 až 2018 jsem také bojoval v YPG [Lidové ochranné jednotky] v Kurdistánu. Když Rusko napadlo Ukrajinu, bylo nemyslitelné zůstat pasivním pozorovatelem. Hledal jsem způsoby, jak jednat, aniž bych chtěl dál bojovat, a tato příležitost přišla téměř náhodou – vydat se jako nezávislý novinář do samého centra dění.

Můžeš představit lidi, se kterými jsi dělal rozhovory v tomto videu?

Nejprve jsem se seznámil se členy anarchistické organizace „Černý prapor“ ze Lvova. Jde o Dmytra a Antona, kteří se rozhodli vstoupit do Kyjevské územní obrany ve chvíli, kdy se ruský útok na město zdál nevyhnutelný. Jeden z vůdců „Sociálního hnutí“ Taras Bilous, kterého znáte, se připojil k jejich jednotce. Jiní anarchisté se rozhodli vytvořit samostatnou jednotku protiteroristické obrany. Tvoří ji především Ukrajinci, Rusové, Bělorusové a aktivisté z mnoha dalších zemí. Chtěl bych podotknout, že jednotka se nestaví jako anarchistická, ačkoli anarchisté tvoří většinu (asi 2/3). Zde jsem se setkal s běloruským aktivistou, jehož tvář a jméno již byly zveřejněny v tisku v jeho vlasti.

Považoval jsem za důležité dát slovo zástupci ukrajinské dělnické třídy. Tak jsem se setkal s Jurijem Samojlovem, odborovým aktivistou, jehož zkušenosti vzbuzují respekt a který je také členem Sociálního hnutí. Vzhledem k tomu, že v minulosti pracoval jako horník, od 90. let se zapojil do činnosti svobodných odborů, za což jeden známý oligarcha vypsal odměnu na jeho hlavu. Pořád doufám, že jednou vezme pero a napíše své paměti!

Závěrem bych rád zdůraznil, že absenci žen ve filmu bychom neměli přejít s lhostejností. Během svého pobytu jsem se ale nesetkal s aktivistkami, které by byly připravené mluvit na kameru. To je nešťastné, ale objevné: i ve válce a v ukrajinské armádě existuje genderová dělba práce; není to YPG-YPJ.

Lidé, se kterými jste dělal rozhovory, mají výrazně levicovou politickou orientaci, proč se tak rozhodli?

 Jednak proto, že nejsou v masmédiích, která jako vždy dávají přednost emocím a podívaným, ignorují politické a výchovné aspekty. Je zcela jasné, že mainstreamová média mají o tuto hrstku aktivistů malý zájem. Naopak některá [západní] levicová média, snažící se učinit Ukrajinu spoluzodpovědnou za tuto válku, jejich existenci záměrně tají. L’Humanité [deník Francouzské komunistické strany] se například setkal s Tarasem Bilousem. Jeho výroky ale nezapadaly do ideologické linie deníku, takže jeho rozhovor prostě nebyl zveřejněn.

V určitou chvíli se začaly šířit fotografie s vyobrazením tajemné anarchistické jednotky. Z vlastní zkušenosti vím, že obrázky sdílené na sociálních sítích během války jsou často zavádějící. O žádných fiktivních jednotkách v Rojavě jsme neslyšeli! Proto jsem chtěl vidět, co tato jednotka skutečně byla a jaké místo v této válce zaujímali revolucionáři různých názorů.

Nakonec jsem chtěl, aby ukrajinští aktivisté, kteří se účastnili války, měli příležitost odpovědět na otázky a kritiku, kterou často vznáší levice v Evropě.

Někteří z nich patří k anarchistickému, libertariánskému hnutí; jiné bychom zde nazvali „revolučními komunisty“, někteří se vyznačují odborářskými zkušenostmi. Co říkají o skutečné mezinárodní podpoře těchto různých proudů?

Anarchisté jsou obecně spokojeni s podporou, kterou dostávají. Je třeba říci, že fotografie „anarchistické jednotky“ se široce rozšířily a vzbudily sympatie mnoha anarchistů. Zejména proto, že někteří z nich úspěšně použili legendu o Nestoru Machnovi. Někteří anarchisté [mimo Ukrajinu] mluví jedním dechem o „ukrajinských neonacistech“ a „fašistickém Rusku“, ale zdá se, že tato tendence je v menšině nebo je tak na Ukrajině vnímána.

„Revoluční komunisté“ (kteří se tak nenazývají, vzhledem ke konotacím slova „komunista“ na Ukrajině) jsou nejkritičtější vůči svým stejně smýšlejícím lidem v zahraničí. Litují toho, že mnoho socialistů, trockistů a dalších proudů neustále opakuje v té či oné podobě ruské argumenty. Zejména postoj britské SWP, která cynicky vyzývá k opozici vůči dodávkám zbraní Ukrajině s cílem co nejdříve ukončit válku (ve prospěch Ruska), je k vzteku. Nutno podotknout, že postoje zahraničních revolučních socialistů jsou často vnímány jako obecně protiukrajinské, což není pravda. Proto se mi zdá důležité podporovat nebo navazovat spojení s organizacemi v terénu a především se účastnit konkrétních solidárních akcí.

Jurij Samojlov mi řekl, že je spokojen s podporou evropských odborových organizací, se kterými udržuje kontakty (zejména CGT a Solidaires). Lituje však, že ruské odbory, s výjimkou jednoho učitelského svazu, jednomyslně podpořily ruskou invazi, nebo alespoň sledovaly události se souhlasným mlčením. To hodně vypovídá o kontrole odborového aparátu v Rusku.

Napsal jste knihu Kurdistan: The Revolution That Happened, která bude brzy vydána. Co je společné a rozdílné mezi bojem Kurdů a Ukrajinců?

V obou případech lze říci, že jde o obranné a „lidové“ války v tom smyslu, že existuje široká podpora válečných cílů. Odmítnutí ruské invaze je téměř jednomyslné, včetně těch, kteří byli ještě včera nazýváni „proruskými“. Přát si strategické, kulturní a „civilizační“ sblížení s Ruskem a násilnou anexi, města srovnaná se zemí a popravování civilistů jsou dvě různé věci.

Tím ale srovnání končí. Válka uvalená na Rojavu FSA [Svobodnou syrskou armádou], Daeshem (Islámským státem), syrským režimem a Tureckem byla výsledkem lidové revoluce a ozbrojeného povstání. Šlo o obranu revolučních výdobytků proti převážně „domácím“ aktérům (s výjimkou Turecka), proti vlastní vládě. V případě Ukrajiny máme co do činění s mezistátním konfliktem diktovaným geostrategickými zájmy těch, kteří se inspirovali „Ruskou říší“. Existuje agresor a oběť, monolitický stát proti pluralitnímu státu, ale válku nevyprovokovala sociální revoluce na Ukrajině. Rusko chce dobýt území, ne potlačit revoluci, která by ohrozila jeho existenci. Stojí za připomenutí, že na Ukrajině existoval oligarchický, zkorumpovaný a mafiánský systém, kterého se Majdan z let 2013-2014 bohužel téměř nedotkl.

Zástupce svazu horníků tvrdí, že po válce, poté, co lidé pocítili svou sílu a akceschopnost, by mohlo dojít k „velkému protestnímu hnutí proti zavedenému pořádku“. Co si myslíte o různých rozhovorech, které jste vedli na Ukrajině?

Těžko říct. Nesplnění požadavků v roce 2014 je jasným zklamáním. Politická třída je zkorumpovaná jako vždy, mafie stále kráčí na svobodě a ekonomický boom slibovaný liberály se nikdy neuskutečnil. Mnozí měli před 24. únorem spoustu stížností, ale ruská invaze zatlačila chuť na sociální reformy do pozadí. Kritika V. Zelenského a vládnoucího politického týmu, oligarchických klanů stále existuje, ale je zdrženlivější, protože během války, která se vede o přežití země, nikdo nechce dávat argumenty nepříteli. Ukrajinské vlády totiž od roku 2014 často využívají válku k odvrácení pozornosti od potenciálně destabilizujících sociálních prvků (zejména krajní pravice). Nicméně touha po sociální změně tu je, propast mezi bohatstvím země a životní úrovní je značná a spekulace, které představují vážný problém pro zásobování, jsou čím dál nesnesitelnější. „Vyhrajeme válku a pak budeme účtovat“ je věta, kterou jsem slyšel znovu a znovu.

Proto ano, věřím, že radikální změny budou nevyhnutelné. Otázkou je, zda to bude shora nebo zdola. V. Zelenskyj mohl využít své pravomoci k očištění vlády a ekonomiky od nejzkorumpovanějších živlů. Je ale také možné, že Ukrajinci opět vyjdou do ulic, jako tomu bylo v letech 2013-2014, tentokrát se zbraněmi v rukou, bojovými zkušenostmi a vztekem úměrným počtu zabitých lidí. Nic ale ještě samozřejmě není rozhodnuto a o více než nejisté budoucnosti je v tuto chvíli zbytečné spekulovat.

Autoři rozhovoru: Patrick Le Treond a Christian Magier

Přeložila Olena Slobodyana, „Sociální hnutí“

Převzato z : https://rev.org.ua/intervyu-z-rezhiserom-filmu-ozbroyeni-livi/

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.