Ve světě se dějí některé skutečnosti, které jsou mimořádně závažné, ale jen velmi málo médií o nich mluví. Před několika týdny například v tichosti prošla šokující zpráva z Demokratické republiky Kongo.

26. července v Gomě, v reakci na protesty lidí ze Severního Kivu proti MONUSCO (Mise Organizace spojených národů pro stabilizaci v Demokratické republice Kongo), zahájily mírové síly OSN palbu z výšky hlavy proti davu. Zemřelo nejméně 12 demonstrantů a 3 vojáci OSN, asi 50 lidí bylo zraněno.

O několik dní později, 31. července v Kassindi na hranici mezi Kongem a Ugandou, zahájili „z nevysvětlitelných důvodů“ vojáci intervenční brigády OSN, kteří se vraceli z dovolené, palbu na pohraniční základnu. Počet mrtvých a zraněných není známo. Podle zkazek se Modré přilby odmítly na hranicích zaregistrovat, možná proto, že v tancích ukrývaly něco nebo někoho, kdo by neměl být objeven.

Pokud se obecně zdá, že válka v Demokratické republice Kongo sama o sobě nezaujala mainstream, média dokonce ani tentokrát neřekla, že vrazi by měli chránit obyvatelstvo, že jsou to ti, kteří jsme zaplatili, abychom zaručili mír, „dobří hoši“. Proč?

John Mpaliza, italsko-konžský aktivista, uvedl: „Musel jsem požádat, aby mi přestali posílat videa krvavých a krutých zločinů v mé zemi. Spoustu z nich nemůžu ani ukázat svému partnerovi. Je směšné, že všeobecný tisk nemluví o tom, co se děje v DR Kongo. Ale je docela výmluvné, že RAI (Italská veřejnoprávní televize) už nemá reportéry na jihu světa, zejména v subsaharské Africe. Chcete-li získat informace, můžete zkontrolovat pouze Aljazeera a několik dalších médií. Mnoho biskupů neustále odsuzuje okupaci území východního Konga rwandsky mluvícími skupinami, které se snaží nahradit původní národy. Odsuzují masakry, vypalování domů, znásilňování jako válečnou zbraň. Ale nikdo tyto zločiny nezastaví.“

I když se ve stínu rusko-ukrajinského konfliktu říká, že tato válka změní geopolitickou strukturu planety, mnoho dalších válek vedených ve „třetích zemích“ je opomíjeno. Tyto války jasně ukazují, že svět je rozdělen na dvě poloviny. Ukazují také, že silnější země se starají o své vlastní zájmy, zatímco menší země jsou ničeny a hladovějí. Jednou z těchto válek je válka v DR Kongo, která byla definována jako „občanská válka“ nebo „etnická“ nebo „mezi skupinami včetně islamistických“. Válka často odmítaná jako příliš komplikovaná na pochopení a vyřešení, která má ale velmi specifické historické původy a aktéry. Navíc se ne náhodou odehrává pouze ve východní oblasti země: Severní Kivu, Jižní Kivu a Ituri. Jedná se o oblast s nejbohatšími nalezišti na světě. V zemi tu leží kassiterit, zlato, ropa a slavný koltan, který je pro high-tech společnosti velmi cenný: optimalizuje energetickou spotřebu čipů, takže prodlužuje životnost baterie našich telefonů a počítačů. Je to stejná oblast, kde byli zavražděni italský velvyslanec Luca Attanasio, jeho policejní doprovod Vittorio Iacovacci a jeho řidič Mustapha Milambo, když cestovali v nechráněném konvoji agentury Světového potravinového programu OSN. Ani jejich smrt nepřivedla světovou pozornost k hledání pravdy za tím, co se každý den děje v Kongu. A shodou okolností se nekonala ani cesta papeže Františka, který měl oblast navštívit začátkem loňského července.

Kolikrát si klademe otázku, proč jsou země jako Kongo tak bohaté na minerály a vodu, a přitom jejich lidé umírají hlady a žízní? A proč nám celé týdny s pietistickým postojem říkají o dohodách, které umožňují lodím naloženým ukrajinskými obilovinami vyplout z Oděsy, aby nakrmily Afriku, zatímco většina tisku záměrně ignoruje zvěrstva, která se na kontinentu páchají?

Svědomí a běžné smýšlení se pravděpodobně uleví představě, že mise OSN jsou v horkých místech konfliktu. Bohužel však byla MONUSCO několikrát obviněna z velmi závažných trestných činů, a proto konžští občané a politici žádají o její stažení. Nyní ještě více, po dvou nedávných střelbách zdokumentovaných mrazivými videi. Tentokrát se nemůžeme splést, nešlo o bitvy mezi rebely nebo nepravidelnými neurčitými armádami, tentokrát Modré přilby zabíjely civilisty svými zbraněmi. Proč OSN nezahájila vnitřní vyšetřování? Na MONUSCO se ročně utratí asi 1 miliarda dolarů. Proč 193 zemí OSN, které za to platí, neřeklo nic o zločinech vojáků OSN?

Pierre Kabeza, konžský politický uprchlík v Itálii, bývalý odborový aktivista za právo na vzdělání všech dětí v Kongu, vysvětluje: „Zločiny jsou modrými přilbami v Kongu páchány léta a byly zdokumentovány pomocí videí a fotografií. Dochází k násilí na ženách, včetně mladých dívek, a nezákonnému obchodování s nerosty, jako je zlato a koltan. Konžská občanská společnost a dokonce i církev je mnohokrát obvinily. Kromě toho se konžští občané od začátku mise nikdy necítili chráněni misí MONUSCO. Modré přilby se vždy jevily jako nečinné před každodenními masakry“.

John Mpaliza a Pierre Kabeza tvrdí, že stažení mise MONUSCO je nezbytné, ale s mírovou agendou odchodu. „Mise mají začátek a konec a tato také dokázala, že selhala,“ říká Mpaliza. Spojené státy jsou hlavními finančníky OSN a jejich jedinou odpovědí v tomto ohledu bylo, že požádaly vládu DR Kongo, aby zaručila bezpečnost Modrým přilbám (což by mělo zaručit bezpečnost Konžanů!). Požádali také o udržení jednotek OSN na území po dobu dalších nejméně 15 let. Mezitím video, které koluje po sociálních sítích, zjevně ukazuje, jak nové modré přilby vystupují z letadla Ethiopian Airlines přistávajícího na letišti v Gomě.

V tuto chvíli vyvstává otázka: jsou Spojené národy v dobrém zdraví? Prokázali, že během svých 77 let života pracují? Jak se OSN dostala k tomu, že vojáci MONUSCO znásilňují ženy, pašují nerosty, střílejí civilisty, zatímco mají zaručovat mír a ochranu v Kongu?

„První problém Organizace spojených národů je systémový,“ vysvětluje Roberto Savio, novinář a odborník na multilateralismus a mezinárodní spolupráci. „Pět zakládajících zemí, USA, Rusko, Čína, Anglie a Francie, jsou stálými členy Rady bezpečnosti. Rada bezpečnosti má poslední slovo o jakémkoli návrhu. Pravidlo říká, že pro uvážení je nutná jednomyslnost. Pokud pouze jedna z 5 zemí dá své veto, žádné usnesení neprojde. To dosud neumožňovalo OSN pracovat jako výkonný garant míru a ochrany což si můžete přečíst v jejím statutu. Navzdory mezinárodnímu právu a Všeobecné deklaraci lidských práv se stává, že v případě „nepohodlného“ návrhu jej může kterýkoli člen Rady bezpečnosti zablokovat svým vetem, aby prosadil své vlastní zájmy. Kromě toho je tu ještě jeden docela neznámý problém. I když jsou válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti odhaleny a zdokumentovány, ne všechny země OSN ratifikovaly dohody, které umožňují Haagskému tribunálu mít pravomoc na jejich území. Hodně se mluví například o Putinových válečných zločinech na Ukrajině. Sám Biden ukazuje prstem, ale ani Rusko, Ukrajina, dokonce ani Spojené státy neuznávají mezinárodní trestní soud v Haagu. Ani Čína. To znamená tři z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN, které jsou těmi nejvlivnějšími.

To vysvětluje absurdní situaci v Demokratické republice Kongo, kde má všech pět stálých členů Rady bezpečnosti silné ekonomické zájmy.

Co se skutečně děje v Kongu?

Pierre Kabeza použil sugestivní obrázek: „Tuto válku můžeme znázornit jako strom v lese. Kořeny jsou skryté, jsou pod zemí, nejsou vidět, jsou to nadnárodní společnosti a za nimi jsou velké země jako USA, Izrael, Anglie, Evropa. Kořeny vyživují kmen, který je vidět zblízka a zahrnuje všechny sousední země Konga: Rwandu, Ugandu, Burundi, Angolu. Větve a listí jsou vidět z dálky a jsou to ozbrojené skupiny, které mezi sebou válčí, živené kmenem. Všechny části jsou pak živeny mízou: ekonomické zájmy “.

Dále jsou v Kongu kromě zemí západního bloku zainteresovány také země tzv. BRIC: Brazílie, Rusko, Indie, Jižní Afrika pod štítem Číny. Nebo dokonce BRICSIA, jak je nazval novinář Raffaele Crocco, a přidal Írán a Argentinu. Přítomnost Číny legitimizoval sám bývalý prezident Kabila, který v té době podepsal smlouvu: Čína zajistí výstavbu infrastruktury za téměř 9 miliard dolarů. Jako kompenzaci by pak Čína legitimně získala právo vložit se do zdrojů konžských surovin. Kabezova poznámka: „Musíme pochopit, že v Kongu proběhla africká světová válka, jak se tomu říkalo.“

John Mpaliza vysvětlil: „Situaci v DR Kongo nelze pochopit, aniž bychom rekonstruovali alespoň posledních 40 let historie země. Mpaliza vypráví, jak konkrétně Kongo bylo jednou z klíčových zemí na šachovnici studené války, je smysluplné bylo, že Che Guevara pomáhal organizovat jejich revoluci.

Ještě před studenou válkou byly v Kongu dvě americké vojenské základny. Uran používaný k výrobě atomových bomb v Nagasaki a Hirošimě byl odebrán v Katanga. Poté, po třicetiletém prezidentování „antikomunistického“ diktátora Mobutua, nástupce zavražděného premiéra Lumumby, Spojené státy orientovaly politické osudy země s přesným cílem najít tentokrát koltan: základní nerost pro technologii a strategické projekty pro Pentagon. Později kolaps Sovětského svazu po pádu Berlínské zdi usnadnil Spojeným státům posílení ve střední Africe. S využitím etnického konfliktu ve Rwandě v roce 1994 a války v Kongu v roce 1996 pomohly USA nahradit Mobutu Laurentem-Désiré Kabilou, aby posílily svou ekonomickou pozici.

Globalizace následně zesílila přítomnost nadnárodních společností a vykořisťování pracovních sil za velmi nízké náklady. V dolech jsou zaměstnány děti, alespoň ty, které se nestaly Kadogo (ve svahilštině „velmi malí“), což jsou dětští vojáci naverbovaní více než 100 armádami bojujícími ve východním Kongu.

Od té chvíle začala těžba nerostů a pokus o balkanizaci země, vysvětluje Mpaliza: „Proto si my Konžané myslíme, že invaze do Konga provedená Rwandou s Ugandou a Burundi nebyla náhoda. Bylo to něco plánovaného, ​​co zahrnovalo masakry ve Rwandě a také ty v Kongu. Odhaduje se, že dosud bylo zabito 10 milionů Konžanů.

V tomto okamžiku začala v roce 1999 mise OSN a přítomnost Modrých přileb ve východní části DR Kongo s funkcí pozorovatelů a později s hybridní funkcí mírových jednotek. Ve skutečnosti to byla Organizace spojených národů, kdo chtěl Přehledovou zprávu, velmi podrobnou dokumentaci mapující všechny strašné zločiny spáchané v Kongu v letech 1993 až 2003. Více než 6 milionů obětí se však spravedlnosti nedočkalo, protože tato zpráva byla zavřena do šuplíku. Byli v ní zmíněni tak nepohodlní lidé a země, že jakákoli snaha o výstup by byla zablokována vetem toho či onoho stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Je výmluvné, že současný prezident DR Kongo Félix Tshisekedi popírá platnost Mapping Report. Nevyhnutelně by to prokázalo odpovědnost mnoha osobností, které jsou stále přítomny v politickém a vojenském prostředí země.

Prezident se také rozhodl „začít od nuly“ s Rwandou a Ugandou a podepsal s nimi tajné ekonomické dohody, které nějakým způsobem legalizovaly rabování konžských nerostů. Mpaliza k tomu říká: „Ekonomický zájem Rwandy a Ugandy v Kongu tyto země spojuje. Mohou předstírat, že se spolu hádají, ale když je čas zakročit proti Kongu, udělají to společně.“

Další otázka zní: kdo vyzbrojuje aktéry války v Kongu?

Skutečnost, že extrémně sofistikované zbraně rwandské nepravidelné armády M23 jsou mnohem výkonnější než zbraně MONUSCO, naznačuje, že je dodávají supervelmoci, jako jsou USA, Kanada, Evropa, Anglie a Izrael. Skutečnost, kvůli které je zbrojní embargo OSN v Kongu zbytečné a nesmyslné. Zdá se, že Kongo se nemůže ozbrojit, zatímco jeho sousední agresoři ano. Právě v této otázce se na začátku července Rada OSN rozdělila s Francií na jedné straně a Anglií a USA na straně druhé. Mezitím Boris Johnson údajně podepsal dohodu o deportaci nechtěných migrantů do Rwandy a ti by tam pravděpodobně skončili jako vojenští odvedenci.

Když se podíváme na náš domov, Itálie zjevně trénuje rwandskou armádu a firma Leonardo prodává vojenské vrtulníky ugandské armádě. Loni v únoru navíc zazněla parlamentní interpelace ohledně zbraní, které Itálie prodala Ugandě.

Stručně řečeno, je to „bílý kmen“, kdo škodí DR Kongo, jak řekl Padre Alex Zanotelli. Ale není sám: sousední země jsou vnitřními nepřáteli spolu s přebujelou korupcí. V roce 2023 by měly být další politické volby. Jak mohou povzbudit nějakou naději? Kabeza a Mpaliza odpověděli stejným způsobem: zločiny v Kongu musí být uznány, oběti musí dosáhnout spravedlnosti a národní a mezinárodní politická vůle musí budovat mír a skutečnou demokracii prostřednictvím dialogu. Aby to bylo možné, měl by kandidovat a vyhrát volby nositel Nobelovy ceny za mír Denis Mukwege, lékař, který léčil a zachránil tisíce znásilněných žen v Kongu. Skupina konžských intelektuálů podepsala petici, která ho požádala, aby kandidoval. Jeho morální postavení, skutečnost, že je mezinárodně známý, že má přístup do nejvyšších politických sfér světa a že neustále odsuzuje zločiny spáchané ve své zemi, z něj činí klíčového muže, který by mohl napsat novou historii Demokratické republiky Kongo. Je tu však jedna pochybnost: dovolil by to „bílý kmen“?

Převzato z: https://www.pressenza.com/