Levá perspektiva uspořádala ve spolupráci se Socialistickou solidaritou ve dnech 23. – 26. července 2015 6. ročník Antikapitalistického kempu. Kemp, navazující na starší tradici letních setkání radikální levice, se již počtvrté uskutečnil v krásné krajině libereckého okresu a zúčastnilo se jej několik desítek aktivistů nejen z různých krajů České republiky, ale i ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Německa a USA.

Politika ČSSD a smlouva TTIP

Program byl zahájen ve čtvrtek odpoledne diskuzí na téma „Neoliberální agenda v ČSSD a jak jí čelit“, ke kterému promluvil představitel platformy ČSSD „Doleva!“ Lukáš Ulrych. Dle jeho slov politika ČSSD působí jako neoliberální, jelikož se strana chce zavděčit všem. Nejde už o socialistickou reformistickou stranu jako v minulosti (před r. 1948), ale spíše o sociálně liberální. Ideologie „demokratického socialismu“ usiluje o sociální konsensus, který však není z podstaty třídní společnosti možný. Řečník kritizoval také pasivitu většiny členů strany a nedostatek mladých. V diskuzi uvedl, že se nebrání vzniku nové socialistické strany, ale k tomu je nutná rozsáhlá síť kontaktů, proto je nutná práce v současných politických stranách.

Ve stejném diskuzním panelu promluvil Jiří Šteg, ekonom z Ekumenické akademie a iniciativy ProAlt, o smlouvě TTIP (Transatlantickém obchodním a investičním partnerství). Označil ji za vnucování síly nadnárodního kapitálu životu společnosti a útok na demokracii. Upozornil na rizika přechodu na americké normy např. ve farmaceutickém průmyslu a hrozbu žalob na státy ze strany investorů, zatímco státy žalovat a trestat investory moci nebudou. Poukázal na podobné již uzavřené smlouvy a s nimi spojené proběhlé či probíhající kauzy ze zahraničí. Představil iniciativu STOP TTIP.cz, v jejímž vedení působí a jež je součástí celoevropské kampaně odporu, snažící se rozšířit i do dalších částí světa.

Kniha Ilony Švihlíkové a skupina Food not bombs

Čtvrteční podvečer patřil debatě s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou z Alternativy zdola o její knize „Přelom – od velké recese k velké transformaci“. Autorka za pomoci grafů poukázala na rostoucí produktivitu práce kontrastující se stagnujícím vývojem mezd, což znamená nárůst nadhodnoty. Opakuje se situace ze 30. let, státy se soustředí na čistý export. Sociální škrty v té době vedly k nástupu nacismu v Německu. Zavedení smlouvy TTIP by znamenalo, že se o všem podstatném bude rozhodovat nad úrovní států. Volby pak nebudou mít žádný význam, čemuž tak ostatně je do značné míry už nyní. Černý scénář vývoje znamená válku jako řešení geopolitické i ekonomické. Pracovně úsporné technologie vedou k přebytku pracovní síly a mohou vést až k 80 % nezaměstnanosti. Přitom práce je hodně, ale je v současnosti neoceňovaná nebo nedoceňovaná, protože nevytváří zisk (péče, věda, výzkum). Pozitivní alternativou by dle řečnice byla „velká transformace“, vyžadující mír, spolupráci a odvahu.

Švihlíková se vyslovila proti přístupu k euru. Silní hráči si dle jejích slov rozdělí teritoria a plánují, zatímco trh je pro slabé. Věnovala se také vývoji v Čínské lidové republice, jehož základními znaky jsou pragmatismus a gradualismus – pomalé reformy a zesilující integrace do vnějšího prostředí. Závěrem se vyslovila proti podpoře vojenskoprůmyslového komplexu a proti volbě představitelů, kteří jsou na něj napojeni.

Následovala večeře v podobě sojového guláše připraveného libereckou skupinou „Food not bombs“ (Jídlo místo bomb, resp. zbraní), která byla následně představena přítomným. Zabývá se pomocí lidem v nouzi a sociálním vyloučení, rozdává jídlo potřebným a chce tím upozornit na chudobu a její příčinu – kapitalistický systém. Kromě toho mapuje prázdné objekty, kterých je v Liberci a okolí velké množství, ačkoli dostupné bydlení schází.

Solidarita s Palestinou

Po večeři promluvil na téma „Mezinárodní solidarita proti okupaci Palestiny“ člen Mezinárodního hnutí solidarity s Palestinou (ISM) Tim Weldon z USA. Představil některé proběhlé akce na podporu Palestiny v ČR. Zatímco ty probíhají poklidně, při demonstracích k témuž tématu v USA policisté demonstranty mlátí a jsou připraveni i zabíjet. Za řešení považuje Weldon existenci samostatné Palestiny i Izraele, které nebudou ohrožovat jeden druhého.

Promítnutý dokumentární film o situaci v Palestině přiblížil některé z praktik izraelských okupantů, mezi které patří bránění Palestincům v pohybu, nekonečné prohlídky a šikanování na kontrolních bodech, bourání jejich domů a vyhánění z pozemků, výstavba nelegálních opevněných židovských osad, ploty z ostnatého drátu nabité elektřinou či betonové zdi mezi území obývanými izraelskými židy a Palestinci, bombardování Gazy, úmyslné vraždění palestinských civilistů. Zoufalství vede některé Palestince k sebevražedným atentátům.

Nové levicové strany

Páteční dopoledne patřilo debatě o nových levicových stranách v Evropě. Jiří Hudeček ze Strany demokratického socialismu hovořil nejprve o německé Levici (Die Linke), která je jednou z nejvlivnějších novějších levicových stran. Vznikla v r. 2007 sloučením Strany demokratického socialismu (PDS) transformované z vládnoucí východoněmecké Sjednocené dělnické strany (SED) a Volební alternativy Práce a sociální spravedlnost (WASG), přičemž asi pět šestin členů přešlo z PDS a 80 % z nich bylo členy bývalé SED. Strana má dobré volební výsledky především v bývalé NDR, až dvojnásobné než KSČM v ČR. Ve straně existuje více platforem se značně rozdílnými názory.

Další stranou představenou Jiřím Hudečkem je řecká SYRIZA (název je zkratkou řeckého názvu „Koalice radikální levice“), fungující jako strana od r. 2012. Jejím základem se stala strana Synaspismos, kterou lze přirovnat k českému Levému bloku (česká politická strana v l. 1993 – 1997, jejíž následnicí je Strana demokratického socialismu). Doposud trvá ostrý antagonismus s Komunistickou stranou Řecka.

Španělská strana „Podemos“ (česky „Můžeme“) byla založena mladými politology s orientací na moderní média v r. 2014 a záhy se stala druhou nejpočetnější stranou v zemi a své zástupce prosadila ve volbách do Evropského parlamentu, regionálních parlamentů i obecních zastupitelstev. Nepoužívá starou symboliku ani fráze. Komunisté spolupráci s ní odmítli. Dle Hudečka příliš často bojujeme za symboly či proti nim, ale ty jsou významné jen pro nás, pro ostatní nikoli.

Jan Májíček ze Socialistické solidarity se věnoval nejprve situaci v Chorvatsku, kde v r. 2014 vznikla „Dělnická fronta“, která v únoru 2015 měla jen 350 členů, ale dostala se do médií. Upozorňuje na katastrofální sociální situaci v zemi (kdy ve státě proslaveném turistickým ruchem si 90 % zaměstnanců nemůže dovolit ani týden dovolené) a velký důraz klade na zaměstnaneckou participaci.

Dále se Májíček zaměřil na situaci v Polsku, kde rovněž v r. 2014 vzniklo „Hnutí za sociální spravedlnost“, které např. bránilo vystěhování neplatičů ve Varšavě. Je to stará reformistická sociální demokracie, kladoucí důraz na obnovu sociálního státu. Další z nových levicových stran v zemi, založená r. 2015, se nazývá „Razem“ („Spolu“), je inspirována Podemosem, zastoupeni jsou v ní především mladí a činnost vyvíjí zejména na internetu. Klade důraz na etiku, návrat sociálního státu a na moderní technologie. Obě strany hledají, s kým se spojit pro lepší volební výsledek.

Ve Slovinsku vznikla a ihned uspěla ve volbách „Sjednocená levice“, jejíž součástí je „Iniciativa za demokratický socialismus“. Díky úspěchu této strany probíhá v zemi jedna z nejsilnějších kampaní proti TTIP. Počátky strany spadají do squatu v bývalých kasárnách v Lublani, kde její představitelé získali politickou přípravu.

K situaci v SYRIZE Májíček konstatoval, že nevyužití mandátu z referenda (odmítnutí dohody s věřiteli) bylo vážnou politickou chybou. V parlamentu byli proti diktátu tzv. Trojky (Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise) jen fašisté ze „Zlatého úsvitu“. Ohledně strany Podemos Májíček kritizoval její nezakotvení v levicovém prostředí a „levicové Evropanství“ – falešnou představu, že EU lze změnit k lepšímu (tuto však sdílejí i SYRIZA, Die Linke a mnohé další „radikálně levicové“ strany).

Jiří Málek ze Strany demokratického socialismu konstatoval, že Strana evropské levice – Severská zelená levice (GUE/NGL) v Evropském parlamentu sice posílila, ale je názorově různorodá a oslabuje ji nezačlenění poslanců KS Řecka. Evropská levice je vnitřně rozpolcená. Politika KSČM se pohybuje v mantinelech kapitalismu a významně se podílí na jeho budování. Její snaze o „spolupráci se všemi“ odpovídá také pozorovatelský status ve Straně evropské levice. Nejšpinavější práci k potlačení lidového hnutí dělají vládnoucí „levicové strany“ a směřuje k tomu i řecký premiér Tsipras.

V diskuzi vystoupil host z Polska, jenž představil novou stranu „Změna“, usilující o „národní koalici“ všech, kdo jsou proti USA a EU, od komunistů až po fašisty. To se na kempu setkalo s velkou kritikou.

Pravice versus levice; Afrika; islám

Filosof Vít Bartoš z Levé perspektivy si připravil přednášku „Proč někdo volí pravici a někdo levici? Kulturně-kognitivní základy levicového a pravicového myšlení“. Na základě grafů amerického „demokrata“ Hyda představil rozdíly v preferenci vybraných kategorií od levice (liberálů) k pravici (konzervativcům). Diskuze probíhala mj. o tom, zda lze levici ztotožňovat s liberály a pravici s konzervativci.

Filosof a sociální vědec Marek Hrubec, ředitel centra globálních studií při Filozofickém ústavu Akademie věd ČR, se věnoval tématu „Působení globálního kapitalismus v Africe: těžba minerálů a etnické konflikty“. Přednášku nejlépe vystihne jeho vlastní anotace: „V subsaharské Africe dochází patrně k nejvíce drastickému působení globálního kapitalismu. Mnozí lidé sice vědí o účasti Che Guevary v bojích ve východním Kongu v 60. letech a o pozdější tzv. africké světové válce, do níž se zapojilo značné množství afrických i dalších zemí, ale nedostatečně analyzují a řeší napětí a ozbrojené konflikty, jež pramení ze skutečnosti, že západní korporace ve východním Kongu otevírají doly a těží mnoho důležitých minerálů (např. cínu a koltanu) za nelidských pracovních podmínek a s dětskou prací. Situace ve východním Kongu je nepřehledná, operují tam žoldáci korporací, burundské jednotky, rwandské jednotky, konžské jednotky, jednotky OSN a skupiny domobrany MaiMai. V posledních měsících násilné události ve východní Africe naplno propukly opět také v Burundi, ve spojení s ozbrojenými skupinami z Konga. Přednáška, která v mírné úpravě zazněla i na půdě Evropského parlamentu, se zaměřuje na působení globálního kapitalismu v tomto konfliktním prostředí.“

Marek Hrubec se v minulém roce podílel na založení univerzity v Burundi a stal se jejím prvním rektorem. Burundi je 5. nejchudší zemí na světě a jen za posledního půl roku z ní uteklo 170 tisíc lidí.

Na téma „Islám a levice“ hovořil Matěj Metelec. Islámský stát vzešel z občanské války a patrně dokázal převzít hegemonii politického islámu. Levicová hnutí se v arabském světě zdiskreditovala po dekolonizaci a získala punc západního importu, který skončil nastolením byrokracie. Přestala být důvěryhodným nositelem změny. Současná levice je tlačena do pozice obhájců islámu a většinou společnosti tak vnímána. Jen reaguje na témata, která nastolil někdo jiný. Místo zaujímání vlastních pozic hájí hodnoty liberální demokracie.

Součástí pátečního programu byl výlet na nedaleký válečný hřbitov a uctění památky obětí válek. Za Levou perspektivu jsme položili kytici rudých karafiátů s rudými stuhami s textem „Čest a sláva hrdinům! – Fašismus nesmí projít! – No pasarán! – Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto.“

Média; moderní technologie; Ukrajina

V sobotu dopoledne se Adéla Zicháčková věnovala tématu „Jak pracovat s médii“ neboli „public relations“ (vztahům s veřejností). Zaměřila se na způsoby propagace akcí krok po kroku včetně monitoringu médií a vyhodnocení komunikace a zásad pro tiskové zprávy.

Souběžně probíhala diskuze o levici a moderních technologiích. Jenny Mittrachová z žitavské Die Linke se ve svém úvodním slově zamýšlela, co čeká lidstvo a jaké výhledy má levice ve světě technologií, které nejen zprostředkovávají výměnu myšlenek a jejich sdílení, ale také monitorují a kontrolují naše jednání a stále více vstupují do našich životů, aniž bychom to vůbec věděli. Účastníci diskuse většinou uznávali, že nové a perspektivní technologie jako domácí 3D tiskárny a informační sítě na jednu stranu demokratizují společnost a mohou vést k větší rovnosti příležitostí a rozvoje pro všechny, klíčovou ale stále zůstává otázka vlastnických vztahů k těmto technologiím a nebezpečí monopolizace veškeré lidské komunikace hrstkou korporací.

Jeden z nejživějších a nejsledovanějších panelů patřil situaci na Ukrajině a v širších souvislostech otázkám války a míru v Evropě. Jako první v něm vystoupil politolog Oskar Krejčí. Dle jeho slov je zisk Ukrajiny pro Evropskou unii danajským darem, jelikož jde o zemi s nekvalitními politickými elitami, etnicko-jazykovým rozdělením a rozdělením církve, přičemž vítězství jedné skupiny nad druhou znamená konflikt. Proruský je celý východ a jih země, přičemž žádné území není etnicky čisté, rozdělení země proto není řešením. Vývoj na Ukrajině může vést k zastydlému konfliktu jako v Podněstří, ale může jej ovlivnit změna v USA, kde každá prezidentská volba znamená diskontinuitu.

Lékař Marek Obrtel, jeden z organizátorů hnutí Českoslovenští vojáci v záloze, hovořil o svých zkušenostech v zahraničních misích Armády ČR, kde prodělal léčbu šokem. Pochopil, že jugoslávský konflikt byl podvodem na občanech Evropy i na vojácích. Kritizoval snahy o novelu braného zákona, která může posloužit ke zneužití odvedenců v zahraničních konfliktech v cizím zájmu. Hrozí např. přijímání cizích státních příslušníků do české armády, kteří by na rozdíl od domácích splnili i úkoly zaměřené proti „vnitřnímu nepříteli“, proti politickým protestům.

Stanislav Serhiienko, student historie Kyjevské univerzity a člen ukrajinského hnutí „Boroťba“ („Boj“) představil tuto marxistickou organizaci a její činnost. Boroťba vznikla sloučením skupin odštěpených od Komunistické strany Ukrajiny v r. 2011. Účastnila se „Majdanu“ – protestů proti režimu prezidenta Janukovyče, kde čelila fyzickému napadání od ultrapravičáků. Levici se však nepodařilo prorazit. Její část se „Majdanu“ neúčastnila. Boroťba pořádala akce před velvyslanectvími proti vměšování do záležitostí Ukrajiny. V Charkově se jí podařilo potlačit proruské nacionalistické skupiny i bezpečnostní složky. Podporuje Doněckou a Luganskou „lidovou republiku“, ale kritizuje zde vládnoucí konzervativní síly. Ukrajinská levice je značně rozdělená, část dokonce nadále podporuje „Majdan“ a je tak loutkou nadnárodního kapitálu. Boroťba i její internetové stránky byly zakázány.

Marxova teorie; poválečné hnutí mládeže

Sobotní odpoledne patřilo dvěma souběžným debatám, z nichž jedna v podání historika Františka Kovandy (KSČM) se věnovala 70. výročí vítězství nad fašismem a poválečnému revolučnímu hnutí mládeže. V úvodu byl promítnut krátký dokument se vzpomínkami Františka Kovandy natočený na místech jeho poválečného působení. Fr. Kovanda se narodil r. 1928 a od r. 1945 je aktivní v komunistickém hnutí, patřil k organizátorům Čs. svazu mládeže (ČSM) a dlouhodobě mapuje dějiny pokrokového hnutí s důrazem na mládež. V únoru 1948 byl delegátem sjezdu závodních rad, což byly v té době mocné a respektované orgány. Ze členů ÚV ČSM zvolených v r. 1949 už žije pravděpodobně jen on a Miloš Jakeš. Přítomné vyzval k pomoci při mapování dějin komunistického hnutí.

Druhou přednášku zaměřil Martin Šaffek ze Socialistické solidarity na teorii odcizení v díle mladého Marxe. Jak uvádí, „teorie odcizení se může na první pohled zdát jako abstraktní koncept, který příliš nesouvisí s naším prožíváním světa. Dotýká se však našich každodenních životů. Tuto teorii Marx rozvíjí především v Ekonomicko-filosofických rukopisech z roku 1844. S její pomocí pochopíme, jak se v kapitalismu převrací podstata člověka – jeho práce – v něco, co stojí proti němu jako nepřátelská cizí moc.“

Babišova krakatice

Jako v předchozích letech se i nyní setkal se živým ohlasem sportovní podvečer v režii kolektivu Libereds. Po něm Jaroslav Tauchman, tvůrce protikorupčního webu „Náš Liberec“, promluvil na téma „Kam až sahá Babišova krakatice?“ Babiše označil za možná nejdůležitější politickou postavu v současné ČR. Jeho rodiče byli prominentními členy KSČ, otec působil v mezinárodním obchodu, mladý Babiš díky tomu studoval v zahraničí a získal tam kontakty. Následně začal rovněž působil v zahraničním obchodě. Je skandalizována jeho spolupráce s StB, která však byla v tomto oboru zcela běžnou záležitostí.

Od 90. let po pochybných privatizacích vlastní podniky od petrochemie přes zemědělství až po média. Byl i jedním z podezřelých při vraždě podnikatele Mrázka. Před volbami koupil vydavatelství MAFRA a stal se jedním z největších mediálních magnátů. Přestal skrývat propojení obchodu, politiky a médií. Docházelo k šikanování novinářů za psaní pravdy o něm, získal na svou stranu řadu politiků za peníze, jeho hnutí ANO 2011 funguje na silném vůdcovském principu, nemá ideologické vymezení ani lidi, kteří by mu věřili. Babišovým vzorem jsou Baťové, obdivovatelé Mussoliniho. Jako ministr financí prosazuje milionové a miliardové položky k podpoře svého byznysu.

K sobotnímu programu patřil také levicový antikvariát, velký zábavný kvíz o ceny a táborový oheň s opékáním špekáčků.

Politika a umění

V neděli byla na programu už jen jedna přednáška, věnovaná vztahu politiky a umění. Na starost ji měl Dominik Forman ze Socialistické solidarity, člen umělecké skupiny P.O.L.E. Uvedl, že na současné umělecké scéně je poměrně módní být levicovým aktivistou, ale prosazování uměleckého ega se příčí aktivistickému přístupu. Vyzval ke kritičnosti ve vztahu k aktivistickému umění a uvedl některé jeho příklady. Kritizoval zejména prvoplánové a kýčovité dílo Davida Černého. Dodal, že pravicoví umělci mají výhodu – finance na realizaci svých projektů. Umělec působí i svou snahou o apolitičnost. I to je politika, ale na jiné úrovni než vědomá práce s politickým tématem.

V neděli před polednem se začali účastníci kempu rozjíždět do svých domovů. Počasí průběhu kempu přálo a účastníci byli spokojeni. Velký dík patří kromě řečníků i tlumočníkům, moderátorům, organizátorům a obsluze kuchyně a baru.

Antikapitalistický kemp se stal jedním z nejvýznamnějších setkání radikální levice v ČR, přispěl k jejímu posílení a sjednocení a pozvedl hlas proti válce, proti kapitalismu, za mír a socialismus. Na shledanou za rok, ještě lépe a ještě ve větším počtu!