• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

06
KVě
2014

Ukrajina: Nejsi demokrat západního ražení, budiž upálen!

Štítky: Politika, Společnost, Svět, Ukrajina
Autor: Prokop Haken
komentář : vypnuto

fire_ukraine

Zprávy o masakru v Oděse 2. května 2014 mi doslova vyrazily dech. Podle dostupných údajů bylo v zapálené budově odborů v Oděse a v jejím okolí upáleno, otráveno zplodinami, postříleno a ubito 46 lidí a na 200 zraněno. Už v minulosti mě zarážely informace z různých knih o upalování a jiných neuvěřitelně drastických způsobech fyzické likvidace lidí na území Evropy, považované za jakousi tvrz světové kultury a pokroku. Zvláště za obou světových válek a za občanské války na území pozdějšího (budoucího), poté tehdejšího a z dnešního pohledu bývalého Sovětského svazu. Jistě stojí za pozornost, že o upalování jednotlivců i celých skupin komunistů a jejich skutečných či domnělých podporovatelů, ale i prostých lidí různých národností jen na základě jejich národní či státní příslušnosti a politického přesvědčení, jsem se nikdy nedozvěděl ve školách, které jsem navštěvoval počínaje 90. lety. Zato jsem v nich slyšel mnohé o „hrůzách“ v Československu a Sovětském svazu před rokem 1990, jež byly často typu „všichni měli stejné ponožky“, což je, dovolím si tvrdit, oproti hromadnému upalování mužů, žen i dětí v domech, stodolách či kostelech fašisty a jejich předchůdci poněkud méně závažné, eufemisticky řečeno.

Jediné dvě kantorky, které nám dětem srozumitelně a poutavě vylíčily fašistickou hrůzovládu a její cíle, plány německých nacistů na likvidaci našeho národa a způsoby jejího provádění a neslučitelnost fašistického a rasistického přístupu se zdravým lidským rozumem, byly vůbec ty dvě první, které nás, mě a mé spolužáky, učily. Jedna vyučovala od r. 1953, druhá od r. 1956. Naopak jsme od nich nepoznali ani náznak antikomunistické nenávisti. Možná proto byly brzy penzionovány a u mladších kantorů zůstalo už jen u hrůzostrašných zkazek o „komunismu“ a vychvalování prvorepublikové a současné „vzorné svobody a demokracie“.

No ale abych se vrátil k těm knihám. Při líčení hrůz z 2. světové války jsem si říkal, že 40. léta nejsou ještě tak dalekou minulostí, že ještě dnes žijí jejich pamětníci a byly-li takové krutosti možné a bohužel docela rozšířené dokonce i na českém a slovenském území v té době (a v mnohem větším měřítku v blízkém Polsku, Bělorusku a Ukrajině), není důvodu se domnívat, že by v současnosti nebo budoucnosti ještě nemohlo k podobným krutostem dojít. A je to tady. 2. květen 2014, Oděsa. Ne až tak daleko od nás. Od naší východní hranice, z Lanžhota, necelých 1400 km po silnici. A od naší bývalé východní hranice, z Čierne nad Tisou, po silnici 999 km. Vybavuji si vzpomínky Jana Wericha, vydané Melantrichem v r. 1982, kde uvádí, jak nějaký pražský žid odmítl před okupací emigrovat se slovy, že německý národ je kulturní a vyspělý a není možné, že by fyzicky likvidoval lidi na základě jejich rasové či politické příslušnosti. Zemřel v koncentračním táboře.

Ukrajina zažila ve 20. století strašlivé masakry. Budete-li hledat na internetu „masakr v Oděse“, kromě událostí z 2. května letošního roku naleznete i odkaz na události, které česká Wikipedie popisuje takto: „Masakr v Oděse bylo vyhlazování Židů v Oděse a okolních městech v Podněsteří během podzimu 1941 a zimy 1942. Šlo o série masakrů a vražd během holocaustu spáchaných rumunskými silami pod německou kontrolou. V závislosti na definici to může odkazovat jak na události 22. – 24. října 1941, kdy bylo zastřeleno nebo zaživa upáleno něco mezi 25 000 – 34 000 Židy, tak i k vraždám více než 100 000 ukrajinských Židů, které byly spáchány ve městě a v oblastech mezi řekami Dněstr a Bug během rumunské a německé okupace.“ Zdá se, že dnešní fašisté z „Pravého sektoru“ a přidružených sil podporujících samozvanou Jaceňukovu kyjevskou juntu čerpají inspiraci z této minulosti. Nelze vyloučit, že chtějí „dílo“ svých předků „dohnat a předehnat“. Zatím jim nesahají po kotníky, obětí nepokojů či lépe snad už občanské války na dnešní Ukrajině jsou dosud „jen“ stovky – a naše informace jsou žalostně neúplné. Na začátku 40. let byla pro fyzickou likvidaci rozhodující rasa či národnost. Dnes už rasa takovou roli nehraje, židé byli vesměs vyhlazeni a účastníci ukrajinského konfliktu na obou (či všech) jeho stranách jsou Slované, nicméně národnost je společně s politickou orientací stále rozhodujícím faktorem. Jsi Rus, proruský nebo zkrátka „jsi v nesprávnou dobu na nesprávném místě“, budiž upálen, ubit, v nejlepším a nejmilosrdnějším případě zastřelen. Fašista Jaceňuk je dokonce tak smělý, že prohlašuje, že za masakr v Oděse mohou „proruští separatisté“ a jejich „provokace“. Opravdu, znamenitá „provokace“, povraždit si na padesát vlastních lidí a svést to na nepřítele – jak tvrdí Jaceňuk.

Jistě, Ruská federace jako imperialistická velmoc hájí na Ukrajině své vlastní zájmy, zájmy své vládnoucí třídy, svých oligarchů, nicméně z hlediska společenského pokroku je v dnešní situaci zcela pochopitelné a dle mého názoru podpory hodné územní připojení východních oblastí k Ruské federaci, neboť ta garantuje alespoň buržoazní demokracii, zatímco teroristická ukrajinská hrůzovláda je ztělesněním výstavního fašismu, brutálnějšího než v Pobaltí, kde je dnes národnostní a politický útlak mnohem tvrdší než za carského impéria.

Povšimněte si, že česká oficiální, masová a jak je dnes módní hezky česky říkat, „mainstreamová“ média, buďto o oděském masakru z 2. května neinformují vůbec, nebo přejímají fašistickou propagandu zaprodané kyjevské fašistické kliky, jíž nepokrytě drží palce, po vzoru svých pánů z Velkoněmecké říše, promiňte, z Evropské unie, a z USA, resp. NATO.

V našich podmínkách je dnes obvyklé spíše než proti fašismu se vymezovat proti komunismu a v národnostní otázce tedy proti necitlivé či (prý) přímo zločinné národnostní politice někdejšího Sovětského svazu. Ta však, byť se jistě neobešla bez chyb a omylů, nikdy neznamenala fyzickou likvidaci národů a národnostních menšin, natož snad přímo pogromy proti nim, jejich upalování a jiné masakrování.

Sovětský svaz úspěchy své národnostní politiky, stejně jako své úspěchy v jiných směrech, bohužel přecenil. Generální tajemník ÚV KSSS Michail Sergejevič Gorbačov se chvástal v politické zprávě ÚV KSSS XXVII. sjezdu KSSS dne 25. února 1986: „Navždy byl odstraněn národnostní útlak a nerovnoprávnost národů ve všech formách a projevech. Prosadily se a do vědomí desítek milionů lidí vešly nerozborné přátelství národů a úcta k národní kultuře a národnímu důstojenství všech národů. Sovětský lid je kvalitativně nové sociální a internacionální společenství stmelené jednotou ekonomických zájmů, ideologie a politických cílů.“ (XXVII. sjezd KSSS, Svoboda, Praha 1987, s. 59) Ano, tak mluvil ten Gorbačov, který o sobě později prohlásil, že nikdy nebyl komunistou a jenž uprchl do německé emigrace, protože ve své dřívější vlasti se po své kolosální zradě a kapitulaci před západním imperialismem oprávněně musel obávat o život.
Uplynulo 22 let od rozpadu Sovětského svazu a někdejší sovětští lidé, narodivší se většinou v poslední dekádě jeho existence, se dnes na Ukrajině zvířecky vraždí, ubíjejí, podřezávají, kamenují a upalují.

Vždy jsem byl dalek předsudkům proti imigrantům. Skutečnost, že na Ukrajině je nyní běžnou záležitostí brutálně a masově se napadat a zabíjet v ulicích a vypalovaných budovách, mě však naplňuje vážnými obavami. Na Ukrajině se takové jednání stává normou, současně už tak bídná a kolabující ekonomika kráčí ke svému úplnému zhroucení, k němuž přispěje likvidační „pomoc“ Mezinárodního měnového fondu a podobných zločineckých organizací. Další a další Ukrajinci i Rusové a příslušnosti dalších národů z Ukrajiny pak budou nutně hledat práci kromě Ruské federace i západně od svých hranic, mnozí v ČR, která jednak práci nabízí ve větší míře než většina států bývalého sovětského bloku, jejichž hospodářství jde od desíti k pěti, jednak je to nejzápadnější slovanská země, tedy není zde ještě tak silná jazyková bariéra ve srovnání s Německem a ostatními neslovanskými státy.

V závodě, kde pracuji, je zaměstnáno vícero Ukrajinců a příslušníků jiných národů někdejšího Sovětského svazu. Většinou jsou to milí a bezproblémoví lidé, kteří si váží své práce a na rozdíl od svých českých kolegů málokdy do ní bez omluvy nepřijdou nebo dorazí pozdě. Některé Čechy irituje, že přistěhovalci dělají za nízké mzdy a za podmínek, za nichž Češi vykonávat tyto profese nechtějí. Nicméně, má-li být řešením odmítnutí imigrantů budoucích a vyhoštění stávajících za tím účelem, aby všechny pozice zastávali Češi, museli by kapitalisté, v jejichž rukou jsou podniky (ať už je to kapitál soukromý nebo dnes už v nepatrné menšině státní), zvýšit mzdy a zlepšit pracovní podmínky, anebo by musela být zavedena represivní opatření proti nezaměstnaným, která by v rámci kapitalismu značně přiblížila naši společnost fašismu.

Proti svým zahraničním kolegům necítím žádné předsudky a nenávist, spíše je mi jich líto, že nemohou žít a pracovat ve své vlasti, jak to bylo obvyklé dříve. Nicméně hrozím se situace, kdy k nám ve větší míře dorazí přistěhovalci z Ukrajiny, navyklí si v tamních nepokojích „komunikovat“ noži, střelnými zbraněmi a Molotovovými koktejly. Takový kolega se nepohodne se svým českým protějškem a hodí mu do kanceláře nebo dílny Molotovův koktejl…
Vjačeslav Michajlovič by asi neměl radost z toho, s čím je dnes ponejvíce spojováno jeho jméno. Neměl by radost z více věcí. Vlastně skoro z ničeho v dnešním světě. V referátu ke 30. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v r. 1947 prohlásil: „V naší době jsou spojené síly demokracie a socialismu v Evropě i za hranicemi Evropy nesrovnatelně mohutnější než protidemokratický tábor imperialismu, stojící proti nim.“ (Čtení o SSSR, Družstevní práce 1950, s. 650) Dnes je, pravda, jiná situace a kdo si představuje demokracii jinak než ukrajinští fašisté a jejich eurounijní a američtí ochránci a kdo je dokonce pro socialismus, musí si dát pozor, aby nebyl „demokraticky“ upálen.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.