Na webu Levé perspektivy se snažíme čtenářům dlouhodobě přinášet informace z dění na Ukrajině, na které se v českých mainstreamových, ale ani tzv. alternativních médiích jinak nedá moc narazit. Hodně prostoru dáváme názorům ukrajinské radikální levice, jejíž hodnocení situace na Ukrajině vychází ze základní teze, že konflikt nemá vůbec jen nacionalistický rozměr „Ukrajinci proti Rusům“, ale je především třídní válkou mezi kapitalistickou oligarchií a pracujícími. Zprávy o zavádění kolektivního zaměstnaneckého vlastnictví v Doněcké lidové republice tuto tezi naprosto podporují.

Zaměstnanci Zuhreského elektromechanického strojírenského závodu v asi dvacetitisícové městě Zuhres v Doněcké oblasti se před časem dostali do svízelné situace: majitelé a ředitelé závodu, který je největším zaměstnavatelem ve městě, po vypuknutí povstání proti novému kyjevskému režimu ze dne na den utekli a nechali továrnu ležet ladem. Mnoho lidí rázem zůstalo bez práce.

Začátkem října se bývalí zaměstnanci závodu společně s představiteli města obrátili na předsedu Nejvyšší rady (sovětu) Doněcké lidové republiky Borise Litvinova s návrhem uspořádat všeobecné shromáždění pracovníků závodu a převzít továrnu vyrábějící zejména portálové jeřáby pro přístavy a železniční překladiště do svých rukou. Tuto iniciativu podpořil i poslanec Nejvyšší rady Alexander Smekalin.

Shromáždění pracujících závodu se 17. října skutečně konalo a všichni zaměstnanci na něm mohli demokratickým hlasováním rozhodnout o stěžejních otázkách týkajících se jejich podniku. Na agendě shromáždění bylo ustavení stálé rady reprezentující pracující továrny, projednání finanční zprávy za rok 2013/14, projednání plánu obnovy činnosti a nového rozvoje závodu pro rok 2014/15 a především projednání otázky, zda má závod přejít do kolektivního vlastnictví lidí, kteří v něm pracují. Toto zodpovědné rozhodnutí bylo celým kolektivem továrny přijato a závod od té chvíle začal pracovat na bázi dělnické samosprávy.

Prvním rozhodnutím zaměstnanců továrny bylo najmutí „nového“ ředitele, který by továrnu podle odsouhlaseného plánu řídil. Slovo nového bylo dáno do uvozovek záměrně, neboť zvolená osoba ve skutečnosti novým ředitelem není. Stal se jím totiž bývalý šéf Stěpan Portnov, který ostře kritizoval předchozí privatizaci továrny, z níž musel odejít, a který se mezi dělníky těšil velké oblibě. Ředitelem byl jmenován prozatím na dobu tří let, ale ve smlouvě má uvedeno, že může být kdykoliv všeobecným shromážděním zaměstnanců závodu také odvolán. Zaměstnanci tak mají kontrolu nad člověkem, kterému s důvěrou svěřili vedení jejich firmy.

Závod v Zuhresu je prvním podnikem, který v Doněcké republice přešel přímo do rukou zaměstnanců, ale další se dají očekávat, protože v podobné situaci se nachází i řada dalších závodů a jejich osazenstvo. Vláda lidové republiky již do své správy převzala několik uhelných dolů, metalurgické továrny oligarchy Achmentova a donbaské železnice. Hlasy volající po znárodnění klíčových výrobních prostředků a plánovaném rozvoji výroby jsou jak mezi obyvatelstvem obecně tak mezi čelnými představiteli milice a politické správy oblasti dosti výrazné. Po desítkách let existence režimu zbídačování a hospodářského rozkladu ukrajinského, mafiánsko-oligarchického kapitalismu se pracující tohoto významného průmyslového regionu mohou stát pány svého vlastního osudu.