V několika posledních dnech došlo v Sýrii k zatím nejprudším bojům mezi různými džihádistickými skupinami od začátku syrské občanské války v roce 2011. Jde o skupiny kontrolující prakticky celou provincii Idlib, které podle pohledu Západu patří k tzv. umírněné opozici a které jsou finančně, logisticky a technicky podporovány z Turecka, Kataru, Jordánska, Izraele a dalších pro-západních států. Největšími z těchto skupin jsou Hay’at Tahrir Al-Sham (HTS), což je syrská odbočka Al-Qaidy, a salafistická Ahrar Al-Sham, která zastává neméně džihádistickou politiku, ale na rozdíl od prvně jmenované omezuje svůj boj pouze na území Sýrie. Obě skupiny spolu dlouhou dobu úzce spolupracovaly, ale v lednu 2017 tuto spolupráci ukončily a nyní mezi nimi propukly otevřené boje související s rozdělením sfér vlivu a také s odlišným postojem v souvislosti s hledáním mírového a diplomatického řešení syrského konfliktu.

Koncem minulého týdne tak propukly mezi HTS a Ahrar Al-Sham boje, a to zejména v řadě míst na severu provincie Idlib. V první fázi se islamistům z HTS podařilo získat kontrolu nad městy a vesnicemi Salqin, Sahab, Barabo, Tall Hawash, Al-Hamirat, Tarmala, ve strategickém městě Saraqib ale narazili na zuřivé protesty místních obyvatel napojených na Ahrar Al-Sham a tzv. Svobodnou syrskou armádu, a museli se dočasně stáhnout. Z HTS se navíc odštěpila jedna islamistická frakce původně působící v západním Aleppu s tím, že v těchto bojích zastává neutrální pozice.

V dalších dnech došlo navzdory posílení bojovníků Ahrar Al-Sham konvojem vypraveným z Turecka k dalšímu postupu jednotek HTS po celém území severního slibu při hranicích s Tureckem. Jako klíčový se ukázal překvapivý útok al-qaidistů na hraniční přechod s Tureckem v Bab Al-Hawa. V sobotu se k HTS připojily jiné tři islamistické skupiny: Usud Al-Islam, Khalid Ibn Walid and Usud Bani Umayya.

Konečným završením bojů bylo ovládnutí hlavního města provincie Idlib ze strany HTS. Předcházel mu rozkol v řadách samotné Ahrar Al-Sham, která se již delší dobu rozdělovala na dvě frakce: jednu silně napojenou na Turecko se zájmem účastnit se formálně diplomatických jednání o řešení syrského konfliktu, a druhou, která se naopak přikláněla k užší spolupráci s HTS a odmítání diplomatického řešení. HTS a oslabená Ahrar Al-Sham podepsaly nové příměří, ale druhá jmenovaná skupina musela opustit Idlib a celé příhraničí s Tureckem a ponechat je pod kontrolu HTS. Velký konvoj džihádistů včetně tanků a jiné obrněné techniky se stáhl do míst na jihozápadě provincie Idlib a do provincie Hamá.

Výsledkem tedy je přeskupení sil v táboře syrských džihádistů. Syrská Al-Qaida vyšla z bojů jako jasný vítěz: získala nové území a nové bojovníky a jejímu vůdcovství se podrobily další islamistické skupiny. Rivalové z Ahrar Al-Sham byli poraženi. Do značné míry tak skončil stav, kdy se obě tyto dominantní frakce protivládní opozice společně dělily o moc a kontrolu nad většinou území provincie Idlib. HTS se nyní podařilo vytvořit souvislý pás plně kontrolovaného území od hranic s Tureckem přes Idlib po město Chan Šajchůn, známého z nedávného, dosud neobjasněného incidentu s únikem sarinu. Tento vývoj ukazuje další radikalizaci opozičních skupin směrem k extrémnímu džihádistickému křídlu, které nesmiřitelně bojuje proti syrské vládě s úmyslem nastolit v Sýrii vlastní verzi islámského kalifátu po vzoru ISIS.

Nutno poznamenat, že Ahrar Al-Sham není ve svých názorech a jednání o nic mírnější než Al-Qaida, jak ukázalo například zmasakrování alavitské populace včetně starců, žen a dětí, které spáchala ve vesnici Al-Zara v květnu 2016. Rozdíl je v tom, že část této organizace má zájem účastnit se zmíněných diplomatických jednání, a to více méně jako agentura tureckého (a v menší míře saudskoarabského) imperialismu. Syrská a ruská vláda navrhovaly v roce 2015 v OSN zařadit Ahrar Al-Sham na seznam k ISIS a syrské Al-Qaidě jako teroristickou organizaci, na níž se nevztahuje dohoda o příměří se syrskou vládou, Ruskem a koalicí vedenou USA. Tento návrh byl ovšem zablokován Spojenými státy, Spojeným královstvím, Francií (a Ukrajinou).  V rámci následného sbližování mezi Ruskem a Tureckem v roce 2016 ovšem ruská vláda v tichosti začala účast Ahrar Al-Sham v jednáních tolerovat, podobně jako v zákulisí odkývala tureckou invazi do severní Sýrie a podporu tamních „umírněných“ džihádistů ve snaze zabránit spojení regionů kontrolovaných (a obývaných) Kurdy.

Řada expertů nyní předpovídá, že vojenský úspěch HTS se může vbrzku obrátit proti ní, neboť nyní bude pro Západ a jeho spojence obtížnější argumentovat proti vojenským zásahům syrské vlády a jejích spojenců na území, které i podle oficiálního stanoviska západních zemí plně ovládá teroristická organizace.