Zajímavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 21 Cdo 2095/2004 ze dne 12. dubna 2005, ukazuje, že výpověď pro nadbytečnost nemůže být zaměstnavatelem účelově zneužívána. Uměle vytvořené organizační důvody, které posléze vedly k výpovědi vybraného zaměstnance, soud odmítl a upřesnil, že nelze mluvit o skutečné nadbytečnosti, pokud jsou ve skutečnosti práce vykonávané vyhozeným zaměstnancem nadále vykonávány ve stejném objemu. Soud dokonce odhalil i poměrně sofistikovaný trik, který v tomto případě použil zaměstnavatel, který by měl jít paradoxně všem ostatním zaměstnavatelům příkladem – Úřad práce v Břeclavi. Ten nejprve přeměnil jiné zaměstnankyni původní smlouvu na dobu určitou na dobu neurčitou a po příchodu další zaměstnankyně z rodičovské tak vznikl na dané pozici přetlak zaměstnankyň, který přesahoval státem dané kvóty. Soud ovšem takový účelový postup zaměstnavatele odmítl s tím, že nadbytečnost zaměstnankyně zaměstnavatel sám svým špatným postupem vyvolal a organizační změny tedy pouze účelově předstíral. Ještě na závěr zdůrazňujeme, že úspěšně se lze proti výpovědi bránit návrhem podaným max. 2 měsíce od ukončení pracovního poměru.

Podrobně se o dané kauze můžete dočíst zde: http://www.mesec.cz/clanky/nenechte-se-zbytecne-vyhodit-pro-nadbytecnost/