Od toho hrozného dne uplynuly tři měsíce. Desítky Oděsanů ztratily své děti, rodiče, bratry a sestry. Tisíce jich ztratily své přátele a soudruhy. Hrozný den, kdy fašisté zabili nevinné lidi v Domě odborů, zůstane navždy černou skrvnou v historii Oděsy.

Na ten den se mi stále těžce vzpomíná – můj kamarád, spolehlivý druh a věrný marxista, Andrej Braževský, byl zabit rukou neonacistických katů. Vyřídili ho, když předtím vyskočil z okna hořící budovy. Zabili také dalšího muže, který byl mým přítelem – mého kolegu a zástupce z Oděské oblastní rady, Vjačeslava Markina. Zabili mladého aktivistu komunistické mládeže Vadima Papuru. Ty všechny ti zbabělci zabili ve chvíli, kdy se nemohli bránit. A nestalo se tak kvůli nějaké zvířecí nenávisti, ale proto, že byli svědky strašného masakru, k němuž došlo uvnitř budovy. Od té doby dělá vláda všechno možné i nemožné, aby lidem vsugerovala představu, že lidé zemřeli v ohni. Ale to se jim nepovede!

Pamatuji si, když jsem seděl v Židovské nemocnici (CCH 1 v Oděse) a čekal v řadě na šití své hlavy, co jsem slyšel od lidí kolem. Pamatuji si, jak jsem já sám viděl, jak bijí další aktivisty. Viděl jsem kluka v bezvědomí, kterému vložili do kapsy krabičku s náboji. Pamatuji si příběh šedesátiletého muže, který nakonec unikl, že při požáru vběhl do místnosti, kde ležela mrtvola se čtyřmi průstřely. Mnoho lidí vidělo na tělech zavražděných bodné i řezné rány.

Od té doby uplynuly tři měsíce. Nikdo nebyl potrestán. Závěry takzvané „expertní komise“, podle které Markin zemřel při skoku, ačkoliv existují tři (!) videa zachycující jeho vraždu, vyvolaly velké rozhořčení. Zadržení obětí na místo útočníků představuje něco bezprecedentního, snad první takový případ v dějinách prosazování práva. Mnoho obránců Domu odborů stále trpí ve vězení. Vláda se je snaží duševně zlomit, aby nemohli nikomu říct, co uvnitř viděli. Snaží se i uplácet – nový gubernátor přidělil soukromému fondu pro rodiny obětí 200 tisíc hřiven. Ale jak říkají, pouze mrtví svědci už nepromluví.

Stále nedošlo k pojmenování těch, kdo tento strašný masakr zorganizovali. Stále také není jasné, proč policie nedostala příkaz zasáhnout nebo alespoň oddělit znesvářené strany na Kulikově poli. Proč nešel svědčit bývalý gubernátor Nemirovský, který poslal lidi bez domova na kontrolní stanoviště, dal jim jídlo, koordinoval jejich činnost a udělal z nich potravu pro děla? Vždyť byl 2. května na Kulikově poli! A zbaběle utekl, když viděl, co se děje! Kde jsou ti zmizelí lidé, kteří připravili provokaci na Alexandrově třídě a stříleli kolem „oděské družiny“? Bylo je přece možné zadržet a předat do rukou policie! Tam přece škrtla sirka, která zapálila soudek s prachem!

Úřady se snaží hnát celou kauzu do ztracena, ale to se jim nepodaří. My totiž vrahům svých bratrů, sester, otců, matek a přátel nikdy neodpustíme! Úřady se snaží zajít do extrému a s pomocí zkorumpovaných médií rozšiřují fámy, že jsem údajně sám na lidi v Domě odborů útočil, což je naprostá lež. Jsou zde desítky, ne-li stovky lidí, kteří mohou dosvědčit opak. A i kdyby tomu tak bylo, nedává to žádný důvod střílet, pobodat a upálit lidi, kteří se v budově ukryli. Kdyby v naší zemi nepanoval fašistický režim a lidé mohli prokázat svoji vinu či nevinu u soudu, nemusel bych na upozornění svých přátel z řad vykonavatelů práva opustit uprostřed noci své rodné město. Ale já to udělat musel, protože budu užitečnější na svobodě než ve sklepení SBU.

Igor Mace dnes halasně prohlásil, že by Albu a další měli svědčit, protože znají důležitá fakta. Já jsem ale nikdy neskrýval skutečnosti, které jsem viděl. Mám zájem na potrestání vrahů. Stejný zájem ale nevidím u těch, kteří dnes drží moc. V šest hodin jsem mluvil s vyšetřovatelem SBU a podrobně jsem mu popsal, co jsem viděl v Domě odborů. Z nějakého důvodu se ale pak už nic nestalo. Znovu zdůrazňuji, že z útočníků, které se podařilo identifikovat, nebyl zadržen ani jeden. Nepotrestali nikoho. Jediní lidé, kteří se alespoň pokusili pochopit, k čemu došlo, byla komise vedená Antonem Cisem. Doufám, že se jim podaří najít pravdu a říct ji lidem.

Co se stalo s hnutím odporu v Oděse? Uplynulo několik měsíců. Na jedné straně došlo k marginalizaci protestů – množství lidí, kteří vycházejí do ulic je dnes mnohem menší, navíc se rozdělili na dva tábory, a s jejich počty je málokdo bere vážně. Na druhou stranu probíhá dobrý trend radikalizace společnosti. Konec konců ty desetitisíce občanů Oděsy, kteří protestovali na jaře, se nemohly vypařit. Ukryly se dnes jen do stínu. Mnozí se připravují na další vývoj, mnozí pracují v ilegalitě.

Na Kulikově poli jsem ve svých projevech vždy říkal, že tato vláda padne! Dnešní režim nepotrvá dlouho. Junta je jen dočasnou záležitostí. Jde především o to, že se nikdo nepokusil změnit náš hospodářský model. Pokračuje tak ekonomický úpadek a země brzy zkolabuje. Ve společnosti se připravuje výbuch obřích rozměrů. A tato exploze smete juntu se všemi jejími podporovateli. Za smrt našich milovaných se budou zodpovídat! Nikdy nebude zapomenut a nic nebude zapomenuto! Borotba žije!

Alexej Albu, Borotba