6. září bylo v Kišiněvě, hlavním městě Moldavska brutálně uvězněno sedm levicových aktivistů při protestu proti vládě tamní oligarchie. Dnes, po uplynutí dvou měsíců zůstává všech sedm stále za mřížemi. Co se nejprve zdálo být sedmdesáti dvou hodinovou vazbou, bylo později třikrát prodlouženo. Aktivisté jsou obviněni z trestných činů, za které jim hrozí až osm let ve vězení.

Tito aktivisté nebyli zatčeni náhodou. Všech sedm patří k členům strany Rudý blok, nové komunistické strany založené zkraje tohoto roku na základech levicové volební strany nazvané Moldavsko je náš domov. Mezi uvězněnými figuruje i hlava Rudého bloku, Grigorij Petrenko, bývalý poslanec, který loňské léto vedl úspěšné protesty proti prudkému zvýšení cen za služby a energii.

Pět politických vězňů patří mezi mladé. Dva z nich – Pavel Grigorčuk a Michail Amerberg – již tento rok strávili několik měsíců za mřížemi a v domácím vězení, poté když byli zatčeni během vládní kampaně zastrašování před parlamentními volbami loňského listopadu.

Moldavsko je bývalou sovětskou republikou ve východní Evropě obývanou zhruba 3,6 miliony lidí, která leží vklíněná mezi Ukrajinu a Rumunsko. Od roku 2009 mu vládnou prozápadní strany ovládané bohatými oligarchy. Pod falešnými etiketami „Demokratů“ a „Liberálů“ nastolily tyto strany tvrdý úsporný režim škrtů, které dopadají na moldavské dělníky a farmáře. V zájmu západních velmocí a kvůli své vlastní protisovětské ideologii zpřetrhali oligarchové tradiční ekonomické a politické vazby země s Ruskem a vrhli se po hlavě na „eurointegrační“ projekt.

Petrenko a jeho soudruzi jsou perzekvování za to, že poukázali na hanebnou roli předního moldavského oligarchy a politického kmotra Vláda Plahotniuce. Energetický a mediální magnát Plahotniuc stojí v pozadí Demokratické strany a ovládá Aliance za evropskou integraci. Jeho pohůnci pak kontrolují klíčové vládní posty včetně generální prokuratury, správy věznic a řady soudů.

Rudý blok na sebe v červenci přivolal Plahotniucův hněv, když před jeho sídlem v Kišiněvě vytvořil protestní stanový tábor – ten byl rychle rozprášen policií a soukromými agenturními úderkami – a následně pochodoval k jeho mediálnímu impériu v době boje proti zvyšování ceny služeb.

Vyburcovaní dělníci, mládež i penzisté v celé zemi obsadili mimo jiné mnoho radnic. V důsledku toho musely úřady dočasně svůj plán na zdražení stáhnout, a to stálo Plahotniuce podle názoru Rudého bloku velké zisky.

Avšak 9. listopadu, když již byli vůdcové protestu bezpečně uklizeni za mříže, oznámil Národní úřad pro energetickou regulaci, že opět zvýší poplatky za elektřinu o 37 procent. Následně se plánuje zvýšení ceny plynu a vodného.

Podle vězněných vůdců Rudého bloku mělo jejich uvěznění zastrašit a odradit protestující, aby nevyšli do ulic a nepostavili se oligarchům a profašistickým i proimperialistickým silám podobným těm, které se vloni dostaly k moci v sousední Ukrajině.

Šikana a týrání vězňů

Nejnověji byla Petrenkovi, Grigorčukovi a Amerbergovi prodloužena jejich „preventivní vazba“ o 45 dní až do 20. prosince, ale není žádná záruka, že pak budou propuštěni. Dalším čtyřem politickým vězňům, Alexandru Roškovi, Olegu Buznimu, Andrejovi Druzovi a Vladimíru Žuratovi pak byla vazba prodloužena o dalších 30 dní, takže mohou být propuštěni nejdříve 5. prosince – tři měsíce po svém uvěznění.

Každé soudní přelíčení doprovází přítomnost maskované pořádkové policie se samopaly. V některých případech se sympatizantům, rodinným příslušníkům i médiím nezákonně zabránilo ve vstupu do soudní síně.

Podle obhájců uvězněných a podle samotných vězňů se s nimi zachází ponižujícím způsobem, který lze označit za mučení. Začátkem října se Oleg Bunzi trpící inzulin-dependentním diabetem dostal do nebezpečí kómatu, když mu podle členů jeho rodiny správa věznice odepřela léky a potřebnou dietu. Při soudním přelíčení 2. října museli jeho příznivci bojovat o zavolání sanitky přímo k budově soudu, aby mu byla poskytnuta potřebná péče.

Bunzimu také odepřeli právo zúčastnit se pohřbu svého dědy. Aktivisté viní ze smrti Bunziho dědečka mediální démonizační kampaň, která se rozpoutala proti vězňům z Rudého bloku. Petrenko je pak vystaven ještě další šikaně. V noci na neděli 18. října mu do cely protiprávně vtrhli agenti ze Správy věznic, aniž by předem upozornili dozorce. Petrenko byl hrubě odstrčen a došlo k nezákonné prohlídce jeho osobních písemností. Obhájkyně Ana Ursachiová označila tento vpád agentů za jasnou hrozbu Petrenkově bezpečnosti ze strany nového šéfa Správy věznic, Alexandera Pynzara, který patří k Plahotniucovým lidem. „Chtěli mu ukázat, že na něj kdykoliv můžou“, řekla Ursachiová.

Nejnověji se Petrenko a jeho obhájkyně dozvěděli, že Petrenko byl úmyslně vystaven nebezpečí přenosu tuberkulózy. Na tiskové konferenci 10. listopadu Ursachiová uvedla, že dozorce sdělil Petrenkovi, že dvůr, na který denně chodí na vycházku, se jinak používá výlučně pro vězně s TBC. Od té doby prý Petrenko odmítá chodit na vycházky.

Již dříve dále došlo k odtažení a prohlídce auta Petrenkovy přítelkyně Lilie. Agenti generální prokuratury neohrabaně umístili na zadní sedadla auta, kterým Lilia vozí své děti do školy, ohlušující granáty. Celou tuto epizodu se podařilo natočit na amatérské video.

Je zapotřebí okamžitá solidarita

Tyto a další informace byly podle Ursachiové již oznámeny Organizaci spojených národů, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, americkému i evropským velvyslancům. Případ se také dostane před Evropský soud pro lidská práva.

Od různých politických sil v Evropě a v Rusku se ozývá požadavek na propuštění politických vězňů. Patří k nim i členové všech frakcí Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE), jehož byl Petrenko dříve hlavou a čestným členem. K protestním akcím v ulicích došlo v Moskvě, Kyjevě, New Yorku a dalších městech.

Navzdory šikaně a hrozbám i nadále vězni z Rudého bloku komunikují jak u soudu, tak v dopisech určených jim spřáteleným médiím. Vedle bezpečnosti samotných vězňů je zde ještě jeden důvod pro jejich okamžité propuštění. Moldavská politika kriticky potřebuje jejich vůdčích schopností.

Od konce srpna zaplavily zemi protesty levice i pravice proti vládnoucímu režimu. 29. října byla vláda premiéra Valerie Streleta donucena rezignovat.

Politický program pravice sdružené v tzv. „Alianci za ANO“ se prakticky nedá odlišit od programu vládnoucích stran. Jde o síly nepřátelské pracujícím a nemající zájem o zlepšení vztahů s Ruskem. Chtějí jen jednoduše větší díl z koláče pro sebe. Aliance za ANO zahrnuje i krajně pravicové a otevřeně fašistické síly, velmi podobně jako tomu bylo v případě ukrajinského euromajdanu. Vládnoucí skupina s ní zachází v rukavičkách.

Protidrahotní boj a uvěznění politických vězňů pomohlo v reakci rozjet levicové protestní hnutí. Právě díky tomu se až dosud daří zabránit vývoji, který se odehrál při ultrapravicovém puči v Kyjevě. Tvrdá represe proti Rudému bloku a jeho spojenci „Naší straně“ vedené starostou města Balti, Renato Usatiim, a Plahotniucovy snahy vytvořit spojenectví s reformistickými stranami ale vytvářejí nad budoucností tohoto hnutí otazníky.

Osud antifašistického a protiimperialistického boje v Moldavsku přinese celoevropské i celosvětové důsledky. Proto si žádá vyjádření solidarity od zaměstnaneckých organizací ve Spojených státech i evropských mocnostech.

Okamžitě propusťte politické vězně z Rudého bloku! Vraťte nekompromisní vůdce boje na jejich právoplatná místa v čele antifašistického hnutí!

Greg Butterfield, Workers World