S rostoucím počtem nových případů onemocnění Covid-19 nejen v České republice, ale ve většině zemí světa se do popředí znovu dostává otázka, podle některých dilema, jak přísná a rozsáhlá mají být opatření bránící šíření viru, aby zároveň nedošlo k výraznému poškození ekonomiky, které by se negativně promítlo do životní úrovně lidí, nárůstu nezaměstnanosti apod.

 

Mnoho lidí na levici zdůrazňovalo a zdůrazňuje nutnost klást na první místo především ochranu lidských životů, zejména lidí starých, nemocných a jinak znevýhodněných, také zdravotnického personálu, na Západě pak v převážné míře lidí chudších a příslušníků diskriminovaných menšin. Právem se ukazuje na odstrašující a strašlivé případy „uměle“ (na základě vědomých politických rozhodnutí elit) rozpoutaného masového umírání ve Spojených státech, Brazílii a jiných zemích, kde si liberální přístup k pandemii a odmítnutí elementárních ochranných opatření vyžádaly již statisíce obětí.

 

Nyní, po zhodnocení prvních dopadů pandemie Covid-19 na ekonomiky jednotlivých zemí, se ale ukazuje, že celé dilema lidské životy vs. ekonomika mohlo být vlastně falešné. Srovnáním dat o počtu úmrtí osob nakažených koronavirem s daty o výkonu, resp. spíše poklesu ekonomik se ukazuje, že ve skutečnosti státy, které odmítly nebo jen nebyly schopné přijmout rázná a účinná opatření proti šíření viru, zaznamenaly nezřídka výraznější hospodářský propad než země, které naopak v přijímání ochranných a hygienických opatření postupovaly rázněji.

 

Názorně to dokládá článek Joe Hassela na Our World in Data: https://ourworldindata.org/covid-health-economy, kde v druhém grafu vidíme trend přímé úměrnosti mezi počtem mrtvých s Covid-19 na milion obyvatel a poklesem HDP ve druhém čtvrtletí roku 2020. Země s nízkým počtem mrtvých na Covid-19 jako je Jižní Korea, Taiwan, Bulharsko, Lotyšsko, Dánsko, Indonésie nebo Japonsko vykazují také relativně nejmenší ekonomické ztráty. Oproti tomu země s nejvyšším počtem úmrtí na Covid-19 ve vztahu na milion obyvatel, jako je Spojené království, Francie, Itálie, Španělsko a Peru vykazují zároveň největší mezičtvrtletní pokles ekonomiky. Z trendu poněkud vybočují na jedné straně USA a Nizozemí s vysokým počtem mrtvých a poměrně malým ekonomickým poklesem a na straně druhé Tunisko s relativně malými ztrátami na životě při masivním propadu HDP.

 

Zajímavý je také příklad Švédska, země, kterou nám – po očividné blamáži neoliberální „protikovidové“ politiky ve Spojených státech, Spojeném království a jinde – dávala a nyní zase dává za vzor pravicová opozice, samozvaní „experti“ kardiochirurgem Pirkem počínaje a zpěvačkou Basikovou konče, a pochopitelně i protivládní média (včetně tzv. veřejnoprávních).

 

Předně, Švédsko se svým liberálním přístupem rozhodně nepatří k premiantům z hlediska prevence nebo zvládnutí šíření koronaviru ve světě. Země má k 22. září 2020 přes 89 tisíc případů pozitivních nálezů Covid-19, což ho staví na 40. nejhorší pozici na světě v absolutních číslech. Pokud jde o počet mrtvých na milion obyvatel, vykazuje aktuálně hodnotu 580. Pro srovnání, Itálie s notoricky špatnou pověstí „nezvladače“ pandemie vykazuje hodnotu jen o málo vyšší, 591; Německo 113 a Česká republika 49. Pro relevantní srovnání ale vyberme země ze stejné skupiny severských, skandinávských států Evropy: Finsko, Norsko a Dánsko. Jejich počty mrtvých na milion obyvatel jsou výrazně lepší než švédské: 62, 49 a 111.  

 

A jak se to má s dopady na hospodářství? I zde se můžeme přesvědčit, že (neo)liberální přístup minimalistických opatření a „regulací“ údajně cílený na adresnou ochranu nejohroženějších skupin při zachování „chodu země“ ve skutečnosti nezvládá ani jedno ani druhé. Švédsko sice ve druhém čtvrtletí tohoto roku opravdu zaznamenalo nižší pokles HDP (-8,6 %) než je průměr zemí EU (-11,4 %), ale ve srovnání se svými sousedy s podobnou demografickou situací ale výrazně restriktivnějšími, a jak jsme viděli účinnějšími, opatřeními proti šíření koronaviru jednoznačně zaostalo – Dánsko zažilo pokles o 7,4 %, Norsko o 7,1 % a Finsko dokonce jen o 3,2 % HDP (ZDE).

 

Co tyto údaje říkají? Ukazují, že česká vláda skutečně udělala chybu, když po velmi dobrém zvládnutí tzv. první vlny pandemie následně v letních měsících podlehla masivní, ve svých důsledcích zcela kontraproduktivní masáži parlamentní opozice, „promořovačů“ a médií, která nás přesvědčovala o údajné výhodnosti „svobodné“ a „nerestriktivní“ britské a následně švédské cesty.

 

Těch 5900 švédských mrtvých, z velké většiny zcela zbytečných, by se v humanitní, sociálně spravedlivé společnosti samozřejmě nedalo ospravedlnit nijak. Nyní se už neoliberálové nemohou skrývat ani za číslice, desetinné čárky a procenta svých ekonomických kalkulací. (Neo)liberalismus není nikde a nikdy cestou ke svobodě, ale jen a pouze brutálním sociálním darwinismem s přežíváním nejsilnějších a mnohdy doslovnou likvidací těch slabých, hyenismem pro 21. století.