8. březen je neodmyslitelně spojen s Mezinárodním dnem žen, připomínkou velkých bojů za lepší pracovní podmínky dělnic ve Spojených státech a Evropě i revolučním vystoupením petrohradských žen v březnu 1917. V dnešní době neztrácí poselství tohoto svátku nic ze své důležitosti, o čemž svědčí to, že se v různé podobě připomíná prakticky na celém světě. Bez ohledu na stále probíhající pandemii covid-19, která pochopitelně neprospívá konání velkých veřejných akcí, nebyl letošní rok výjimkou, a tak dal opět zaznít hlas žen, především pracujících žen a příslušnic marginalizované většiny proti neduhům a zločinům současného světa: nerovnosti, těžkým sociálním podmínkám, domácímu a genderovému násilí a zneužívání.

V Indii se na Mezinárodní den žen zmobilizovaly desetitisíce žen, aby se připojily k již probíhajícím masovým protestům indických farmářů proti vládní neoliberální „reformě“ zemědělských zákonů. Vedle již 100 dní trvajícího shromáždění u hlavního města Nové Dillí došlo opět k blokádám dálnic a svolání shromáždění v různých regionálních metropolích a na hranicích jednotlivých států. Ze států Harjana, Paňdžáb a Uttar Pradeš se do míst protestů vydalo na 40 tisíc žen. Pouze jediné farmářské odbory Ugrahan se silným ženským křídlem vypravily 500 autobusů, 600 minibusů, 115 nákladních aut a 200 malých dopravních prostředků. Ženy se zapojily do organizace protestů, zaujaly přední místo mezi řečníky na pódiích a octly se v popředí boje.

V Kalkatě se ženy zapojily do protestů proti prudce rostoucím cenám pohonných hmot.

V Kašmíru ženy vystoupily proti dlouhodobé násilné politice indické vlády, proti zabíjení, znásilňování, mučení, věznění a pronásledování žen i jejich mužů.

V nepálském hlavním městě Katmanandu proběhla veřejné akce s požadavkem osvobodit hygienické vložky od daně a zvýšit jejich dostupnost.

V Pákistánu se demonstrovalo především proti nucenému manželství, násilí na ženách a obtěžování žen a za rovná práva žen v řízení společnosti.

V australském Sydney protestovaly ženy před vládními budovami proti násilí na ženách, nerovnému odměňování za práci, sexuálnímu obtěžování na pracovištích a podceňování kriminálních činů na ženách policejními a soudními orgány. Mezi ženami bylo mnoho zdravotnic, učitelek i pracovnic v dopravě a také studentky.

V Mexiku se protesty zaměřily na oběti domácího a genderového násilí. Na bezpečnostní bariéru kolem prezidentského paláce byla nastříkána a napsána jména žen, které byly během loňského roku zabity cíleně kvůli tomu, že byly ženami. Jde o minimálně 939 žen. Jednotlivá jména doprovodil obří shrnující nápis „oběti femicidy“.

Proti domácímu násilí a vraždách spáchaných na ženách se demonstrovalo i v Uruguay a Argentině. V Santiago de Chile se konala akce urgující rychlé přijetí zákona o svobodném a bezpečném přístupu k interrupcím. Přijetí tvrdých zákonů proti znásilňovačům a vrahům žen požadovaly účastnice shromáždění v Guatemale, zemi s jedním z nejvyšších počtů vražd žen na obyvatele na světě.

Rovněž v tureckém Istanbulu se více než 1000 žen sešlo na demonstraci proti rostoucímu počtu násilných trestných činů vůči ženám v posledních letech. Podle dobrovolnických organizací monitorujících násilí na ženách se míra vražd žen mezi lety 2011 a 2019 v Turecku zdvojnásobila. V roce 2021 již bylo zabito 51 žen a dalších 26 zemřelo za podivných okolností. Účastníci se rovněž vyslovovali proti násilí na LGBT lidech.

V Myanmaru se ženy na Mezinárodní den žen opět zapojily především do protestů proti nedávnému vojenskému puči proti demokratickým volbám. Vyjádřily i svůj odpor k prolévání krve protestujících barmskou juntou. Ženy nosí na tyčích prapory tvořené ze svých šatů – v zemi je široce rozšířená pověra, že muže, kteří se pod takovým praporem z ženských šatů projdou, postihne smůla, což má odradit postup vojáků a policie proti protestujícím.

V Polsku se veřejné akce odehrávaly jednoznačně ve znamení ostrého nesouhlasu s nedávným fakticky úplným zákazem umělého přerušení těhotenství v této zemi. Akce navštívené zejména mladšími ročníky proběhly za silné policejní přítomnosti.

V Madridu byly veřejné akce na MDŽ úředně zakázány „z důvodu ochrany veřejného zdraví“, nicméně přes zákaz proběhly v centru menší shromáždění organizované studentskými svazy.

V Berlíně se sešly stovky účastníků na shromáždění vyjadřujícím sympatie, podporu a obdiv zdravotním sestrám a dalším (nejen) ženským pracovnicím ve zdravotnictví bojujícím s pandemií Covid-19.

V Paříži se protesty proti sexismu, domácímu a genderovému násilí a jeho bagatelizaci odehrály již v neděli. Účastníci obojího pohlaví upozornili na závažný nárůst případů domácího násilí během jarního i podzimního lockdownu. Počet obětí naštěstí za celý minulý rok oproti roku 2019 poklesl.

V Římě se ženy sešly před budovou ministerstva financí, kde upozornily na to, že ženy jsou přednostně propuštěny ze zaměstnání, nedostávají stejnou sociální podporu jako muži a jsou tak více ohroženy chudobou a důsledky pandemie.

V Kyjevě se sešlo na 2000 lidí, kteří požadovali, aby vláda ratifikovala Istanbulskou smlouvu proti domácímu násilí (Ukrajina ji podepsala v roce 2011, ale dosud neratifikovala) a zlepšila právní a sociální ochranu jeho obětem. Rovněž vystoupili na podporu sociálních pracovnic, pečovatelek a zdravotních sester. Shromáždění se pokusila narušit a rozbít krajní pravice.

Ve filipínské Manile pochodovaly stovky žen před prezidentským palácem na protest proti chudobě, nezaměstnanosti a porušování lidských práv během pandemie covid-19. Ženy vyrobily a nesly v průvodu figurínu nazvanou s jasným odkazem na filipínského prezidenta Dutertutaka. Figurína byla ozdobena americkou a čínskou vlajkou a předměty odkazujícími na pracovní nasazení a povinnosti žen. Po rozbití figuríny z ní vylétly balónky a konfety jako symbol lepší budoucnosti.

Na mnoha místech světa se během 8. března konaly kulturní akce, pouliční performance, taneční a hudební vystoupení, malování, tvorba graffiti, přednášky, workshopy, nebo došlo na tradiční obdarovávání žen a dívek květinami.

8. březen ukázal, že je živým bojovným i srdečným svátkem, s nímž si tisíce, statisíce a miliony žen i mužů spojují touhu po lepším světě bez chudoby, nerovnoprávnosti, diskriminace a násilí.