Zatímco z celé republiky se hlásí dobrovolníci na pomoc obcím postiženým tornádem a velké množství lidí přispívá do finančních sbírek nebo se podílí na materiální pomoci, česká armáda uspořádala v sobotu 26. června 2021 ukázky své techniky „Den pozemního vojska Bahna“. Dle sdělovacích prostředků se účastnilo zhruba 250 vojáků.

Dalo by se očekávat, že každý stát usilující alespoň v nějaké míře o blaho svých obyvatel (nebo přinejmenším se tak tvářící) by po tak závažných přírodních katastrofách poslal maximum dostupných příslušníků armády na pomoc do postižených oblastí. V socialistických státech to bylo a je samozřejmé.

V Česku, snad v duchu slavné švejkovské tradice, namísto toho stovky vojáků šaškují v Brdech s tanky, „bévépéčky“ a vrtulníky. Celkem paradoxně bez přítomnosti veřejnosti „kvůli koronaviru“, v době, kdy se jinak opatření proti pandemii plošně rozvolňují a na venkovních akcích smí být přítomno až pět tisíc lidí. (Bez ohledu na to, že mnohé zprávy z domova a hlavně ze světa varují před tím, že nad pandemií zdaleka není vyhráno, ale to je zase jiný příběh…)

Bylo by zajímavé vědět, jaká částka byla nesmyslně vynaložena na žoldácké „machrování“ v brdských lesích. Kolik se jen vyplýtvalo pohonných hmot, o platech žoldáků nemluvě. Nebylo by lepší využít příslušných „lidských zdrojů“ a techniky v odstraňování následků škod po tornádech na jižní Moravě a na Lounsku? V armádě to asi nikoho nenapadlo, čemuž se nelze divit, protože armáda má jiné úkoly než myslet, ale je smutné, že je to zřejmě lhostejné i politické reprezentaci „napříč spektrem“, jak říká otřepaná fráze.

Stát má peníze na zbytečné cvičení přinášející jen plýtvání lidskou silou, časem a technikou a přinášející ekologickou zátěž cenné chráněné krajinné oblasti. Na pomoc poškozeným ale bude dost peněz sotva. Ostatně jak účinně pomoci těm, kteří už před tornádem byli po uši v dluzích, někteří i bez práce, nebyli pojištění nebo měli domovy v dezolátním stavu, protože po dlouhá léta neměli peníze na jejich údržbu…? O takové lidi nebyl nelidský kapitalistický systém schopen se postarat ani za „normálních okolností“. Tehdy platilo, a hlásalo se otevřeně, „ať se každý stará o sebe“. Najednou se politická reprezentace předhání v tom, kdo a jak (prý) pomůže. Nejbohatší politické strany a hnutí pošlou několik milionů, ačkoli jejich profesionální politici mají zpravidla takové příjmy a majetky, že by tolik mohl dát každý z nich sám.

Socialistický stát by obětem přírodních katastrof zajistil nové byty a domy, byť ne třeba luxusní, ale všichni by měli zajištěnu střechu nad hlavou. U nás tak posmívaná Korejská lidově demokratická republika zajistila takových nových domů a bytů v lokalitách postižených hurikány a povodněmi jen na podzim loňského roku tisíce, většinou do jednoho nebo dvou měsíců od katastrofy. (Právě s rozhodnou pomocí lidové armády.) Navíc se obešla téměř bez obětí na životech, protože před příchodem neštěstí včas varovala a zajistila evakuaci. U nás panovala do poslední chvíle bezstarostnost a nevědomost.

Prezident republiky ve svém sobotním mimořádném projevu tvrdil, že národ se prý dokáže semknout. Nemalá část vojáků tohoto národa, semknuta spíše se svými chlebodárci z útočného paktu NATO než s vlastním lidem, ve stejný den honila po Brdech zajíce tanky a vrtulníky…
Kdyby dnes žil Ondřej Sekora, nemusel by pokračování slavné knihy „Kronika města Kocourkova“ ani vymýšlet, stačilo by mu sledovat zprávy z českých médií.