14. listopadu se více než 10 milionů lidí zúčastnilo stávek a protestů ve 23 evropských zemích v zatím největší příkladné mezinárodně koordinované protestní akci.

Generální stávky ve Španělsku a Portugalsku byly doprovázeny dílčími stávkami ve Francii, Itálii, Řecku, Belgii, na Kypru a Maltě.

Tato masivní akce byla svolána Evropskou odborovou konfederací (ETUC) jako odpověď na nekončící úsporná opatření, ponechávající v celé eurozóně 26 milionů lidí nezaměstnaných.

Čelní představitelé byznysu odmítli stávky s tím, že „poškozují ekonomiku“, ignorujíc fakt, že během čtyř roků trvajících úsporných opatření v Řecku zažívá ekonomika sedmiprocentní pokles ročně a eurozóna samotná se propadá do recese s dvojitým poklesem.

Vlády jako odpověď upřednostňují násilí vůči těm, kteří se staví proti škrtům. Stovky lidí byly zraněny ve Španělsku, když policie zahájila palbu gumovými projektily. V Itálii a Řecku byla nasazena obušky se ohánějící policie, aby nenechala lidi na pochybách o postoji vládních elit.

Mezinárodní povaha demonstrace rozhodně oživila účast na stávkách. Ve Španělsku se propadla spotřeba energie o 13%, když se zastavila výroba automobilů a veřejná doprava. Odboroví předáci odhadovali 60 – 70% odborářů účastnících se letošní druhé generální stávky, ale mnoho dalších závodů bylo stávkovými hlídkami, zformovanými od půlnoci, donuceno zavřít.

V Belgii se zastavila veřejná doprava prakticky po celé zemi, když stávkující pracující okupovali nádražní stanice a koleje. Zatímco v Portugalsku bylo zrušeno 45% letů a více než polovina pracujících veřejného sektoru se zapojila do masových demonstrací napříč 40 menšími i většími městy.

Francouzští pracující, naštvaní na Hollandovo odmítnutí zastavit škrty, uskutečnili významné stávky v dopravě a zorganizovali protesty ve 130 městech.

V Řecku byly odbory méně než týden po 48hodinové generální stávce proti dalším vládním škrtům schopné uspořádat tříhodinové zastavení práce a protestní pochody se španělskými, portugalskými a italskými vlajkami, aby demonstrovaly solidaritu s mezinárodním hnutím.

Jedny z nejnásilnějších konfrontací se konaly v Itálii a ve Španělsku. CGIL – největší odbory v Itálii svolaly čtyřhodinové protestní opuštění pracoviště a desítky tisíc účastníků demonstrovaly v Římě, Neapoli a Miláně. Celonárodně se k protestům připojilo 300 tisíc lidí. Napříč zemí byli studenti a „sociální fóra“ v čele každého protestu, okupující centrální nádraží v Neapoli, blokující přístav v Janově a konfrontující pořádkovou policii ve městě za městem. Dva ministři museli být vysvobozeni pomocí helikoptéry poté, co byla jejich porada obléhána v Sardinii.

Mezitím bylo okolo 80 lidí zadrženo ve Španělsku, když se objevila ozbrojená policie, aby ochránila stávkokaze před stávkovými hlídkami zformovanými od půlnoci. Nekonfrontační taktika hnutí „rozhořčených“ byla nahrazena militantnější a efektivnější akcí, kterou studenti a mládež – sužovaní 50procentní nezaměstnaností – poznali při společné akci s dělníky, uzavírající obchody a závody, které se snažily vzepřít stávce.

Ke konci téměř 24hodinového protestu zaplavily stovky tisíc lidí centrum Madridu v jednom z dosud největších protestů v zemi, kde je více než čtvrtina pracovišť nevyužitá.

V řadě evropských zemí, které se nepřipojily ke stávkové výzvě ETUC, se konaly rozsáhlé demonstrace. Především v Německu, kde velká kampaň solidarity s Řeckem posílila opozici vůči kancléřce Merkelové, důsledně hájící zájmy bank před řeckými obyvateli.

Nicméně v Británii „oficiální hnutí“ TUC ani neupozornilo miliony jeho přidružených členů na důležitost evropské stávky a nechalo mobilizaci na nich samotných. Neoficiálním aktivistům po celé zemi nezbylo nic jiného, než organizovat veřejná setkání a shromáždění solidarity s pracujícími z pevniny. V Londýně ke sve cti uspořádala Koalice odporu demonstraci před Evropskou komisí a solidární shromáždění s řečníky a s živými vstupy z demonstrací v Řecku a Španělsku. Úplnou reportáž z tohoto veřejného setkání naleznete zde:

http://www.workerspower.co.uk/2012/11/j … don-rally/

Článek z www.fifthinternational.org přeložil Daniel Zamrazil