„Zdá se, že jsme na konci jedné éry,“ řekla mi Bárbara Sepúlveda 12. října 2021. Sepúlveda je členkou Chilského ústavodárného shromáždění a Komunistické strany Chile. Éra, na kterou Sepúlveda odkazuje, je doba generála Augusta Pinocheta, který vedl Amerikou podporovaný puč v roce 1973. Při něm byla svržena lidem zvolená vláda prezidenta Salvadora Allendeho. Během Pinochetovy éry jednala armáda s beztrestností a levicově smýšlející lidé byli zabíjeni a posílání do exilu, zatímco velkému byznysu (jak chilskému tak zahraničnímu) se od diktatury dostávalo požehnání. To je éra, která se pomalu blížila ke konci od Pinochetova odvolání v roce 1990 a tím spíše od chvíle, kdy chilský lid hlasoval pro ukončení platnosti diktátorské ústavy z roku 1980 a pro napsání ústavy nové.

Neoliberalismus byl zrozen v Chile, říká zlidovělé heslo, a také v Chile zemře. Toto heslo se zdálo být pravdivé s koncem Pinochetovy éry.

Ale Sepúlveda si není jistá, co přijde potom. „Každý ví, že všechno je nejasné,“ říká upřímně. „Je tu možnost začít novou éru.“ První jeden a půl dekády po Pinochetově odchodu se jevilo pochmurně. Pak, v roce 2006, otřásly zemí série studentských protestů. Byly vedeny mladými studenty, jejichž černé a bílé školní uniformy daly protestům jméno – La Revolución Pinguina, tučňáková revoluce. Mladí lidé požadovali nové celostátní školní osnovy a také snížení cen jízdného a poplatků za zkoušky. Když vláda na tyto požadavky nedokázala přistoupit, došlo v letech 2011-2013 k druhé vlně protestů se stejnými požadavky. Jejich vůdci – včetně Camily Vallejo z Komunistické strany a Giorgia Jacksona z Demokratické revoluce – jsou dnes významnými osobnostmi levicového projektu v Chile. I v letech 2011-2013 se studenti se svými požadavky dostali do patové situace a překážkou v jejich snahách byla ústava z roku 1980.

Třetí kolo studentských protestů začalo z kraje října 2019 po prudkém zdražení jízdného ve veřejné dopravě. „Tučňáci“ vedli kampaň za vyhýbání se placení jízdného (pod heslem Vyhýbej se!). Protestující se setkali s tvrdou represivní odezvou včetně násilných střetů s chilskou policií. 18. října vyhlásila pravicová vláda prezidenta Sebastiána Piñery čtrnáctidenní výjimečný stav a schválila nasazení chilské armády proti protestům, které ale jen zesílily. Násilí použité při potlačení protestů vedlo k popularizaci hesla Piñera je vrah (Piñera Asesino) mezi protestujícími a jejich podporovateli.

Podle Sepúlvedy byl při mobilizaci v roce 2019 zlomovým bodem „18. říjen, který posunul osu chilské politiky dále vlevo.“ Ačkoliv třetí kolo protestů původně začalo jako odpověď na zdražení jízdného, vládní odpověď ukázala, že země čelí mnohem hlubším strukturálním problémům včetně, jak říká Sepúlveda, „obrovské nerovnosti“ a korupci. Sepúlveda, právnička, která v roce 2018 spoluzakládala Chilský svaz feministických právníků (ABOFEM) a v době protestů v roce 2019 byla jeho výkonnou ředitelkou, tehdy viděla, že změnit tyto strukturální problémy nelze v rámci existujícího systému; minimálně už proto země potřebuje novou ústavu a pokrokovější vládu. A tak se protest rozšířil o požadavky feministického hnutí i hnutí původních obyvatel a začal usilovat o širší ekonomické a společenské změny namířené zejména na nerovnost jako kořen problémů.

Dvě strany boje

Hledání nové chilské éry má dva důležité prospekty: napsání nové ústavy, což právě 155 členů Ústavodárného shromáždění dělá, a pak prezidentské volby svolané na 21. listopad 2021.

Shromáždění začalo pracovat v červenci 2021 zvolením své prezidentky (Elisa Loncón) a viceprezidenta (Jaime Bassa); jak Loncón tak Bassa tíhnou k levici. Doposud připravilo shromáždění pravidla své práce, což je podle Sepúlvedy více než půlka práce. Diskuse o zásadních otázkách začala v symbolické datum 18. října 2021, dva roky po přelomovém bodu v průběhu třetí vlny protestů. Sepúlveda si je jistá, že dohody ohledně sociálních práv – genderové rovnosti a práva na životní prostředí – bude dosaženo. Říká, že „společenské změny tohoto druhu jsou nevyhnutelné“ – i když dojde k boji se zkostnatělým pravicovým křídlem, které je chce blokovat. Skutečná diskuse ale proběhne nad novým modelem rozvoje. Podaří se nové ústavě zvrátit strukturální program škrtů a „úspor“, který se v post-pinochetovském období dosud nepodařilo odstranit?

14. října jsem strávil několik hodin s Giorgio Jacksonem, jedním ze studentských předáků z protestů v letech 20111-2013, který je členem chilské Sněmovny zástupců a blízký poradce v prezidentské kampani Gabriela Borice. Boric, vůdce strany Frente Amplio (Široká fronta) a koalice Apruebo Dignidad (Buď pro důstojnost), je kandidátem levice v listopadových prezidentských volbách. Jackson sdílí některé prvky z nového rozvojového modelu, který by Boricova administrativa chtěl přijmout, pokud Boric ve volbách zvítězí. V prvním roce příštího prezidenství bude muset vláda vyjít z rozpočtu schváleného Piñerou a bude moci provádět jen malé úpravy. Na začátku, řekl mi Jackson, bude prioritou Boricovy vlády posunout se s reformou zdravotnictví a důchodového systému, dvou oblastí velké nespokojenosti Chilanů. Vytvořit pevné systémy veřejného zdravotnictví a důchodů bude vyžadovat peníze, které levicová vláda získá z poplatků za těžbu mědi a zlepšeným výběrem daní. Tento program prohloubí diskusi o novém rozvojovém modelu, říká Jackson.

Jackson ale přiznává, že lidem se moc nepozdává veřejné poskytování sociálních služeb. Daniel Jadue, komunistický předák a starosta Recoleta souhlasí, že skutečné spory budou probíhat nad hospodářskou a sociální politikou. Řekl mi, že odpověď na problémy Chile může vzejít z úzké spolupráce na komunální úrovni. Pokud budou mít pozitivní zkušenost s místním poskytováním sociálních statků, může to změnit všeobecný pocit podezíravosti obklopující rozšíření veřejného zdravotnictví a penzijního systému v zemi, říká. Práce starostů jako je Jadue je pro celkový projekt vytvoření nového rozvojového modelu zásadní.

Pokud jde o nadcházející prezidentské volby, Piñera už nemůže usilovat o znovuzvolení a kromě toho je dnes velmi neoblíbený. Otevřený fašista mezi kandidáty – José Antonio Kast – je populární, ale o hlasy pravicových voličů se bude přetahovat s kandidátkou pravicového středu Yasnou Provoste. Kapitál mezi tím začal odtékat z Chile v očekávání progresivnější ústavy a možného uvedení Boricovy vlády po listopadových volbách.

V rohu obývacího pokoje Bárbary Sepúlvedy se nachází její sbírka Rubikových kostek různé úrovně obtížnosti. Sepúlveda jednu z nich vezme a hraje si s ní. „Tahle je jednoduchá,“ říká o kostce, kterou se zdá nemožné složit. Kostka je velkým symbolem dnešního Chile. Pokud lidé jako Sepúlveda, Jadue, Jackson a Boric najdou způsob, jak vyřešit hlavolam, který mají před sebou, pak bude větší jasnost i o nové éře, která Chile čeká.

Převzato z: https://peoplesdispatch.org/