Pokud lze usuzovat z tiskových zpráv, začal přesun britských vojáků na území Ukrajiny. Což rozhodně znamená přípravu Kyjeva na operaci vrátit si zpět Donbas silou. Na pozadí aktivace NATO, především Američanů, v Černém moři, přípravy turecké vojenské expanze v severní Sýrii a vytvoření aliance turkických států, pozastavení osvědčení o certifikaci „Severního proudu -2“ Německem a začátku tvrdých činností polské armády a jejich evropských spojenců proti pokusu kurdských migrantů na běloruské hranici dostat se do Evropské unie, přičemž vysoce postavení polští generálové ve výslužbě vyhlašují nutnost obsadit Bělorusko, to nevypadá optimisticky.

Co se děje, vypadá špatně. Vypadá to jako další krok k začátku velké války. A je to už otázka nejen Donbasu, protože cílem veškerého dění kolem něj je bez debat Rusko, což už ve skutečnosti nikdo ani neskrývá. A to, co je o naší zemi a jejím vedení psáno a řečeno politiky a tiskem zemí západního bloku, si nedovolili ani uprostřed studené války. Je to však snadno vysvětlitelné. Je to skutečný výsledek gorbačovského „nového myšlení“ a jelcinovského kurzu na integraci Ruska do západního světa, a také naší nynější vysoké míry trpělivosti. Naši vedoucí představitelé ustupovali, ustupovali, kde jen mohli, podepisovali pro zemi nevýhodné smlouvy, pouštěli do ekonomiky kdoví koho a neustále ji rozkrádali … Toto je výsledek.

Takže je tu zajímavé jen jedno: jestli má země dostatek prostředků na hrozící válku s těmi jedinými výsledky, které vyžaduje: způsobením maximálních ztrát všem těm protivníkům, kteří ji budou proti Rusku vést, a vytlačit NATO od ruských hranic přinejmenším na úroveň roku 1991 (a lépe – úplné odstranění americké vojenské přítomnosti v Evropě, Japonsku a Jižní Koreji). A jsme velmi zvědavi, jestli politici a podnikatelé, kteří nyní špatně vedou zemi, dovolí své armádě splnit své úkoly, nebo, jak to již bylo nejednou v naší nejnovější historii, se zastaví v půli cesty, snažíce se své nahrabané vychytrale schovat – kdo má nějaké. Kromě osobních zisků je nic nezajímá …

Pokud jde o Velkou Británii, samozřejmě se i nadále učíme anglicky a čteme anglickou literaturu. Sledujeme jejich filmy a posloucháme jejich hudbu. Vysoce oceňujeme britský humor, anglické a irské pivo, gin a whisky. Chceme pochopit zvláštnosti jejich systému ochrany zvířat, anglickou slovní zásobu a interpunkci, „Wellington“ steak a rostbíf, a všechny ostatní věci, na které je tato země tak bohatá – náš dávný soupeř a starý nepřítel, s nímž máme mnoho vazeb. Jerome a Darrell, Shakespeare a Dickens, Conan Doyle a Stevenson, Kipling a Herriot nejsou méně známými a sympatickými obyvatelům Ruska než Derby, Beatles, corgi, kolie, skotský a jorkšírský teriér, irský setr a britská královna. A ti jejich vojáci, kteří budou bojovat na postsovětském území, budou pohřbeni se všemi vyznamenáním. O tom není pochyb.

Jevgenij Satanovskij, Telegram kanál, 16.11.2021

(Překlad Jaromír Vašek)

Převzato z: https://donbas.cz/