Možná, že se čtenáři již setkali s informacemi ohledně projektu turecké elektrárny Adularya. Prošla tu tiskem řada článků, ale toto téma zůstává bohužel ve stínu jiných ekonomických a politických událostí, a to podle mého mínění nezaslouženě. Vývozní případ elektrárny Adularya představuje zřejmě dosud největší propadák českého exportu do zahraničí, a to právě v segmentu, kde jsme po dlouhá léta slavili řadu úspěchů. Nechci tu vyjmenovávat elektrárny, které český stát ve světě postavil, sám jsem se na některých z nich podílel. Zmařený případ Adularya se však vymyká ze všech těch možná i někdy nepodařených vývozů svým rozsahem ztrát, a také neschopností dvou posledních českých vlád případ vyřešit s nejmenšími možnými ztrátami pro občany České republiky.

Škody pocházející z této elektrárny mohu odhadnout na 17 – 19 miliard korun a k tomu samozřejmě je nutno přičíst ztrátu prestiže na zahraničním trhu v Turecku, kde jsme přítomni svými produkty již po řadu desetiletí a tuto nehmotnou ztrátu je těžké finančně vyčíslit. Elektrárna Adularya, nebo správněji, elektrárna YUNUS EMRE, tak se ta elektrárna oficiálně jmenuje, stojí v Turecku po dobu 5,5 roku opuštěná na očích místních obyvatel a připomíná jen skanzen české nekompetentnosti a já k tomu dodám, že dost možná i české zkorumpovanosti. Za zkázou tohoto vývozního případu mohla být podle mého názoru rozsáhlá korupce, a to mohu říci, protože jsem na tomto případu pracoval 8 let a znám jednotlivé aktéry v tomto smutném příběhu, kteří se prozatím mohou díky nevšímavosti české policie a státního zastupitelství vysmívat spravedlnosti.

Já mohu říci jako člověk dobře obeznámený s touto kauzou, že se tu šířilo mnoho fám a napovídalo se tu mnoho nepravd kolem této nedokončené elektrárny a myslím si, že je na čase, aby tyto lži a fabulace byly jednou provždy vymýceny. Tím, kdo bude nucen zaplatit konečné škody za tento zpackaný projekt výstavby elektrárny Adularya, bude nezaslouženě český daňový poplatník a tomu by se měla konečně již naservírovat ta nelítostná pravda, proč, a za koho, bude platit tyto mnohamiliardové škody.

Je třeba předeslat, že tyto lži a manipulace byly záměrně vypouštěny do mediálního prostoru jednak ze strany vedení generálního dodavatele této elektrárny, a tím byly Vítkovice Power Engineering (VPE), a dále pak i ze strany státních institucí, aby se takto zamlžily důvody, proč se tento projekt vlastně nedokončil. Mimoto bylo také samozřejmě snahou zakrýt skutečného viníka za zkolabování tohoto projektu a tím byl rakouský dodavatel kotlů – firma Andritz.

Proč tedy ten projekt vlastně zkolaboval? Na to je jednoduchá odpověď, protože rakouská firma Andritz nezvládla svoji zakázku a dodala kotle, které nepracovaly dobře. Mnou vyřčený závěr nakonec prokázala expertní zpráva zpracovaná v roce 2017 firmou ŠKODA Praha. Pak následuje i logická otázka, proč by tedy měl platit český daňový poplatník škodu, kterou způsobila rakouská firma, jinými slovy, proč tato rakouská firma nenese důsledky svého špatně vypracovaného projektu sama? Odpovím opět jednoduchým způsobem, protože někdo mohl za toto přenesení odpovědnosti z rakouské firmy Andritz na českého daňového poplatníka dostat nějaké ty prebendy, a ty fabulace okolo mají jen za cíl, aby se tento skandální případ v tichosti uklidil mimo pozornost českých občanů.

Ta možná korupce tu opravdu tak bije do očí, že kdyby se tento případ pustil do veřejného mediálního prostoru, třeba do ČT, tak by se mnoha lidem zde otevřely oči, jak tato společnost funguje a odhalilo by se, jak politická garnitura parazituje na daních nás, českých občanů. Protože, samozřejmě bez aktivní účasti politických struktur by se nemohlo podařit tento husarský kousek zrealizovat. Minulá i předminulá česká vláda měla povědomí, kdo je vinen za nedokončení tohoto projektu a za vzniklé škody, to je bez diskuse, a přesto tyto vlády přiložily ruku k dílu, aby škody za projekt Adularya zaplatil český daňový poplatník místo rakouského viníka. Je toto vůbec pochopitelné? Já pro jistotu zopakuji řečené znovu, kdyby měl náhodou někdo pocit, že dobře nerozuměl. Ano, 17 miliard korun zaplatí český daňový poplatník za rakouského dodavatele kotlů firmu Andritz a dodám k tomu, že české státní orgány tomu mohly zavčas zabránit, ale nezabránily, jak dále popíši.

Teď ale ti samí čeští politici věnují své úsilí na to, aby jejich podíl na vině za tyto škody nevyšel na povrch, a k tomu jim pomáhá jimi ovládaná policie a státní zastupitelství. 

Abych tu jenom nemlátil prázdné fráze, pokusím se čtenáře zasvětit do kuchyně, jak se tahají ze státního rozpočtu miliardy, a ty se pak přetavují na tučná stranická konta, a společnost k tomu mlčí. Mlčí k tomu, protože se nic nedozví a nedozví se nic, protože není zájem sdělovacích prostředků o takovýchto podle všeho korupčních skandálech informovat občany. Informovanost je pouze selektivní. Máte dojem, že tu existuje nezávislá televize, která s chutí bude o takovýchto korupčních skandálech informovat? Kam vás vede slepá vášeň, já jsem napsal na: ČT Redaktoři, TV Prima, TV Barrandov, TV Drtinová Veselovský, TV Xaver s nabídkou, aby o této skandální kauze natočili program, že jim k tomu poskytnu veškeré informace. Ani z jedné TV mi neodpověděli. Takto u nás fungují tzv. nezávislé sdělovací prostředky, jako hlídací pes nepravostí v této společnosti.   

Každý si jistě vzpomene na případ MUDr. Ratha, který byl v podstatě za banální drobnost vůči oněm 17 miliardám korun, přikován na kříž, a to kvůli penězům, které tenkrát nikomu nechyběly. Zde 17 miliard škody a vinici jsou naprosto jasní a případ byl rukou společnou policie a státního zastupitelství zameten pod koberec.

Já jsem odvedl hodně práce na tom, abych celý případ zmapoval, odvedl jsem tuto práci fakticky za policii. Zpracoval jsem a podal v listopadu 2018 své trestní oznámení, které jsem pak ještě doplňoval, takže dnes tento fascikl obsahuje možná tak 450 stran, kde jsem celý případ detailně zanalyzoval, doplnil kopiemi komunikace, rozbory smluv atp. Z mého materiálu je naprosto evidentní, kdo je podezřelý, a kdo by měl být pozván na policii, aby tam vysvětlil, proč jednal proti své vlastní firmě, a jinak řečeno, jednal ve prospěch firmy Andritz. A představte si, že po dobu tři a půl roku, co jsem se snažil spolupracovat s policií, tedy úplně přesně s Národní centrálou proti organizovanému zločinu, tak ani jedinkrát nepozvala policie dobrovolně ani jednoho mého svědka a ani jednoho mnou označeného podezřelého a případ po těchto třech a půl letech praktického nevyšetřování za souhlasného mručení Vrchního státního zastupitelstva v Praze odložila.

Já se přiznám, že jsem využil veškerých prostředků, abych případ znovu vrátil do hry a prostěžoval jsem se až na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna, jenže i tam drželi basu a odložení kauzy taktéž souhlasně odmručeli. A teď zkouším znovu již jednou realizované kolečko, napsal jsem na všechny příslušné ministry v nové vládě, a i na předsedu vlády, a dožaduji se, aby byl případ nezávisle posouzen a vyšetřování znovu otevřeno. Napsal jsem dokonce i na parlamentní výbor pro bezpečnost, že bych tam rád přišel a obhájil tam svůj požadavek na znovuzahájení vyšetřování, ale tentokrát již samozřejmě pod jiným vyšetřovatelem a pod jiným vrchním státním zastupitelstvím. Ta stará sestava: vyšetřovatel z NCOZ Praha a dozor z Vrchního státního zastupitelství z Prahy, ta by garantovala jen jedno, že by se případ opět zametl pod koberec. Už to bude dva měsíce, co jsem na pány poslance do bezpečnostního výboru napsal svoji žádost o audienci a zatím mi odpověď nepřišla. Já jen doufám, že páni poslanci si uvědomují, kdo je platí a v čím zájmu by měli konat.  

Jsem zvědav, jestli nová vládní garnitura, která by neměla být spojena s těma předchozíma nenechavýma stranickýma rukama, pohne s případem dopředu. Jen musím dodat jednu věc, pokud někdo hledá příklad toho, kdy politici prakticky rozhodují, která kauza se vyšetřovat bude, a která ne, tak zde mají názorný příklad, jak se zametá pod koberec nepohodlná kauza, jejíž nitky vedou až kamsi. 

Pokusím se osvětlit, co vedlo k pádu tohoto projektu, a kde tato možná korupce vlastně začala. Ta zásadní chyba, která předurčila další osud tohoto energetického díla, se udála v době, kdy se na generálním dodavateli firmy VPE vybírala v soutěži firma, která dodá dva kotle pro tento projekt. A tam byla přizvána do soutěže i rakouská firma, která neměla ve světě žádný dokončený fungující projekt, prostřednictvím jehož by prokázala, že umí vyprojektovat kotle založené na technologii cirkulující fluidní vrstvy s výkonem bloku minimálně 145 MW na palivo – lignit.

Vůbec, pozvat tuto rakouskou firmu do soutěže, to už byl první nesmysl, a pak nějakými těmi podezřelými machinacemi ještě k tomu zajistit, že tato firma tento kontrakt získala, tak to už byl vyložený hazard s budoucností projektu i vlastní firmy. Pak není ani překvapením, že se firmě Andritz napoprvé tento projekt nepodařil, a kotle, které byly dodány touto firmou na stavbu, byly schopny běžet jen tak 14 dní. Za tuto dobu pak dochází k zalepení vnitřních prostorů kotle popílkem, který pak neumožní další provoz. Ten základní problém je, že, jak jsem hovořil o technologii cirkulující fluidní vrstvy, tak ten kotel nám tuto nezbytnou podmínku pro správnou činnost nezajišťoval a ta cirkulující fluidní vrstva se v kotli zkrátka netvořila.

A tato skutečnost, že na kotli je něco špatného, když uvnitř kotle postrádám onu cirkulující fluidní vrstvu, byla známa vedení VPE již od začátku. Neexistenci této cirkulující fluidní vrstvy při provozu kotle bylo možno monitorovat dokonce vlastním okem při nahlédnutí do kotle přes nainstalované kukátko, to jsou nezvratná fakta.

Takže vedení generálního dodavatele vědělo od samého počátku, že kotel správně nepracuje, a když se ten samý problém na kotli zopakoval během 5 měsíců provozu 3 x, tak snad nebyl důvod pak už nic řešit a bylo nutno podat standardní reklamaci k dodavateli. Podstatným faktem bylo, že od třetího zopakování se zatavení kotle popílkem, ke kterému došlo začátkem června 2016, byly v platnosti ještě po dobu 10 měsíců bankovní garance dodavatele kotle firmy Andritz. Takže času bylo dost, ale přesto nikdo od generálního dodavatele nepodal žádnou reklamaci a ani žádný požadavek na firmu Andritz, aby toto vadné zařízení opravila. Bankovní garance, to je forma záruky, že po dobu jejich platnosti zajistí dodavatel opravu veškerých závad, na které vy jako odběratel poukážete. V den, kdy prošly tyto bankovní záruky firmy Andritz, tak je možno považovat za moment, kdy spadly na českého daňového poplatníka zmíněné škody. A to, jak jsem uvedl, s plným vědomím vedení generálního dodavatele a jak dále prokáži, i českých státních orgánů.

Je pravdou, že se tady mezitím spustila v tisku blamáž o špatném uhlí, které bylo údajně jiné, než bylo zadané v kontraktu pro návrh kotle, ale to byl smyšlený zástupný důvod pro špatnou funkčnost kotle. Složení uhlí přece nemá vliv na vytvoření cirkulující fluidní vrstvy, na to snad nemusím být žádným odborníkem, abych se takovému argumentu mohl vysmát. Nakonec i expertní zpráva Škody Praha vyjasnila tuto otázku se závěrem, že složení uhlí nemělo vliv na špatnou činnost kotle. 

Já za sebe mohu říci, že mě ani nepřekvapil přístup vedení VPE, protože jsem již v té době zachytil, že se tam dějí tak podezřelé kroky, které neumožňují jiné vysvětlení, než že je vedení VPE nějakým způsobem stimulováno k tomu, aby hájilo zájmy Andritze. Co mě ale překvapilo, bylo to, že české státní orgány, které vložily do této rulety 12 miliard peněz českých daňových poplatníků jako úvěr pro tureckého investora, že tyto orgány stály na straně Andritze taktéž. Konkrétně se jednalo o Českou exportní banku (ČEB) a českou státní pojišťovnu EGAP, které jako by měly vlčí mlhu a neviděly, že se tu hraje ze strany vedení VPE o čas, aby se firma Andritz dostala za termín platnosti záruky a tím i ze zodpovědnosti za špatně vyprojektovaný kotel. Přitom musím říci, že jsem obě tyto české státní společnosti upozorňoval na skutečnost, že příčinou veškerých problémů na kotli je jejich špatně vypracovaný projekt, a že je třeba podat reklamaci na dodavatele.

Deset měsíců záruční doby firmy Andritz v poklidu uběhlo, a tím škoda spadla na naše bedra. Zajisté, že je pro mě těžké se vyrovnat s tím, že tak, jak ČEB a EGAP nečinně přihlížely, jak firmě Andritz spokojeně ubíhala záruční doba, přestože věděly, že na vině za špatnou funkčnost kotle je jeho špatný technický návrh, tak poté, co tato záruční doba firmě Andritz uběhla, tak obě společnosti vyběhly a podaly trestní oznámení na neznámého pachatele. A tento neznámý pachatel je údajně připravil o velké peníze tím, že nikdo nesplácel úvěr, který tureckému investorovi ČEB poskytla. Jenže ten úvěr se měl splácet ze zisku z prodeje elektrické energie investora, a když český generální dodavatel dodal tureckému investorovi elektrárnu, která nebyla schopna pracovat, tak z čeho měl ten turecký investor ten úvěr splácet? Tak to už snad má nádech frašky, něco jako když zloděj křičí, chyťte zloděje.

Já chápu, proč ČEB zde nedementoval zprávy v českém tisku, že na vině za špatnou činnost kotle je údajně špatné uhlí, i když ČEB současně věděla, že toto není pravda. Snahou bylo, svést vinu na Turky, což byl velice nečestné.

Já, když jsem si v tisku přečetl, že ČEB a EGAP podaly trestní oznámení, tak jsem se přihlásil na policii jako svědek. Když jsem po cca 10 měsících zjistil, že policie nemá zájem nic vyšetřovat, tak jsem sepsal svoje vlastní trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství v Praze a zbytek příběhu již znáte.

Já již jen na závěr doplním, že se podařilo vedení VPE se spolupracujícími českými státními orgány ČEB a EGAP zachránit firmu Andritz od toho, aby musela nést finanční dopady svého špatného projektu, přitom, český generální dodavatel firma Vítkovice Power Engineering díky tomuto projektu zbankrotoval. Zbankrotoval nejen tento generální dodavatel, ale zbankrotovala i téměř celá struktura firmy Vítkovice Holding, která existuje na českém trhu již od roku 1828. Jeví se vám jednání dvou posledních vlád snad jako pronárodní?

Jen ještě uvedu malou poznámku. Podle expertního odhadu firmy ŠKODA Praha, by oprava obou kotlů po firmě Andritz stála 50 milionů EUR a elektrárna by jela. Tím, že v Turecku stojí tato elektrárna již pět a půl roku bez užitku díky oněm špatným kotlům, ztratila tato elektrárna na ceně možná tak 250 milionů EUR. Stále ještě máte dojem, že naši politici jednají ve vašem zájmu?

Zda za nehty některých pracovníků vedení VPE zůstaly nějaké peníze, to netuším, a ani netuším, zda nějaké peníze přibyly na stranických kontech těch stran, co se tak srdnatě bily za rakouskou firmu Andritz. Výsledek je však jeden, zatímco rakouská firma Andritz nadále prosperuje a má dokonce elektrárnu Adularya ve svém barevném katalogu jako svůj úspěšný projekt, tak české vláda a Česká exportní banka a EGAP nechaly bez nejmenšího interesu zbankrotovat téměř celý vítkovický holding, který před projektem Adularya dával zaměstnání 7500 pracovníkům. Elektrárna bude v krátké době prodána jedné turecké firmě, která si kotle po firmě Andritz spraví sama. Tam, kde česká vláda ukázala, že české firmy nejsou schopny elektrárnu uvést do provozu, tak tam nastoupí turecká firma a elektrárnu do provozu uvede. Není vám stydno za českou vládu? Mě ano.  

(Autor pracoval 8 let na projektu výstavby elektrárny Adularya v Turecku jako ředitel zahraničního zastoupení generálního dodavatele díla firmy Vítkovice Power Engineering.)