24. února zahájilo Rusko válku proti Ukrajině. Přestože se přitom ohání hájením práv a ochranou života obyvatel Donbasu, denacifikací a demilitarizací, ve skutečnosti jde ruské vládnoucí třídě o získání stálé politické, hospodářské a vojenské nadvlády nad cizí zemí, kterou chce zužitkovat v konfrontaci s podobně agresivním, ale silnějším Západem. Válka není vedena v zájmu ruských, donbaských či ukrajinských pracujících, ze strany Kremlu je otevřeně spojována s popíráním ukrajinské státnosti a národní svébytnosti. Ruské jednotky nepodporují žádné lidové hnutí, nikde nejsou vítány jako osvoboditelé, ale jen jako okupanti, a to dokonce i mnohými obyvateli lidových republik. Jejich postup je spojen s ničením měst a infrastruktury, masovou uprchlickou vlnou a protesty místních obyvatel.

Válka a humanitární katastrofa

Při útoku ruské armády došlo během 10 dní k obrovským hmotným škodám nejen na vojenské, ale i na civilní infrastruktuře. Přes proklamace o cílených úderech na armádní objekty, ke kterým skutečně více méně došlo první den vojenské operace, následně ruské síly zahájily ostřelování nebo bombardování škol, školek, nemocnic, elektráren, radnic a civilních úřadů, nádraží, mostů a komunikací a také útoky na čistě rezidenční sídla, obytné čtvrti a předměstí velkých měst. Přitom se zdá, že tyto útoky se v posledních dnech stále stupňují.

Mezi nejhůře postižená místa patří sídla v kyjevské aglomeraci, Bucha, Hostomel a Irpiň. Došlo zde k zničení velkého množství rodinných i činžovních domů, k ostřelování uprchlíků, kteří se v dlouhých řadách snaží dostat z oblasti pryč do Kyjeva a z něj na Západ, a k destrukci infrastruktury včetně dálničního mostu potřebného pro evakuaci civilistů (ten byl odpálen ukrajinskou armádou). V celé oblasti již řadu dní nejde internet a mobilní signál, elektřina ani teplo, neteče voda a docházejí potraviny i léky. Pod palbu se krátce dostala i psychiatrická léčebna s 670 pacienty v několik kilometrů vzdálené Boroďjance.

V Charkově byla ruskou armádou použita v obytných čtvrtích kazetová munice a stejný typ nálože zasáhl i okolí nemocnice ve městě Uhlodar na Donbase. Tento typ nálože uvolňuje před dopadem velké množství výbušné submunice, která pak se značnou nepřesností, ale poměrně velkým rozsahem zasáhne bombardovaný terén. Část této submunice obvykle po dopadu nevybuchne, ale představuje časovanou nálož, která je schopná zabíjet ještě dlouhou dobu po skončení bojů. Připomeňme, že tuto zbraň Západ v masovém měřítku použil a stále používá ve válkách, které rozpoutal v Iráku, Libanonu, Sýrii a Jemenu. Použil ji i kyjevský režim při bombardování Donbasu v roce 2015. Rusko, Ukrajina ani západní mocnosti se nepřidali k zákazu použití této zákeřné zbraně.

V důsledků bojových akcí se aktuálně do krajnosti vyhrotila humanitární situace ve městech Volnovacha a Mariupol ležících v Doněcké lidové republice, v oblasti pod kontrolou ukrajinských sil (k 6. březnu). Obyvatelé těchto měst měli být evakuováni do bezpečí přes humanitární koridory, ale Rusko a Ukrajina se vzájemně obviňují z porušování příměří a útoků na evakuované. Značná část obyvatel tak přebývá již několik dní bez tepla a elektřiny ve sklepích bombardovaných domů. V Mariupoli neonacisté a neobanderovci z ukrajinských praporů Azov a Ajdar zaminovali silnice a drží civilisty jako rukojmí. Ve Volnovaše se z očekávaných 15 tisíc obyvatel podařilo kvůli husté střelbě z obou stran evakuovat do bezpečí pouhých 400 osob.

Ze země zatím kvůli válce uteklo do zahraničí již 1,5 milionu obyvatel. Největší část z nich přišla do Polska, další pak do Maďarska, Slovenska a Moldavska. Řada z nich včetně malých dětí musela strávit na hraničních přechodech v zimě a s nedostatkem jídla či léků až 60 hodin. Dalších nejméně 170 tisíc lidí hledá útočiště na Ukrajině mimo místo svého bydliště.

Lid Ukrajiny nechce být „osvobozen“

Nejpádnějším důkazem lživosti Putinovy propagandy o osvobozování Ukrajiny od nacismu a militarismu jsou protestní shromáždění, demonstrace, blokády a další formy převážně nenásilného odporu obyvatel ukrajinských měst, která již obsadila ruská vojska.

Pro představu se stačí podívat do ulic jihoukrajinského, převážně ruskojazyčného velkoměsta Cherson. V roce 2014 zde získal státní převrat na kyjevském Majdanu minimální podporu a konalo se tu naopak několik shromáždění požadujících federalizaci Ukrajiny a respektování ruštiny jako úředního jazyka. Dnes se zde již několik dní pravidelně konají v ulicích protesty civilního obyvatelstva proti ruské okupaci, kde účast dosahovala v jednotlivých dnech mezi 2000 a 5000 osob. Lidé tu diskutují s vojáky, provolávají hesla a nebojácně vyvěšují ukrajinské vlajky. 28. února proběhly podobné protesty v Berďansku, 3. března v Přímořsku, městech ležících na březích Azovského moře, a 6. března v Nové Kachovce v Chersonské oblasti. Demonstrace proti okupaci se nevyhnuly ani místům, která leží v Luganské lidové republice (LLR) – 4. března k nim došlo ve Svatovém, 5. března v Běloukrajinu a 6. března ve Starobolsku. Signifikantní je, že nikde, ani v LLR, nebyla svolána shromáždění na podporu Putinovy politiky vojenského obsazování Ukrajiny.

Další důkaz může poskytnout Melitopol, známá jako studentské město s tradicí mírumilovného soužití různých etnik a kultur. 2. března i v následujících dnech zde vyšly za zpěvu ukrajinské hymny a skandování hesel do ulic tisíce ukrajinských občanů. Část obyvatel přijala humanitární pomoc dovezenou ruskou armádou, mnozí ale dávali vojákům najevo své pohoršení a rozčarování. Rozšířilo se například video, v něž důchodce vyčítavě hovoří se dvěma ruskými vojáky: „Já jsem také Rus, ale žiju v tomhle státě. Vy máte svoji zemi a my máme také svou. Vy nemáte problémy ve vlastní zemi, které byste měli řešit? Vy jste v Rusku všichni tak bohatí jako v Emirátech? Jste jenom loutky…“ Vedle protestů se občané také domluvili na vzniku skupin dobrovolnických hlídek, které brání městské školy a univerzity před ničením a rabováním.

Ne všude mohly protiokupační demonstrace proběhnout v poklidu. V Kupjansku v Charkovské oblasti byly protesty rozehnány pomocí slzného plynu, ve vesnici Novopskov ležící v Luganské lidové republice došlo na střelbu do poklidně protestujících lidí, z nichž tři byli vážně zraněni. Vedle demonstrací šlo na řadě míst také vidět zástupy místních lidí, jak se staví do cesty ruským vojenským kolonám. Kolem Energodaru a Záporožské jaderné elektrárny vyrostly na přístupových cestách barikády. Jsou to stejné obrázky, které bylo možné vidět před osmi lety, pouze s prohozenými stranami agresorů, když kyjevský režim rozpoutal občanskou válku proti obyvatelům Donbasu a vyslal své obrněnce proti Slavjansku a Kramatorsku.

Právě tyto obrázky dokazují světu zcela jasně, že ukrajinský lid, včetně velké části na Ukrajině žijících Rusů, netouží být „osvobozen“ Moskvou a její armádou.

Mírové hnutí ve světě i v Rusku

Stejně jako v minulosti při imperialistických agresích Spojených států, NATO, Izraele či Turecka v Jugoslávii, Iráku, Libyi, Sýrii, Gaze nebo Kurdistánu vzbudila i současná válka proti Ukrajině odpor světové pokrokové veřejnosti.

K velkým protestním a mírovým shromážděním došlo po celé Evropě – v Hamburku (50 tisíc), v Mnichově (45 tisíc), Berlíně (100 tisíc), Paříži (10 tisíc), Praze (70 tisíc), Bernu (15 tisíc), Zürichu (40 tisíc), Madridu (12 tisíc), Varšavě (stovky), Tallinnu (25 tisíc), Lisabonu (3 tisíce), Amsterdamu (15 tisíc), Bruselu (1000), Římě (5 tisíc) a v řadě jiných měst. Největší účast měl dosud mírový pochod v Kolíně nad Rýnem, kterého se účastnilo na čtvrt milionu lidí. Jiné akce se odehrály i v zemích mimo Evropu – v Indii, Kazachstánu, Íránu, Mexiku, Izraeli, Austrálii. V USA a Jižní Koreji se protestů zúčastnili především nacionalisté a krajní pravice. Politická orientace zmíněných akcí nicméně byla různorodá. Na řadě míst se k organizátorům shromáždění přihlásily nebo připojily odbory, levicové politické strany, protiválečné a feministické či ekologické iniciativy. V Římě zaznělo na akci také jasné odsouzení role NATO v eskalaci konfliktu Západu s Ruskem, v Athénách řečtí komunisté protestovali proti útoku Ruska na Ukrajinu a zároveň za zavření americké vojenské základny v zemi a vystoupení Řecka z NATO.

Nesmírně cenné jsou dnes ale zejména projevy mírového a protiválečného hnutí v Rusku. To má mnoho podob a zdaleka se nejedná jen o vyjádření celebrit, několika oligarchů (většina podporuje Putina) a městských liberálů. Naopak, jádrem hnutí je dělnická třída Ruska, skuteční ruští vlastenci a internacionalisté, lidé práce, penzisté, vysloužilci sovětské armády. Ruské odbory – Konfederace pracujících Ruska (sdružuje 20 odborových svazů a 2 miliony členů) vyzvala ihned po vyhlášení „speciální vojenské operace“ k ukončení vojenských akcí a návratu k mírovému dialogu s tím, že obětí války budou ukrajinští i ruští dělníci. Proti válce se vyslovily zájmové organizace umělců, vědců a IT pracovníků, tisíce zdravotníků, učitelek a inženýrů i architektů podepsaly otevřené dopisy proti válce. K on-line petici proti válce na Change.org se připojilo (k 3. březnu) na 1,5 milionů Rusů.

Ruská Koalice socialistů proti válce vydala prohlášení, v němž se mimo jiné píše: „Říká se nám, že odpůrci této války jsou pokrytci – že nejsou proti válce, ale že stojí za Západem. To je lež. Nikdy jsme nebyli podporovatelé Spojených států a jejich imperialistické politiky. Když ukrajinské jednotky ostřelovaly Doněck a Lugansk, nemlčeli jsme. A nebudeme mlčet ani když jsou Charkov, Kyjev a Oděsa bombardovány na rozkaz Putina a jeho kamarily.“ Proti válce se přímo vyslovili i tři poslanci Komunistické strany Ruské federace, kteří hlasovali za uznání lidových republik v Donbasu. „Chtěl jsem, aby Rusko bylo štítem proti bombám padajícím na Donbas, a ne aby samo bombardovalo Kyjev,“ uvedl poslanec Michail Matvějev.  

Mírové, protiválečné a protivládní demonstrace se přes stále rostoucí represi, drakonické pokuty, zatýkání a vyhrožování vězením odehrály v ulicích více než 60 ruských měst od St. Petěrburku po Irkutsk a Vladivostok. Policií na nich bylo do dnešního dne zadrženo na 10 tisíc účastníků. Odpor se objevil také v řadách samotné ruské armády. Mezi největší akce tohoto druhu patří vzpoura námořní pěchoty na Krymu a vyloďovacích plavidlech, která mířila k Oděse. Ruští vojáci řekli, že nevidí jediný důvod bojovat proti ukrajinskému městu s bohatou ruskou minulostí a přítomností, které je rovněž oblíbenou destinací ruských turistů. Plavidla pak musela otočit svůj směr. V jednotkách postupujících na Charkov a Černihov se objevilo množství případů dezerce. Rovněž v běloruské armádě se proti vůli prezidenta Lukašenka objevil tak silný odpor k zapojení do války proti Ukrajině, že již připravené pozemní vojenské operace musely být na poslední chvíli odvolány.

Pryč s válkou!

Válka proti Ukrajině je nespravedlivou, imperialistickou válkou. Kyjevský režim byl a je po mnoha stránkách odpudivý, zcela nepřátelský zájmům pracujících, ale vypořádat se s ním je úkolem ukrajinských pracujících a s nimi solidárního mezinárodního hnutí revolučních sil, nikoliv armády imperialistické země, která na Ukrajině jen touží instalovat vlastní loutkovou vládu, rozmístit ruské zbraňové systémy a odírat lid skupinou spřažených oligarchů.

Jediné možné řešení je okamžité ukončení války za podmínek, které budou respektovat právo Ukrajiny na státnost a právo na národní sebeurčení obyvatel Ukrajiny, ale stejně tak i Donbasu. Je třeba, aby náklady na zaplacení této války nesla na svých bedrech ruská a západní oligarchie, nikoliv ruští pracující, a aby reparace za válečné škody skončily v rukou lidí, kteří přišli o domov, práci, nebo jsou na útěku, nikoliv v rukou ukrajinské oligarchie a nacionalistů rozeštvávajících národy proti sobě.

Plnou podporu mírovému hnutí v Rusku bojujícímu za ukončení války a plnou podporu jeho spojení s ruskými dělníky a řadovými vojáky ve snaze přeměnit imperialistickou válku na válku občanskou, která svrhne neocarský Putinův režim a ruskou oligarchii. Braňme ruské mírové aktivisty a pracující proti státní represi!

Plnou podporu mírovému antiimperialistickému hnutí na Západě a v zemích NATO proti všem snahám západních velmocí využít současnou situaci k dalšímu vojenskému obkličování Ruska, proti dalším kolům zbrojení a brutálních sankcí dopadajících na ruské pracující. Bojujme za vystoupení z NATO!

Proti silám imperialismu, zbrojení a třetí světové války, proti šovinismu a národnostnímu štvaní, za spojení pracujících Ruska, Ukrajiny a Západu v boji proti oligarchům, za socialismus!