Ukrajina je ničena predátorským ruským imperialismem. K 4. květnu registruje OSN od začátku ruského vojenského útoku na Ukrajinu 3280 civilních obětí, z toho 231 dětí. Úřad OSN poznamenává, že skutečný počet mrtvých civilistů bude pravděpodobně „výrazně vyšší“ kvůli problémům s potvrzováním zpráv z těžce zasažených oblastí a ukrajinské úřady již odhadují, že kvůli válce zahynuly další tisíce lidí.

Ve stejné době dochází na Ukrajině k omezování práv pracujících a zhoršování životní úrovně. Ukrajinská levice a odbory potřebují naši solidaritu. Proto byla na Ukrajinu vyslána solidární delegace, která zahrnovala poslance, odboráře a aktivisty z několika evropských zemí. Síť vysvětlovala její účel:

„Morální a materiální solidarita s odporem ukrajinského lidu, zejména s iniciativami ukrajinských politických a odborových organizací.“

Delegace navštívila konferenci ve Lvově pořádanou Socialnij Ruchem (Sociálním hnutím), zdola stavěnou demokratickou socialistickou skupinou z Ukrajiny. Zprávy byly na ukrajinské straně prezentovány zástupci ukrajinských odborových organizací ve zdravotnictví, dopravě, stavebnictví a energetice, a dále sociálními aktivisty pracujícími v řadě organizací na poli práv LGBT osob, Romů, žen, nebo vzájemné pomoci.

V den, kdy naše delegace vyrazila, zasáhly ruské rakety elektrárny ve Lvově. Obyvatelé města udávali valící se kouř nad železniční tratí. Ruská armáda stupňuje své útoky proti ukrajinské železniční infrastruktuře, životně důležité spojnici země do Polska, po které přichází humanitární pomoc i dodávky pro armádu. Ukrajinské železnice celkově udávají šest zásahů ruské armády na trafostanice u železničních tratí ve střední a na západní Ukrajině.

Rusko má dobré důvody zaměřovat se na železnici. Ta je zásadním logistickým prvkem ukrajinského odporu a její pokračující činnost je symbolem ukrajinské rezistence. Ukrajinské železniční síť měří 22300 kilometrů. Před válkou byla Ukrzaliznytsia (Ukrajinské železnice) jedním z největších zaměstnavatelů v zemi s více než 230 tisíci zaměstnanci. Vlaky převážejí zbraně, pomoc a dodávky na východ země a evakuovaly miliony vnitřních i vnějších uprchlíků.

Olexander Skyba pracující na lokomotivním depu Darnista v Kyjevě, hovořil na konferenci o hrdinské práci členů jeho odborů, Odborů železničních pracovníků a stavitelů železnic Ukrajiny. Někteří odboráři vstoupili do jednotek územní obrany a do armády, jiní riskují svůj život posíláním zásob a evakuací lidí z okupovaných území. Jeho odbory měly klíčovou roli v zajištění členů potravinami a zásobami potřebného vybavení. Trénují železniční zaměstnance jdoucí do frontových oblastí v první pomoci, odstraňování min a základních vojenských dovednostech.

Odbory jaderného průmyslu Ukrajiny zastupují dělníky z jaderných elektráren. Existují od vzniku samostatné Ukrajiny a mají kolem 50 tisíc členů. Dovednosti, které si jejich členové vypěstovali v posledních třiceti letech jim dávají silný základ pro vojenskou činnost a humanitární práci v době války. Vzhledem k rizikům práce v jaderných provozech se odbory vždy zaměřovaly na bezpečnost. Tito dělníci se stejně jako další lidé v blízkosti jaderných elektráren na Ukrajině nacházejí ve zvýšeném riziku.

Ruská armáda ostřeluje jaderná zařízení a během ofenzívy způsobila požár v největší evropské jaderné elektrárně. Ruští okupanti zničili zázemí pro pracovníky v Černobylu, stejně jako zdravotnické a bezpečnostní záznamy a počítače v testovacích systémech. S elektrárnami upadajícími pod ruskou kontrolu a vzhledem k nedostatku zkušeností okupačních sil zbývá na pracovníky atomového průmyslu sebeorganizovat se, aby se zabránilo jaderné katastrofě.

Zdravotničtí pracovníci na Ukrajině, z nichž 83 % tvoří ženy, čelí sérii problémů. Platy v oboru jsou pod celostátním průměrem a mnoho zaměstnanců pracuje v nevyhovujících pracovních podmínkách a pobírá žebráckou mzdu. Není překvapením, že situace se během pandemie ještě zhoršila. V červnu minulého roku vydal Zelenský prezidentský dekret zajišťující nárůst měsíčních mezd pouze do cca 10500 Kč pro zdravotní sestry a 15500 Kč pro lékaře. Dlouhodobé škrty v rozpočtu kapitoly zdravotnictví ale znamenají, že pracovníci mnohdy nedostávají ani tento mizerný pakatel.

Zdravotničtí pracovníci mají během války zakázáno opustit zemi. Mnoho lidí stojí před obtížným rozhodnutím: zůstat za extrémně nebezpečné situace a vystavit riziku sebe i životy svých nejbližších, nebo se přidat k milionům Ukrajinců, kteří prchají před válkou, s tím, že pokud se vrátí – jako ti, kteří dočasně odjeli zaopatřit své děti a nyní se vrátili do Kyjeva – budou z práce propuštěni.

Ačkoliv člověk může chápat potřebu udržet pracovní sílu v klíčových odvětvích jako je zdravotnictví a doprava, přísná vládní politika v kontrastu s těžkou situací jednotlivců vedla u členů delegace k pohnutí, zejména s vědomím, jak špatně se s pracovníky ve zdravotnictví zachází a jak uboze jsou dlouhodobě placeni.

V Ruskem okupovaných oblastech jsou zatím zdravotničtí pracovníci podle zpráv nuceni opustit své odbory a vstoupit místo toho do odborů ruských. Tito lidí se bojí odmítnout, protože mají základní obavu o svoji bezpečnost a bezpečnost svých rodin; ale také jsou nervózní, že pokud Ukrajina vyhraje válku, budou považováni za kolaboranty.

Zdravotnické odbory se stejně jako mnoho dalších nyní soustředí na zajišťování humanitární a vzájemné pomoci.

Prezident Sociálního hnutí Vitalij Dudin vysvětlil, že nový zákoník práce útočí na práva v zaměstnání i možnosti organizovat se. Opatření dále přenášejí břemeno války z nejbohatších na dělnickou třídu. Odbory jsou omezovány v možnostech podpory, kterou jsou schopné dávat svým členům, kdy zaměstnavatelské soudy ruší a legislativa výrazně omezuje odborářská práva. K tomu dochází v době, kdy jsou ukrajinské odbory a dělníci mobilizováni v životně důležitých aktivitách, lidovém odporu a pomoc poskytujících organizacích.

Delegace vyslechla řadu aktivistů, zástupců občanské společnosti: feministky a aktivisty na poli LGBT, organizátory kampaně za práva Romů nebo aktivisty v oblasti životního prostředí. Jednou z hrozeb, která se stále vracela v prezentacích, rozhovorech a diskusi u stolu byl měnící se charakter ukrajinské identity. Probíhají zde proti sobě jdoucí trendy. Jeden přiživuje konzervativní nacionalismus, druhý odstraňuje bariéry mezi lidmi.

Na jednu stranu tak z různých směrů slyšíme, že znevýhodnění členové společnosti trpí v důsledku války; například ženy nově zaznamenávají vysokou úroveň sexuálního násilí a musí utíkat do zemí s velmi omezujícími pravidly interrupcí. Romové bez dokladů se obtížně dostávají k vízum a chybí jim prostředky pro opuštění země. Došlo také k nevyhnutelnému nárůstu nacionalismu. V armádě se od vojáků očekává, že bude jeden druhého zdravit ukrajinsky, jako symbolická facka Rusům. Skutečnost ukrajinského odporu k sobě svádí Ukrajince ze všech vrstev.

Ačkoliv vojákům se říká, aby jeden druhého zdravili ukrajinsky, většina plánování na frontě probíhá vzhledem ke geografii války v ruštině. Romové, nejvíce marginalizována část společnosti, se zapisují ve velkém počtu do boje i do poskytování humanitární pomoci. V boji padají i třídní bariéry. Feministická aktivistka Brie nám řekla o promítání filmu Pride skupině původně sociálně konzervativních odborářů, aby ukázala sílu solidarity.

Měli jsme příležitost setkat se s ukrajinskými aktivisty i mino konferenci a pobavit se o některých tématech do hloubky. Rozhovory s odboráři a levicovými aktivisty budou napsány pro Solidaritu a webové stránky Workers´Liberty.

Některé nejpůsobivější chvíle, které delegace zažila, se neodehrály ani na mítincích ani během rozhovorů, ale při neformální řeči v kavárnách a barech. Kaťja, aktivistka žijící v Kyjevě, popsala své rodné město Mariupol: její dům, její škola, budovy, které poznávala, všechny byly rozbombardovány. Její mladší sestra nemůže navštěvovat školu.

Strojvůdce Olexander vytáhl svůj mobilní telefon a ukazoval nám videa a fotky vlaků a dep, které se dostaly pod palbu. Projektil prolétl rozbitým oknem, kabiny vlaků poseté kulkami, na jedné fotce mrtvý řidič mezi troskami na ulici. Když opouštíme Ukrajinu v autobuse přeplněném hlavně uprchlíky, vidíme otce, jak se loučí se svými dětmi.

Úvodní projev konference Vitalije Dudina:

„Ukrajina potřebuje solidaritu více než kdy dříve. Ukrajina bude potřebovat pomoc od států, ale potřebujeme také podporu od řadových aktivistů, odborářů a dělníků. Potřebujeme ji nejen k ochraně dnešní Ukrajiny, ale i k zajištění lepší budoucnosti země po její obnově.“

Odboráři, sociální feministky, LGBT aktivisté a antirasisté Ukrajiny jsou naši lidé. Vyzývají evropské dělnické hnutí, aby je podpořilo v jejich boji proti ruskému imperialismu a v agitaci, propagandě a organizování ukrajinských dělníků i členů menšin po válce.

Jejich boj je našim bojem, jejich svoboda je naší svobodou. Jakákoliv levice, která by toto obětovala ubohému pacifismu, nebo která věří, že Ukrajina dluží Východu a Západu roli nárazníkového státu, zklame nejen Ukrajince ale i pracující světa.

Převzato z: https://www.workersliberty.org/