Prohlášení La Via Campesina

Globalizujme odpor, globalizujme naději, takové bylo naše sjednocující heslo v třicetileté historii La Via Campesina. Tímto heslem jsme se řídili v nelítostném boji proti intervencím Světové obchodní organizace (WTO), proti komercionalizaci potravin v zájmu velkých kapitalistických korporací, které změnily potraviny na zboží, a v boji za potravinovou suverenitu. Dnes ale čelíme novým výzvám. V několika zemích propukají hladové krize. V této situaci si La Via Campesina přeje sdílet svoji analýzu situace a své požadavky na okamžitou a radikální změnu v mezinárodní i národní politice.

Čelíme souběžně probíhajícím krizím

Dnes žijeme uprostřed souběžných, intenzivních a dlouhotrvajících krizí, s velmi rychlými změnami ve vzájemném vztahu sil a politického boje. Čelíme vážnému a strukturálnímu ekonomickému problému, který postihuje země kapitalistického centra a chudé a rozvojové země. Tuto krizi nazýváme strukturální, protože je výsledkem způsobu organizace systému a není možné ji překonat bez konfrontace s podstatou samotného kapitalismu. Tato krize se objevuje a prohlubuje z hlediska ekonomiky, sociálních nerovností, limitů buržoazní demokracie, nefunkčnosti státu, neudržitelné zátěže veřejného dluhu, útoku na suverenitu národů a skutečné krize civilizačních hodnot. V různých oblastech planety se barbarství objevuje ve formě nenávisti, násilí, válek a šíření fašismu.

Environmentální krize

Žijeme v ekologické krizi, která je součástí této strukturální krize. Je to ještě horší, protože jde o důsledek každodenních agresí kapitalistů proti přírodě. Dělají to privatizací obecných statků, zejména přivlastňováním nerostných surovin, vody, lesů a biologické rozmanitosti, aby je přeměnili na zboží a získali mimořádný příjem, který by neměli v továrnách, obchodě nebo dokonce ani při finančních spekulacích.

COP26 – svolaná k diskusi o klimatické krizi – je považována za neúspěšnou, protože kapitalisté se nechtějí vzdát svých zisků, aby zachránili přírodu a planetu. Naopak, chtějí pouze vytvořit mechanismy uhlíkových kreditů, které jim umožní sdílet špatné zisky získané vykořisťováním přírody mezi buržoazní třídu. Naše planeta je již nyní ve stavu poplachu, protože mnoho druhů mizí kvůli zvýšené globální teplotě a podílu oxidu uhličitého v atmosféře. I lidé nyní čelí existenčnímu riziku.

Pandemie

Přidejte ke strukturální krizi kapitalismu, vypuknutí Covid-19, které způsobilo masivní dezorganizaci a zvýšilo nerovnosti po celém světě.

Lidé s nízkými příjmy byli vůči COVID-19 nejzranitelnější, protože většina vlád neposkytla lidem dostatečné prostředky, aby zůstali doma. Takže chudší lidé museli pokračovat v práci a byli konfrontováni s virem. Obrovské nerovnosti v přístupu ke zdravotnickým službám a ochranným zařízením, jako jsou roušky, dezinfekční prostředky a vakcíny, krize umocnily. Tato nerovnost byla jak uvnitř zemí, tak na mezinárodní úrovni. Velký lékařský a farmaceutický průmysl se řídí logikou samotného zisku, nikoli záchrany životů, a léky soustředil pouze pro bohaté země.

A tak se krize prohloubila ve všech svých ekonomických, sociálních a environmentálních rozměrech. Namísto řešení strukturálních a systémových problémů kapitalisté urychlili ničení přírody, aby produkovali více zboží a přenesli břemeno krize na pracující muže a ženy tím, že jim odebrali práva, zvýšili vykořisťování a represi, zarovnali platy atd.

Války a geopolitické napětí

K tomu všemu jsme uprostřed několika zuřících válek v Jemenu, Palestině, Sýrii, Libyi, Ukrajině a v mnoha dalších zemích a oblastech. Propuknutí války na Ukrajině vytváří významné geopolitické hrozby jak v Evropě, tak na celém světě.

Nejdůležitější v době války je pro La Via Campesina hájit principy, které nás politicky vedly až do dnešních dnů a které jsou rozhodující a zásadní pro naši pozici. Tyto principy jsou ztělesněny v Deklaraci OSN o právech rolníků a dalších lidí pracujících ve venkovských oblastech. První je nekompromisní obrana života a míru. Druhým je obrana suverenity lidu nebo národů před válkami a ničením společenských struktur.

Hlavním důsledkem těchto válek je ztráta mnoha lidských životů, a to z důvodů téměř vždy cizích jejich každodennímu životu. Miliony lidí jsou zmrzačeny válkou, fyzicky i psychicky, traumatizovány ztrátou příbuzných a přátel. Ničení domovů, strach a frustrace z toho, že opustili svou zemi bez ničeho, nechali za sebou vše, co vybudovali, aby utekli před válkou a pokusili se zachránit své životy a rodiny.

Svět ponese následky těchto válek na různých úrovních. Zhoršily a prohloubily ekonomickou krizi, kterou zažíváme od roku 2008. To vše bude mít jistě přímé i nepřímé důsledky v mnoha oblastech, zejména ve výrobě potravin. Krize nabídky, rostoucí ceny potravin, zvýšená inflace a možný růst hodnoty dolaru. Tendencí je rozšiřování ekonomické krize do všech zemí, protože válka se stává závažnější a protahuje se. Jak se často říká, „víme, kdy válka začne, ale nemůžeme předvídat, kdy a jak skončí“.

… to vše vede ke globální potravinové a socioekonomické krizi!

Je ještě příliš brzy předpovídat důsledky nebo rozvinutí války v Evropě i mimo ni v politice, ekonomice, geopolitických sporech a zemědělství.

Tyto různé krize však mají vážné důsledky pro potravinové systémy po celém světě. Vlády, nadnárodní korporace a mezinárodní instituce upřednostňují dovoz a vývoz potravin a zemědělských produktů namísto podpory stabilních místních a národních potravinových systémů, aby produkovaly zdravé potraviny pro lidi. To vytvořilo závislost na mezinárodních trzích.

Přesto se dnes s více než 85 % zemědělské produkce mezinárodně neobchoduje. Zažíváme krizi globalizovaného a industrializovaného kapitalistického potravinového systému, zatímco místní rolnické potravinové systémy prokazují svou odolnost.

V současné době není potravinová krize spojena s nedostatkem potravin na globální úrovni, ale projevuje se spekulativními cenami. Země, které se transformovaly na země závislé na dovoz potravin, nyní nedosahují na závratné ceny, za které se v současnosti obilí prodává na mezinárodních trzích. Touha po kapitálu nás vede ke globální krizi v distribuci potravin, což má za následek zvýšený hlad, zejména v zemích, které již nyní trpí hladomorem.

Zemědělství ve světě produkuje dost na to, aby překonalo delší období krizí. Problémem tedy není nedostatek potravin, ale skutečnost, že velké kapitalistické společnosti, které dominují světovému finančnímu a distribučnímu trhu, přeměnily obchod s potravinami a zemědělstvím ve vysoce spekulativní trh. Většina „komodit“, s nimiž se obchoduje mezinárodně, podléhá obchodování s futures na akciových trzích. Cena, za kterou jsou tyto produkty nakonec prodávány zemím, aby nasytily své obyvatele, nemá žádný vztah ke skutečným výrobním nákladům nebo kupní síle dovážejících zemí.

Navíc v cynickém pokusu využít válku na Ukrajině nyní USA, Kanada a EU volají po bezprecedentním zvýšení produkce obilí. Nejde ani tak o nakrmení lidí v zemích dovážejících potraviny, ale o získání nových trhů, které dříve zásobovalo Rusko nebo Ukrajina.

Politika, která může řešit tyto krize (přírodní katastrofy, pandemie, války nebo mezinárodní konflikty,…), jako je strategické veřejné tvoření zásob a skladování, regulační kontrola zásob, regulace trhu nebo jiné nezbytné veřejné politiky, byly v posledním desetiletí postupně odbourávány tlakem Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, WTO a dvoustranných dohod o volném obchodu. Strategie zajištění dodávek potravin, která je nedílnou součástí strategických postupů na obranu národní suverenity, byla vždy úkolem států. Neoliberalismus jako model kapitalistického rozvoje, zavedený ve většině zemí v 80. a 90. letech 20. století, však ve jménu ekonomické globalizace prosazoval úplné otevření hranic pro volný oběh zboží kontrolovaného velkými kapitalistickými korporacemi a privatizaci struktury a logistiky skladování a řízení zásob.

V důsledku tohoto procesu se většina národů stala rukojmími trhu a zájmů velkých nadnárodních kooperací, které kontrolují výrobu, skladování, industrializaci, financování a distribuci světového trhu s potravinami. Úkol strategického skladování a kontroly zásob potravin nyní náleží trhu, ve službách kapitálu; proto je naší výzvou obnovit ve všech zemích budování zásob z rolnického zemědělství a také komercializaci potravin mezi zeměmi, která musí být prováděna s novými parametry a předpisy.

Zatímco agrobyznys směřuje k digitalizaci zemědělství, v roce 2018 jsme uspěli se schválením Deklarace OSN o právech rolníků a dalších lidí pracujících ve venkovských oblastech. Tento historický okamžik se nabízí jako příležitost odsoudit vyčerpání výrobního modelu založeného na technologickém balíčku a představit rolnictvo jako alternativu pro současnost a budoucnost. Vyrábět zdravé potraviny, chránit přírodu a vytvářet nové sociální vztahy na venkově, důstojný život a potravinovou suverenitu a suverenitu národů. Musíme mít na paměti, že nové technologie vedou k nezaměstnanosti a vyprázdnění venkova od lidí, rolníků, podporují nucenou migraci a bídu.

La Via Campesina navrhuje čelit současné potravinové krizi a posunout se směrem k potravinové suverenitě

Tváří v tvář tomuto dramatickému dění vyjadřuje La Via Campesina silné požadavky a návrhy na řešení krizí, a to jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu.

Požadujeme okamžitá opatření:

– konec spekulací s potravinami a pozastavení obchodování s potravinářskými produkty na akciových trzích. Futures na zemědělské produkty by měly být okamžitě zakázány. Cena mezinárodně obchodovaných potravin by měla být spojena s výrobními náklady a měla by se řídit zásadami spravedlivého obchodu, a to jak pro výrobce, tak pro spotřebitele.

– ukončení kontroly obchodu s potravinami ze strany WTO a vyloučení zemědělství z dohod o volném obchodu. Zejména by měla být okamžitě odstraněna trestní pravidla WTO, která brání zemím v rozvoji veřejných zásob potravin a regulaci trhu a cen, aby země mohly v tomto náročném kontextu vytvořit nezbytnou veřejnou politiku na podporu malých výrobců potravin

– svolat mimořádné zasedání Výboru pro zajišťování potravin a vytvoření nového mezinárodního orgánu, který by vedl transparentní jednání o dohodách o komoditách mezi vyvážejícími a dovážejícími zeměmi, aby země, které se staly závislými na dovozu potravin, měly přístup k potravinám za dostupnou cenu

– zakázat používání zemědělských produktů k výrobě biopaliv nebo energie. Jídlo by mělo mít absolutní prioritu před palivem.

– zavést globální moratorium na splácení veřejného dluhu nejzranitelnějšími zeměmi. V současném kontextu je tlak na některé velmi zranitelné země, aby dluh zaplatily, vysoce nezodpovědný a vede k sociální, ekonomické a potravinové krizi. Skoncujte s tlaky MMF na demontáž národních veřejných politik a veřejných služeb. Vyzýváme ke zrušení nelegitimního vnějšího veřejného dluhu v rozvojových zemích.

Dlouhodobě požadujeme radikální změny v mezinárodních, regionálních a národních politikách s cílem znovu vybudovat potravinovou soběstačnost prostřednictvím:

– radikální změna v mezinárodním obchodním řádu. WTO by měla být zrušena. Nový globální rámec pro obchod a zemědělství, založený na potravinové suverenitě, by měl otevřít cestu pro posílení místního a národního rolnického zemědělství, zajistit stabilní základnu pro relokalizovanou produkci potravin, podporu místních a národních trhů řízených rolníky. zajistit spravedlivý mezinárodní obchodní systém založený na spolupráci a solidaritě spíše než na konkurenci a spekulacích

– provádění lidové a integrální agrární reformy, aby se zastavilo uchvacování vody, semen a půdy nadnárodními společnostmi a zajistila se spravedlivá práva drobných výrobců na produktivní zdroje; Protestujeme proti privatizaci a zabírání území a společných statků korporátními zájmy pod záminkou ochrany přírody, prostřednictvím trhů s uhlíkem nebo jiných programů kompenzace biologické rozmanitosti, bez ohledu na lidi, kteří na těchto územích žijí a kteří se starají o veřejné statky pro všechny generace.

– radikální posun směrem k agroekologii k produkci zdravých potravin v množství a kvalitě pro celou populaci. Musíme mít na paměti, že klimatická a environmentální krize bude v této současné situaci naší velkou výzvou. Musíme čelit výzvě produkovat dostatek kvalitních potravin a zároveň oživit biologickou rozmanitost a drasticky snížit emise skleníkových plynů.

– účinná regulace trhu se vstupy (jako jsou úvěry, hnojiva, pesticidy, semena, palivo) s cílem podpořit schopnost rolníků produkovat potraviny, ale také zajistit spravedlivý a dobře naplánovaný přechod k agroekologičtějším zemědělským postupům

– správa potravin založená na lidech, nikoli na nadnárodních korporacích. Na globální, regionální, národní a místní úrovni by mělo být přebírání správy potravin ze strany nadnárodních společností zastaveno a zájmy lidí by měly být postaveny do středu zájmu. Malí výrobci by měli mít zásadní roli ve všech orgánech zabývajících se správou potravin

– transformace Deklarace OSN o právech rolníků v právně závazný nástroj na obranu venkovských národů.

– rozvoj veřejných skladovacích kapacit v každé zemi. Strategie vytváření zásob potravin by měla probíhat jak na národní úrovni, tak i prostřednictvím vytváření a veřejné podpory potravinových rezerv na komunitní úrovni s lokálně vyrobenými potravinami pocházejícími z agroekologických zemědělských postupů

– globální moratorium na nebezpečné technologie, které ohrožují lidstvo, jako je geoinženýrství, GMO nebo buněčné maso. Propagace nízkonákladových technik, které zvyšují rolnickou autonomii, a semen získaných rolníky.

– rozvoj veřejných politik k zajištění nových vztahů mezi těmi, kdo produkují potraviny, a těmi, kdo konzumují, těmi, kteří žijí ve venkovských oblastech a těmi, kteří žijí v městských oblastech, zaručující spravedlivé ceny definované na základě výrobních nákladů, umožňující slušný příjem pro všechny produkující na venkově a spravedlivý přístup spotřebitelů ke zdravým potravinám

– prosazování nových genderových vztahů založených na rovnosti a respektu jak pro lidi žijící na venkově, tak mezi městskou dělnickou třídou. Násilí na ženách musí ihned skončit