V několika posledních dnech USA a někteří jejich kumpáni nadále zaměňují černou a bílou, pokud jde o vážné důsledky návštěvy předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na ostrově Tchaj-wan. Obviňují Čínu ze „zvyšování rizika nesprávného úsudku“ při provádění vojenských cvičení a výcvikových aktivit, přičemž čínská protiopatření špiní jako „nezodpovědné kroky“. Takový tón, jako by jej vyslovovala světová policie, přiměl nejen 1,4 miliardy Číňanů, ale také lidi z více zemí světa, jasně vidět, jak Washington vytváří jednu krizi za druhou, a pak svaluje vinu na oběť.

Současný stav je zcela způsoben Pelosiovou a americkými politiky. Čína již dříve vyvinula maximální diplomatické úsilí a opakovaně varovala USA před závažností a nebezpečím návštěvy Pelosiové na Tchaj-wanu. USA však ohluchly, šly svou vlastní cestou, a dokonce záměrně ignorovaly čínský důraz – „Kdo si hraje s ohněm, tím také skončí“ – jako nic víc než často používanou metaforu. Nyní manipulují veřejné mínění tím, že si škodolibě stěžují na „přehnanou reakci Číny“. Nepochází tento krok z jejich předchozího vážného podcenění čínského odhodlání a vůle?

Je ironické i absurdní, že klíčové body současných obvinění Washingtonu vůči Číně se hodí pouze na USA samotné, jako by USA na tyto formulace myslely při vlastním pohledu do zrcadla.

USA například obviňují Čínu, že mění status quo v Tchajwanském průlivu, podkopává regionální mír a stabilitu a používá vojenské zastrašování. Nejsou to vlastní skutky USA? Pokud lidé změní předmět vět, lze tyto formulace považovat za přesné zobecnění a shrnutí chování USA v asijsko-pacifické oblasti, včetně Tchajwanského průlivu, v průběhu posledních let. Tentokrát Washington naplno předvedl svou vyděračskou logiku.

Během setkání ministrů zahraničí o spolupráci ve východní Asii americký ministr zahraničí Antony Blinken řekl, že americká strana doufá, že bude dodržováno mezinárodní právo a že bude zachována suverenita a územní celistvost všech zemí. Čínský státní rada a ministr zahraničí Wang Yi odpověděl, že uplynula dlouhá doba, co americká strana naposledy učinila takové poznámky, a USA v průběhu let v mnoha případech udělaly pravý opak. Pokud americká strana skutečně změní své chování, Čína ji podpoří, ale klíčové je, aby USA přešly od řečí k činům, řekl Wang s tím, že by měly především splnit svůj závazek v otázce Tchaj-wanu a respektovat čínskou suverenitu a územní integritu, přestat se vměšovat do čínských vnitřních záležitostí a přestat šmírovat nebo podporovat separatistické síly „Tchajwanské nezávislosti“. Tato interakce obou ministrů byla velmi ukázková a názorně poukázala na podstatu tchajwanské otázky.

Je jisté, že Pelosiové návštěva ostrova Tchaj-wan není náhodná, ale je jedním z výsledků neustálého úsilí Washingtonu „využít Tchaj-wan k zadržení Číny“. Před návštěvou Pelosiové již Washington výrazně uvolnil omezení oficiálních vztahů s ostrovem, pokřivil, vypustil a vyprázdnil princip jedné Číny pomocí salámové taktiky, otestoval červené linie Číny a podpořil secesionistické aktivity v oblasti „nezávislosti Tchaj-wanu“. z hlediska domácí legislativy, prodeje zbraní Tchaj-wanu a podpory „expanze“ ostrova v mezinárodním prostoru.

Jinými slovy, pokud se USA nevrátí zpět z tenkého ledu, na kterém se pohybují, nutně to zvýší napětí ve vztazích mezi Čínou a USA. Čína nikdy neudělá žádné kompromisy a ústupky ohledně svých národních klíčových zájmů. Problém vůbec není v „přehnané reakci“. Pokud chtějí USA skutečně ukázat odpovědný postoj a snížit riziko chybného odhadu, jak řekl Blinken, pak by se měly hluboce zamyslet nad návštěvou Pelosiové na ostrově Tchaj-wan a zásadně zvrátit své nebezpečné tendence v otázce Tchaj-wanu.

Princip jedné Číny je politickým základem čínsko-amerických vztahů. Když se základ rozbije, země se bude třást a hory houpat. Již v 80. letech čínští vůdci prohlásili, že pokud tchajwanská otázka způsobí regresi čínsko-amerických vztahů, Čína nemůže než čelit realitě přímočaře. Dnes se tato vůle a odhodlání ani v nejmenším nezměnily, zatímco síla Číny dosáhnout národního znovusjednocení je úplně jinde, než co bývala. Americké podcenění nebo špatný odhad se v tomto ohledu rovná hře s ohněm.

„Slib věrnosti“ USA má jen několik řádků, ale výraz „nedělitelný“ je dobře označen. Americká občanská válka byla v podstatě válkou proti odtržení území, a americká vláda během ní varovala Spojené království, aby se „nebratříčkovalo s naším domácím nepřítelem“, ať už oficiálně či neoficiálně, ani neriskovalo anglo-americkou válku.

Čínský velvyslanec v USA Qin Gang se jednou zeptal USA, pokud by se nějaký americký stát měl odtrhnout od USA a vyhlásit nezávislost, a pak nějaký jiný národ poskytl zbraně a politickou podporu tomuto státu, byla by vláda USA – nebo americký lid – ochotna dovolit, aby se to stalo? Jakýkoli suverénní národ by neváhal jednat, když by čelil hrozbě územního odtržení.

Po vytvoření napětí v Tchajwanském průlivu nyní USA a ostrov Tchaj-wan pokrytecky mluví o „míru“. Prosím, nezkazte toto krásné slovo. Během své nedělní návštěvy Bangladéše Wang poukázal na to, že to byly USA, kdo záměrně podkopal mír v Tchajwanském průlivu. USA jsou tak zvyklé nejprve vytvořit problém a pak jej využít k realizaci svých vlastních strategických plánů. Existují náznaky, že se USA snaží zopakovat své staré triky při plánování Pelosiové návštěvy a využívají příležitosti ke zvýšení svého vojenského nasazení v regionu, což vyžaduje vysokou ostražitost a pevný odpor všech stran.

Kdyby měl Washington schopnost vžít se do kůže ostatních, neprovokoval by Čínu v otázkách souvisejících s její suverenitou a územní celistvostí. Více než 160 zemí nedávno zopakovalo, že dodržují zásadu jedné Číny. To je všeobecný konsenzus mezinárodního společenství a hlavní trend celého světa. Jakákoli cesta zpět, která podkopává princip jedné Číny, je odsouzena k úplnému selhání, a USA nebudou výjimkou.

https://www.globaltimes.cn/