V neděli krátce po osmé vystoupil v televizi s mimořádným projevem premiér Petr Fiala. Nasadil si přitom masku odpovědného státníka a jal se lidu vysvětlovat, že se blíží zima, ale že vláda o tom ví, na všechno se připravila a nenechá nás zmrznout. Jen ten lid prý nesmí polevit, musí si sám najít cesty, jak šetřit energií, a pak to půjde. Stát prý půjde příkladem.

Fiala na úvod začal otřepanou mantrou, že za zdražování energií může výhradně „Putinova ekonomická válka proti Západu“ (na Babiše tentokrát nedošlo), která má prý podlomit důvěru v ekonomiku i politické vedení a rozeštvat západní země mezi sebou. Co na tom, že toto tvrzení bylo tisíckrát vyvráceno ekonomy zprava (Lukáš Kovanda, the Wall Street Journal) i zleva (Ilona Švihlíková), nebo že jej v ten samý den o pár hodin dříve dementovala v Otázkách Václava Moravce předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Vedle války a před válkou tu totiž byla také zhoubná maniakální likvidace spolehlivých a robustních energetických zdrojů, zejména v Německu, známá jako Green New Deal, vytváření všemožných trhů (s energiemi, s povolenkami), které se staly honitbou spekulantů a pak, ano, také neschopnost a pasivita současné vlády, která zaspala ještě více než vlády ostatních zemí. Kdo by se tím ale chlubil, že?

Zato se ale premiér pochlubil, jak vláda provedla zastropování cen energií pro domácnosti, veřejné služby a malé podnikatele, jak s předstihem naplnila zásobníky plynu, jak v Holandsku nakupuje LNG, dostavuje Dukovany a připravila „Deštník proti drahotě“, který každému poradí, jak si zažádat o finanční pomoc. Co už Fiala nedodal je, že s oním zastropováním cen energií na národní úrovni přišla vláda po týdnech a měsících odmítání až po masivní protestní demonstraci 3. září v Praze, ovšem provedla jej tak nehorázně, že budeme platit za elektřinu čtyřikrát více než Slováci a v přepočtu na kupní sílu v hlavním městě vůbec nejvíce v Evropě, ačkoliv Česká republika patří k největším čistým vývozcům elektřiny na světě. Stát přitom bude muset soukromým dodavatelům doplácet jenom příští rok cca 110 miliard korun.

Stejně tak se premiér nepochlubil tím, že zásobníky plynu na území České republiky sice máme z více než 80 % plné, ale plyn v nich, stejně jako samotné zásobníky, dávno nepatří státu, ale soukromým firmám, které si ho mohou prodat komu budou chtít. Pokud by vláda vyhlásila nouzový stav a nařídila nucený prodej plynu státu, je připravena opět ze státního rozpočtu finančně kompenzovat soukromé společnosti, zejména německou RWE, která vlastní šest z osmi zásobníků plynu v ČR. Německo již dalo najevo, že v takovém případě by požadovalo další kompenzace i pro svoje průmyslové podniky. Navíc by pak recipročně mohlo „z nouze“ zabránit vývozu a transferu plynu přes své území, což by učinilo náš terminál pro LNG plyn v Nizozemí nevyužitelný. Stát přitom mohl letos strategicky důležité zásobníky plynu koupit, ale rezignoval na to.

A pokud jde o „Deštník proti drahotě“, seškrábeme-li pel profesorova píár, zbude z něj předražená webová stránka s tiskopisy za 24 milionů korun, kterou, podle informací Deníku N, provozují lidé obžalovaní z krácení daně, jeden z nich s rodinou vazbou na bývalého poslance ODS. Toto má být to halasně vytrubované šetření? Toto má být ono krédo, že stát začne u sebe?!

Ani sebelépe naaranžovaný projev v sebelépe naaranžované pracovně nezastře bídu současné vládní politiky tváří tvář energetické, inflační a tržní krizi, nezastře naprostou nedostatečnost vládní pomoci. Dokud ale pro nás bude evidentně selhávající trh představovat svatý grál a dokud budou zisky korporací a marže distributorů přednější než potřeby lidí, tak se ani nic jiného nedá očekávat.