Volby v Brazílii mají význam nejen pro tamní občany, ale také pro globální rozložení sil moci. O prvním kole voleb píše brazilský zpravodaj !Argumentu Martin Lampter.

Prezidentské volby jsou v Brazílii událostí, kterou v poslední době silně prožívají stovky miliónu lidí. Nejen proto, že Brazílie je největší zemí v Latinské Americe s více než 210 miliony občanů a 156 milióny oprávněných voličů. Ani hlavně proto, že volby mají v latinskoamerických zemích obvykle větší emociální náboj než volby v Evropě. Hlavním důvodem je skutečnost, že letošní brazilské volby jsou politicky velmi polarizované. Občané ostře vnímají ideologický střet mezi dosavadním ultrapravicovým prezidentem Jairem Bolsonarem a bývalým sociálně zaměřeným prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou, který byl během minulých voleb pravicovou vládou perzekuován a vězněn, aby se jich nemohl zúčastnit. Jeho charismatická vystoupení na mnoha setkáních s občany v aktuálních volbách byla velmi kontaktní a působivá.

Rozsah skupin, proti nimž se během svého prezidentského mandátu za poslední leta zaměřil Lulův protivník Bolsonaro, je enormní. Asociální přístup k chudým, násilné razie ve favelách, rasová a etnická diskriminace Afrobrazilců a původního obyvatelstva, agrese vůči ženám, výpady proti akademickým skupinám atd. Jeho excesy navíc začaly vadit i střední třídě a řadě firem.

V prvním kole prezidentských voleb v neděli 2. října získal Lula ze Strany pracujících (Partido dos Trabalhadores) 48 % hlasů, zatímco Bolsonaro 43 %. Z dalších devíti kandidátů jen dva další překročili jedno procento: Simone Tebet obdržela 4 % a Ciro Gomes 3 %. Získání Lulova náskoku v prvním kole bylo očekávané. Podle průzkumů veřejného mínění byla jeho podpora během narůstající dramatičnosti a emociální vyhrocenosti kampaně dlouhodobě těsně pod nebo na 50 %. Především Bolsonarovi příznivci se projevovali násilně, v jednom případě dokonce došlo k zavraždění lokálního politika Lulovy strany PT na oslavě narozenin. Bolsonaro před volbami prohlásil, že věří, že jeho voliči jsou ochotni za svoji věc položit život. To je interpretováno jako výzva k násilnému převzetí moci, k úspěšnější verzi obsazení vládních úřadů, než jak k tomu došlo při okupaci Kongresu USA 6. ledna 2021. Taková prohlášení vyvolávala odpor nejen mezi levicovými, ale také pravicovými voliči a politiky.

Druhé kolo voleb se bude konat za čtyři týdny poslední říjnovou neděli, tj. 30. října. Lulovo vítězství v druhém kole voleb je pravděpodobné, přestože není samozřejmě jisté. Občané si pamatují období dvou Lulových vlád v letech 2003 až 2011. Jeho sociální programy pomohly mnoha chudým i střední třídě. Nejvíce se prosadil program Rodinná kapsa (Bolsa familia), který dostávaly desítky miliony občanů, a také například Můj dům, můj život (Minha casa, minha vida). Bolsonaro chtěl nejprve program Bolsa familia zcela zrušit, ale díky odporu občanů jej musel jen zredukovat, i když jej poté transformoval na méně sociální program pro méně občanů.

Přestože z pochopitelných důvodů jsou nejvíce sledované prezidentské volby, neboť mají největší vliv na budoucí vládu, současné brazilské volby nejsou jen o volbě prezidenta. S prezidentem se volí zároveň také viceprezident, poslanci a senátoři dolní a horní komory federálního Kongresu a také guvernéři a poslanci jednotlivých brazilských států.

Jelikož je Brazílie velkou zemí s početnou populací, brazilské volby mají velký význam také v mezinárodním a globálním měřítku. Brazílie hraje pochopitelně důležitou roli v Latinské Americe, v uskupení velkých rozvojových zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) a v dalších mezinárodních institucích.

Zároveň je třeba Lulovu snahu o vítězství v prezidentských volbách vidět v kontextu nové, druhé levicové vlny (marea rosa španělsky, onda rosa v brazilské portugalštině), která se právě nedávno začala rozvíjet v zemích Latinské Ameriky. Lula byl přitom jedním z hlavních představitelů již první levicové vlny, která začala zvolením Huga Cháveze ve Venezuele na konci devadesátých let a trvala až do ústavního puče v Brazílii v roce 2016.

Zástupci latinskoamerické levice však před sebou mají ještě širší rámec spolupráce mezi zeměmi globálního Jihu. Při příležitosti zasedání OSN se nedávno sešli představitelé G-77 plus Čína, tj. uskupení původně 77 rozvojových zemí, které dnes čítá 134 rozvojových zemí, tedy dvě třetiny zemí OSN. Představitelé G-77 plus Čína si do svého vedení od roku 2023 zvolili Kubu. Nová levicová vlna v Latinské Americe spolu s téměř všemi rozvojovými zeměmi světa tak budou mít příležitost zvednout svůj hlas antihegemonické multilaterální politiky a ukázat své sociální alternativy v době přicházející recese a krize v západních zemích.

(Převzato ze stránek: https://casopisargument.cz/?p=45782 )