V pondělí 9. ledna byl Městským soudem v Praze zproštěn obžaloby v kauze zneužití dotace Evropské unie na vybudování Farmy Čapí hnízdo Andrej Babiš, předseda politického hnutí ANO 2011, poslanec, bývalý ministr a předseda vlády a současný kandidát na prezidenta republiky. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce si ponechal lhůtu na případné odvolání.

Andrej Babiš byl v roce 2022 označen časopisem Forbes za pátého nejbohatšího občana ČR, s majetkem 107,8 mld. Kč. Bylo proto namístě očekávat, že jeho případné potrestání, pokud k němu vůbec dojde, bude jen symbolické.

I když načasování takového rozhodnutí těsně před prezidentské volby jistě není náhodné, výsledek patrně příliš neovlivní, protože Babiš byl již před osvobozujícím rozsudkem považován za favorita 1. kola. Jeho příznivcům trestní stíhání ani další kauzy spjaté s jeho osobou (obsáhle popsané např. na Wikipedii) nevadí, naopak jako odsouzený by jim jistě byl s aureolou „mučedníka“ ještě sympatičtější. Naopak své odpůrce jistě aktuálním soudním rozhodnutím Babiš nezíská.

Spolu s Babišem byla zproštěna obžaloby manažerka Agrofertu a bývalá náměstkyně primátora Jihlavy Jana Nagyová, členka hnutí ANO 2011 a neúspěšná kandidátka do senátu v loňském roce. Mnoha pozorovatelům tak jistě soudní proces připomněl trestní stíhání jiného bývalého premiéra, Petra Nečase (ODS), s bývalou vrchní ředitelkou Sekce kabinetu předsedy vlády ČR, rovněž Janou Nagyovou (tehdy také ODS, dnes již bezpartijní a Nečasovou). Není divu, že někomu obě stejnojmenné osoby dokonce splynuly. Ostatně i jejich osud byl podobný: Nečas a Nečasová / ex-Nagyová byli v letech 2020-2021 zproštěni obžaloby z vyzrazení utajované informace a podplácení. (Žádná z obou Jan Nagyových není přitom herečkou, která ztvárnila v první řadě slavného seriálu princeznu Arabelu. Ta se nyní jmenuje Jana Pulm, aby se to nepletlo.)

Můžeme tedy konstatovat, že český stát vedou beztrestní politici. Andrej Babiš je tak „nevinný“, jako nabyl „poctivou prací“ majetku v hodnotě 107,8 miliard Kč. Kuriozitou českého politického prostředí však je, že tohoto výstavního oligarchu otevřeně podporuje v prezidentských volbách část „levičáků“ a „komunistů“, jak to činila už v době, kdy byl předsedou vlády.

 Odborový „boss“ Středula opět zklamal své věrné

 Kandidát na prezidenta republiky a profesionální odborový funkcionář od roku 1993 (30 let), předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (od roku 2014) Josef Středula v pondělí 9. ledna rezignoval na kandidaturu na prezidenta republiky, což už o den dříve oznámil v diskusi prezidentských kandidátů v České televizi.

Bezpartijní Středula pomáhal počátkem 90. let rozbíjet Revoluční odborové hnutí a nese velký díl odpovědnosti na současné tragické neschopnosti a nicotném významu odborů, v nichž velká část pracujících lidí nejenže není organizována, ale namnoze se jim vysmívá a opovrhuje jimi. S ohledem na odborovou aristokracii Středulova typu není divu. Sám vůdce nejpočetnější odborové centrály v republice deklaruje svůj měsíční příjem 110 tisíc Kč, ale zveřejnil jej až poté, co se objevily spekulace, že si měsíčně přijde na více než 420 tisíc Kč.

Nejen v aktuální prezidentské kampani, ale i dávno předtím, se Středula prezentoval jako militantní antikomunista a pevný stoupenec prozápadního směřování, včetně podpory paktu NATO. Přesto (nebo právě proto) si získal podporu části „levice“ a jeho kandidaturu podpořila například ČSSD, strana Levice, hnutí Budoucnost, ale i část KSČM, netíhnoucí k myšlence nacionalistického spojenectví neúspěšného stranického prezidentského kandidáta Josefa Skály, jenž nezískal potřebných 50 tisíc podpisů pro kandidaturu a následně podpořil kandidáta, člena a poslance hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Jaroslava Baštu.

Své podporovatele Středula zklamal, když se vzdal kandidatury a podpořil bezpartijní liberální kandidátku Danuši Nerudovou, považovanou za blízkou vládnoucí koalici. Část jeho stoupenců se obratem nechala slyšet, že na jeho radu nedá a volby bude bojkotovat. Někteří politologové soudí, že jeho odstoupení přitáhne voliče spíše Andreji Babišovi.

Podstatné přitom není, který zástupce vládnoucí třídy bude prezidentem republiky, ale že buržoazie má moc pevně v rukou a trosky komunistického a dělnického hnutí se vyčerpávají zbytečnými spory o tom, zda se účastnit prezidentských voleb a koho případně volit. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná napsala strohých pět řádků, že ji Středula zklamal, ale směrnici k přístupu k volbám členům a podporovatelům své strany neposkytla. Nevadí. Je jich už tak málo, že to výsledek neovlivní. 

Pokrokoví lidé by si měli uvědomit, že o povaze státu nerozhoduje, kdo je jeho prezidentem nebo jiným nejvyšším představitelem. Samotná přímá volba se stala tragikomickým cirkusem a odváděním pozornosti od důležitějších témat. Zkrátka a stručně, je namístě si vybrat svou třídu, nikoli „svého“ prezidenta.