Urputné boje o ukrajinský Bachmut

Urputné boje se vedou o ruiny ukrajinského města Bachmut (dříve Arťomovsk), které mělo před bitvou asi 71 tisíc obyvatel a dnes je prakticky srovnáno se zemí. Očekává se, že v nejbližších dnech budou jeho trosky obsazeny ruskými okupanty.

Západní odhady hovoří o 20-30 tisících padlých a zraněných vojácích na ruské straně během bitvy o Bachmut a blíže nespecifikovaných těžkých ztrátách na straně ukrajinské. Civilních obětí je minimálně 145.
Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva potvrdil k 5. březnu 2023 8 173 civilních obětí na Ukrajině od začátku ruské invaze a 13 620 zraněných civilistů.

Odhad britské BBC uvádí k 3. březnu 46 tisíc padlých a 162 tisíc zraněných ruských vojáků od začátku agrese v únoru 2022. Britský The Telegraph odhadoval více než 122 tisíc padlých a zraněných ukrajinských vojáků za toto období, bez vyčíslení úmrtí.

Ukrajinská rozvědka 9. března uvedla, že Rusko plánuje rozsáhlou provokaci na bělorusko-ukrajinských hranicích včetně zničení infrastruktury a možných civilních obětí za účelem zatažení Běloruska do války proti Ukrajině.
 
Politické procesy proti odpůrcům prezidenta Lukašenka v Bělorusku
 
Soud v Minsku odsoudil 6. března v nepřítomnosti nezávislou (bezpartijní) političku Svjatlanu Cichanouskou k 15 letům odnětí svobody za velezradu a spiknutí za účelem převzetí moci a k pokutě cca 242 tisíc Kč.
40letá bývalá učitelka angličtiny Cichanouská (bělorusky Cichanouskaja, rusky Tichanovskaja) uprchla do sousední Litvy v srpnu 2020 poté, co v prezidentských volbách kandidovala proti úřadujícímu Alexandru Lukašenkovi. Předtím usiloval o kandidaturu její manžel Sjarhej Cichanouski (Sergej Tichanovskij), jenž však byl v květnu 2020 zatčen, když svůj záměr oznámil, a v prosinci 2021 byl odsouzen k 18 letům vězení a pět jeho příznivců na 14-16 let.

Předvolební akci Cichanouské 30. července 2020 v Minsku podpořilo zhruba 63 tisíc lidí. Po volbách společně s opozicí proti Lukašenkovi prohlásila, že výsledky byly zfalšovány ve prospěch Lukašenka. Vyhlášení výsledků bylo následováno rozsáhlými protesty, Lukašenkovým režimem potlačenými. Klíčové osobnosti opozice a aktivisté byli zatčeni a někteří uprchli ze země.

Tentýž soud udělil 18letý trest vězení v nepřítomnosti Pavlu Latuškovi, vedoucímu představiteli opozice žijícímu od roku 2020 v Polsku, a 12letý trest třem dalším uprchlým aktivistům odsouzeným za účast na stejném spiknutí, sdělila běloruská tisková agentura Belta.

Lukašenko, bývalý člen Komunistické strany Sovětského svazu, je prezidentem Běloruska už od roku 1994. Poslední věrohodný průzkum veřejného mínění pochází z roku 2016 a hovořil jen o 30% podpoře Lukašenka běloruskými voliči. Bělorusko omezuje svobodu slova, tisku i shromažďování a potlačuje jakoukoli skutečnou opozici proti Lukašenkovi.
3. března běloruský soud poslal na 10 let do vězení hlavního běloruského obhájce lidských práv a jednoho z nositelů Nobelovy ceny za mír za rok 2022 Aljaksandra Bjaljackého.

Bjaljacki a tři další přední představitelé Centra pro lidská práva Vjasna, které založil, byli obviněni z financování protestů a pašování peněz.
Pokrokoví lidé nemohou protirežimní aktivisty v Bělorusku paušálně odmítat jako agenty západního imperialismu, tím spíše, že Lukašenkův režim není antiimperialistický, nýbrž stojí na straně imperialismu ruského.
 
Masové protesty v Gruzii
 
Od 6. do 8. března docházelo k masovým demonstracím desetitisíců lidí v gruzínském hlavním městě Tbilisi, které policie rozháněla vodními děly a slzným plynem. Někteří demonstranti byli zraněni, několik desítek jich bylo zatčeno. Došlo i k násilí proti policistům, jichž bylo za první noc protestů zraněno 55, a k ničení policejních automobilů.

Příčinou bylo úsilí vlády o přijetí zákona, zjevně inspirovaného Ruskem, který by nevládní a mediální skupiny klasifikoval jako „zahraniční agenty“, pokud dostávají více než 20 % svých finančních prostředků ze zahraničí.
9. března vládnoucí strana Gruzínský sen oznámila, že návrh zákona „bezpodmínečně stáhne“.

Do Gruzie uprchlo po vypuknutí války Ruska proti Ukrajině dle různých odhadů 20 tisíc až více než 40 tisíc Rusů, kromě toho asi 15 tisíc Bělorusů a 30 tisíc Ukrajinců. Vláda v Tbilisi zaujala k válce neutrální postoj a odmítla otevřeně podporovat Ukrajinu nebo uvalit sankce na Rusko.
Ve stínu masových protestů zůstalo uctění památky bezpochyby nejvýznamnějšího gruzínského rodáka, J. V. Stalina, od jehož úmrtí uplynulo 5. března 70 let. Agentura Reuters uvedla, že Stalinovo muzeum v rodném Gori, na ulici nesoucí dodnes jméno Stalinova, zůstává velmi navštěvovanou turistickou atrakcí, ale jeho pomník na hlavním náměstí byl v roce 2010 odstraněn. Další čtyři (!) sochy Stalina ve městě, z toho jedna v muzeu, však zůstávají. Agentura dodává, že mladá generace hledí na Stalina mnohem kritičtěji než starší a většina mladé generace ho odsuzuje, což s ohledem na celosvětový vývoj není překvapivé.
Akce k uctění kulatého výročí Stalinova skonu v Gruzii nebyly zřejmě dostatečně významné, aby zaujaly sdělovací prostředky, případně je tyto ignorovaly. Ani Gruzínská tisková agentura výročí nezmínila.
Masovější uctění Stalina se uskutečnila v Rusku, zejména u jeho hrobu v Moskvě. Zúčastnili se jich především členové a stoupenci Komunistické strany Ruské federace, většinově podporující oligarchický režim V. V. Putina, včetně jeho imperialistické agrese proti Ukrajině. Ruský stát, stejně jako gruzínský, oslavování Stalina nepodporuje, ale ani mu nebrání. K obnovování Stalinových pomníků v Rusku, většinou zlikvidovaných již počátkem 60. let, dochází z iniciativy organizací a jednotlivců, nikoli státní moci.

V květnu 2021 56 % Rusů označovalo Stalina dle průzkumu nezávislého výzkumného ústavu Centrum Levada (dle ruského zákona označeného za zahraničního agenta) za „velkého vůdce“. Průzkum o podpoře Stalina mezi Gruzínci patrně neproběhl nebo není dostupný, každopádně dvě legální komunistické strany v zemi jsou obě mimoparlamentní.