Nezisková organizace Liga lidských práv přišla s projektem Každý může být hrdinou. Smysl této akce spočívá v tom ukázat, že ve společnosti navzdory převládající pasivitě a rezignaci existují lidé, kteří aktivně bojují za svá práva – chrání životní prostředí ve své komunitě, vystupují proti korupčním praktikám, nebo se staví na odpor rasismu a diskriminaci. Projekt má za cíl nejen tyto lidi a jejich příběhy zviditelnit, ale především také motivovat nás ostatní, abychom se vydali jejich cestou. Do desítky finálových hrdinů se probojoval také romský aktivista a náš kamarád, Jozef „Jožka“ Miker z Krupky.

Jozef Miker patří ke starší generaci romských pracujících, kteří se ještě narodili v osadách a obcích východního Slovenska a do Čech se přistěhovali s rodiči v době svého dětství. Miker se vyučil na hornickém učilišti mechanikem pro velkostroje a v dolech strávil 31 let svého života. Nyní je v invalidním důchodu. V 90. letech se stal v Teplicích svědkem nenávistného pochodu vzmáhajícího se neonacistického hnutí. Právě tato zkušenost jej dovedla k aktivismu ve svém domovském městě Krupce i mezi Romy v celé republice.

Přímo ve městě se Miker angažuje coby komunitní pracovník ve vzdělávání a organizování volného času romských dětí a mládeže. Na sídlišti Maršov, kde Miker žije, docházelo k řadě problémů a konfliktů ve vztahu mezi starousedlíky (Neromy i Romy) a některými novými příchozími. Ztráta pracovních míst v dolech a průmyslu, nedostatek nových pracovních příležitostí v celém severočeském regionu a cílená diskriminace Romů v oblasti bydlení vedla k postupnému vytváření vyloučené lokality obývané převážně chudými Romy.  Vznik pomyslného ghetta sebou přinesl řadu známých negativních jevů jako šíření kriminality a zchátrání městského prostoru. Tato situace se zvláště negativně podepisovala na vývoji místní mládeže.

Jozef Miker se rozhodl zaměřit svoji energii a práci komunitního organizátora právě na tento nejpalčivější problém. Přesvědčuje dospívající mládež a její rodiče, aby šli za vzděláním, neukončovali své studium po základní či speciální škole a nenechali se odradit případnými neúspěchy, nepochopením okolí, nebo i možnými problémy s uplatněním. Přímo v Maršově vznikla i z jeho snahy praktická škola umožňující vyučení v oborech kuchař, číšník a prodavačka. Miker ovšem tlačí na to, aby nadanější romské děti podaly přihlášky na gymnázia a klasické střední odborné školy a měly otevřenou cestu i na vysoké školy. Sám jde příkladem, neboť jeho vlastní dcera dnes studuje na vysoké škole na Islandu mezinárodní právo a ekonomii.

Vedle vzdělání zorganizoval Jožka Miker pro „své“ děti také řadu volnočasových aktivit. Patří k nim například fotbalové družstvo a rapová hudební skupina, která sklízí úspěchy na vystoupeních po celé zemi. Vedl též protest proti neblaze proslulé krupské „lavičkové“ vyhlášce iniciované fašisty z DSSS, která zakazovala obyvatelům Maršova sedět ve veřejném prostoru jinde než na lavičkách, přičemž na celém sídlišti nebyla ani jediná lavička! Romové tak měli zůstat celý den zavřeni ve svých barácích. Miker pohrozil radnici konáním protestní demonstrace a nakonec dosáhl instalaci laviček na sídliště i vznik dětského hřiště.

Ovšem Miker se neangažuje pouze v místě svého bydliště, ale aktivně bojuje proti diskriminaci, rasismu a fašismu všude tam, kde je zapotřebí. Spolu se svým kamarádem Miroslavem Brožem založili v reakci na demonstrace a pochody nacistů a rasistů občanské sdružení Konexe a neformální iniciativu Násilí není řešení.  Obě organizace se snaží mobilizovat romskou menšinu a antirasisty z řad neromské většiny k veřejnému vystupování proti fašistické hrozbě a pogromistickým snahám vůči romským komunitám.

Jožku tak bylo možné spatřit v akci například na festivalu Čikhatar Het/Z bahna ven v Duchcově, při shromážděních za dobré soužití v Českých Budějovicích či Vítkově, ale také na militantním protestu proti pochodu neonacistů Kralupami nad Vltavou loni v září. Na antifašistické demonstraci 1. května 2012 v Praze zranila Mikera dlažební kostka vržená rukou neonacisty. Pravidelně navštěvuje a organizuje také další protirasistické aktivity, jako jsou pietní květnová shromáždění na místě bývalého cikánského koncentračního tábora v Letech, nebo jako byl první Pochod romské hrdosti v Praze. Již z toho je patrné, že Miker je na míle vzdálen všem salonním romským i neromským lidskoprávním „aktivistům“, kteří za vládní peníze sedí v kancelářích s rukama v kapse a plkají.

Jozef Miker je zkrátka mužem činu, neúnavným aktivistou a přitom též pohodovým člověkem, výborným vypravěčem a rozhodně ne nějakým sucharem. Mnohokrát se k naší radosti zúčastnil také aktivit pořádaných Levou perspektivou, naposledy mluvil na našem letním Antikapitalistickém kempu – ZDE

Pokud si stejně jako my myslíte, že Jozef Miker je skutečným hrdinou, dejte mu, prosím, v anketě váš hlas!

Hlasovat pro Jožku Mikera můžete ZDE