Podle těchto rezolucí je zakázáno, aby se těmto zemím poskytovala asistence nebo materiální pomoc při vývoji zbraní a zbrojních systémů, zejména pak zbraní hromadného ničení.
Jak si tuto instrukci vyložili osvícení byrokrati v Evropě a České republice? Zajímavým způsobem. Usoudili, že je třeba projevit bdělost, a tak se rozhodli, že si posvítí na íránské a severokorejské studenty na našich vysokých školách.

Není jich tu sice mnoho, ale co kdyby nějaký z nich přece jen potají pochytil naše plány na atomovku (jsme přece jaderná velmoc, ne?!), anebo by ji nedejbože dokonce nějaký zručný kutil sestavil v suterénu strahovských kolejí?! Je jasné, že tady stát opravdu musel radikálně zakročit.

A jak tedy stát rozhodl? Vládním stipendistům z těchto zemí studujícím technické obory odebrat stipendia, nové studenty nepouštět do magisterského studia a umožnit jim pouze studium bakalářské, ale i těm bakalářům zamezit účast na pokročilých přednáškách a zejména praktických cvičeních.

A co s těmi, co už na magistra nebo inženýra studují? Budeme na ně hodní! „Doporučujeme dokončení jejich studia za podmínek, za kterých byli ke studiu přijati, s maximální opatrností…“

Ano, opatrnosti přece není nikdy dost, zvláště máme-li tu mezi sebou tak nebezpečné studenty. Anebo že by tím nebezpečím byla spíš paranoia a lidská blbost?!