„Sociální demokracie musí vytvořit dobré sociální systémy, aby umožnila každému aspoň trochu důstojně žít. Nejsme ale stranou pro bezdomovce.“ Tak právě takto argumentovala před pár dny ve  facebookové diskusi s jedním sympatizantem ČSSD místopředsedkyně sociálních demokratů Alena Gajdůšková. Kolem jejího výroku se mezi aktivními členkami a členy sociální demokracie okamžitě strhla kontroverze živená navíc aktuálním rozkolem ve vedení strany.

Zatímco pro jedny se tento výrok stal pouhopouhým přešlapem, neobratným vyjádřením, nebo dokonce nepochopením (prý se mluvilo o „politických bezdomovcích“, kterýmžto výrazem v létě nazval politolog Jiří Pehe levicové liberály, jimž měl Zeman sebrat ČSSD), druzí z něj různými konstrukcemi vyvozují dalekosáhlé závěry o pravicovosti sobotkovského křídla strany a jeho spojení se stranou zamaskotovaných asociálů.

Pravdu nemají ani jedni. Výrok Gajdůškové, za kterým si ona sama každopádně stojí, nebyl ani slovní neobratností ani výronem skrytě pravicového podvědomí poskvrňujícího jinak čistou studánku sociálně demokratického pramene společenské solidarity. Odpovědí je samo pokračování Gajdůškové příspěvku: „Klíčové jsou pro nás veřejné služby – školství, zdravotnictví, věda, bezpečnost, dobrá veřejná správa – a to jsou dobré podmínky pro střední třídu, na které stavíme včetně malých a středních podniků a živnostníků“.

Gajdůšková říká pravdu. ČSSD opravdu dlouhodobě staví na hájení zájmů (nižší) střední třídy. Mezi sobotkovci a haškovci v tom nebyl a není rozdíl, jako koneckonců téměř v ničem, pokud jde o program. Pro střední třídu se snaží alespoň verbálně uhájit sociální stát v podobě veřejných institucí, jejichž fungování je ovšem podmíněno „spoluúčastí“ – na léky si doplať, na učebnice a kurzy si doplať, na vymáhání práva u soudu a úřední razítko si doplať. Taky na solidaritu v podání sociální demokracie si člověk zřejmě musí doplatit, neboť schopnost doplatit definuje střední třídu a na ní sociální demokracie staví. Pro ty opravdu chudé, nezaměstnané, oběti šmejdů, exekutorů, lichvářů, obchodníků s lidskou bídou a jiné lidské havěti neudělala ČSSD ani ve vládě ani v opozici nic. V tom má Štěpán Kotrba ve svém článku na Britských listech pravdu.

Sociální demokracie nehájí lidi, kteří spadli na společenské dno. Hájí střední třídu a nasává z ní plnými doušky její ideologii, ideologii maloměšťáctví. Je to ideologie kapitalistického realismu, kde sociálním demokratům sice jde o uhájení veřejného školství a zdravotnictví (pokud zrovna víc nevynáší jeho rozprodej Agelu), ale na druhou stranu chápou, že trh má své vítěze a poražené a přítomnost bezdomovců je tak prostě realita, nad kterou se zamýšlet nemá ani moc smysl. To mluvíme o tom lepším případě. Jak je to v tom horším případě, nám před volbami ukázal kandidát pražské ČSSD, ing. Pavol Škrak, který zastává funkci radního městské části Praha 1.

V osobním volebním propagačním letáku sedmičky na pražské kandidátce ČSSD pokládá pan Škrak sedm otázek pro „lepší“ Prahu: Chcete Prahu bez drog? Vadí vám bezdomovci? Chcete se cítit bezpečně i po setmění? Chcete se přestat bát o svůj majetek? Chybí vám kulturní akce? Chcete vést děti ke kultuře? Mají si vaše děti kde hrát a sportovat?

„Vadí vám bezdomovci?“ „Chcete se přestat bát o svůj majetek?“, ptá se sociální demokrat Škrak střední třídy. Jak řešit stále palčivější problém bezdomovectví Škark nikde napíše. Z jeho způsobu pokládání otázky ale vyplývá, že bere bezdomovce jako problém, jako přítěž, nikoliv jako ty, kterým je třeba pomoci. Pan Škrak se vydal stejnou cestou, jakou před třemi lety zvolila sociální demokracie na Praze 5, kde se zastupitel Michal Šesták ml. a evangelická farářka Petra Šáchová „proslavili“ v kampani před komunálními volbami heslem „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“. ČSSD opravdu není stranou pro bezdomovce!

Problémem ČSSD nejsou neobratné výroky jejích čelných představitelů ani stupidní letáky podkuřující zákonitým strachům a obavám malých živnostníčků ve velkém světě, z nichž spontánně vyrůstá jejich xenofobní naturel. ČSSD trpí hlavně tím, že až po krk programově zabředla do bažiny středostavovských hodnot. Hájení zájmů těch, kteří při hrubém mletí lidských osudů za posledních 23 let propadli sítem (stranou idealizovaných) sociálních systémů na dno – nezaměstnaných, obětí exekucí a lichvářů, obyvatel ghett, bezdomovců a dalších, má sociální demokracie kdesi na druhé koleji.

Pak nechť se ale nediví, že ve volbách dopadla, jak dopadla! Ono to totiž platí i naopak, kdy si stále rozrůstající segment společnosti právem řekne: tahle strana, ta vážně není pro nás!