Kyjevské Náměstí nezávislosti známé dnes prostě jako Majdan představuje v očích světové veřejnosti místo zrození masových protestů proti Janukovyčově vládě, které stálo na počátku všech těch obrovských změn a politických bouří, kterými dnes Ukrajina prochází. Sotva koho by asi napadlo dívat se na Majdan jinak než jako centrum moci dnešní kyjevské vlády. Finský novinář Janus Putkonen navštívil Majdan koncem dubna a podle něj je všechno jinak: Majdan dnes stojí proti kyjevské vládě!

Janus Putkonen společně s finským právníkem Jonem Hellevigem navštívili 30. dubna Majdan a hovořili s lidmi, kteří toto náměstí stále permanentně okupují. Mluvili jak se zástupcem dnešní tzv. sebeobrany Majdanu tak se členem rady Majdanu, která se stará o zajištění chodu celého prostoru, na kterém se stále nachází několik desítek stanů a informačních stánků. Výpověď dnešních majdanistů podaná v reportáži Januse Putkonena na Verkkomedia je v mnoha směrech velmi překvapující.

Majdan proti současné vládě!

Podle Putkonena se v prvé řadě dnešní aktivisté Majdanu staví proti současné kyjevské vládě a prezidentovi. Premiér Jaceňuk, prezident Turčinov a politici jako Tymošenková, Kličko, nebo předseda fašistické strany Svoboda, Ťahnibok, jsou podle současných majdanistů zrádci revoluce, kteří se na zádech lidí vydrápali k moci. Podle majdanistů nejen nezničili, ale naopak upevnili systém korupce a zlodějny v řadách státních úředníků a oligarchů, kteří kontrolují ukrajinskou ekonomiku. Za jediného alespoň přijatelného současného ukrajinského politika považují prezidentského kandidáta, miliardáře Petra Porošenka (známého také jako čokoládový král), který platí za konsenzuálního politika středu a kterého mimochodem v minulosti jmenoval ministrem jak Viktor Janukovyč tak jeho předchůdce Viktor Juščenko, jinak nesmiřitelní odpůrci.

Současní majdanisté rovněž odmítají, podle svých slov, vměšování Západu do dění na Ukrajině. K Evropské unii a Spojeným státům zastávají odměřený postoj, i když jejich postoj k ruské vládě není o nic příznivější. Kdyby opravdu museli volit jednu cestu, dali by asi před spoluprací s Ruskem přednost Evropské unii. Západní politici, stejně jako média, ovšem podle majdanistů rovněž sledují mocenské, geopolitické a ekonomické zájmy, v nichž o blaho Ukrajinců jde až v poslední řadě.

Majdan, čítající dnes kolem tisícovky aktivistů, přestal prý koncem února komunikovat se Západem a poslouchat jeho pokyny. Na to okamžitě přišlo zastavení masivního financování ze Západu (o kterém aktivisté nezapírají, že probíhalo). Nyní už ze zahraničí nechodí jediná hřivna a Majdan si na svůj provoz vydělává dary a příspěvky od normálních Ukrajinců, většinou drobných dárců. Vláda přijala skutečnost, že zastavení toku peněz nezastavilo aktivisty v jejich počínání, s krajní nelibostí. Ukrajinská média, v nichž prý panuje obrovská cenzura, nyní o Majdanu píšou pomluvy a lži, zatímco ta západní se rozhodla o nepříjemných skutečnostech mlčet. Slovo Majdan opravdu mizí, ba téměř zmizelo z novin, televize i internetového zpravodajství západního zkorumpovaného žurnalistického mainstreamu. Aktivisty se prý vláda dokonce snažila uplatit, aby sbalili své stany a náměstí opustili. Zatím marně.

Majdan proti fašistům!

Tak jako jsou překvapivé negativní a bezpochyby opoziční postoje dnešních majdanistů vůči Jaceňukově vládě a dalším ukrajinským politikům, tak překvapivá je i další popsaná skutečnost – odpor ke krajní pravici a sympatie k pro-ruským respektive pro-federalistickým aktivistům i obyvatelům jihovýchodních regionů.

Krajní pravice hrála na Majdanu od počátku významnou roli a v průběhu ledna a února se zmocnila vedení celého hnutí. Nedávno vydaná Bílá kniha ministerstva zahraničních věcí Ruské federace o porušování lidských práv a vlády zákona na Ukrajině (listopad 2013 – březen 2014) přišla s informacemi, které se v podstatě kryjí se zjištěnými skutečnostmi a popisem situace ze strany levice, včetně faktu, že jedním z prvních počinů krajní pravice bylo násilné vyštvání anarchistů, aktivistek za práva žen a odborářů z centra dění právě na Majdanu.

Putkonenova reportáž ale tvrdí, že krajní pravice v březnu ztratila nad chodem Majdanu vliv. Současná sebeobrana stanového městečka nepodléhá ani straně Svoboda ani Dmitriji Jarošovi z Pravého sektoru, byť má tato organizace stále umožněno mít na náměstí svůj stánek. Každopádně rasistické a neonacistické symboly, které byly svého času nepřehlédnutelnou kulisou dění na náměstí, dnes úplně absentují. O tom, že fašisté nejsou na Majdanu nadále vítáni, svědčí nejen vzájemné přestřelky končící zraněními i smrtí, ale také rozehnání pochodňového průvodu uspořádaného Sociálně-národním shromážděním, jednou z neonacistických organizací sdružených v Pravém sektoru.

Video z rozehnání pochodňového průvodu nacistů sebeobranou Majdanu

Podle aktivistů se krajní pravice z Majdanu stáhla do gangů v ulicích a do vládou vytvářené Národní gardy, která má zastoupit „nespolehlivou“ policii a nefunkční armádu v boji s pro-federalisty a zastánci připojení východní Ukrajiny k Rusku. K těm prvním cítí současní majdanisté sympatie. Je opravdu překvapující, že vládě velice zazlívají a za obrovskou zradu původních myšlenek Majdanu považují fakt, že jednou z prvních věcí, o kterých vláda rozhodla, bylo sáhnutí na práva ruskojazyčných obyvatel země (většinu z nich tvoří etničtí Ukrajinci) a dalších jazykových menšin. Podle majdanistů je boj Doněcké a Charkovské oblasti za federativní Ukrajinu a ruštinu jako státní jazyk plně oprávněný. Rozpad země resp. připojení dalších částí Ukrajiny k Rusku si ovšem nepřejí a obávají se ho.

Je to celé možné?

Putkonenova reportáž z centra ukrajinského převratu z Kyjeva zní v mnoha ohledech fantasticky a nepravděpodobně. Na druhou stranu vysvětluje zaznamenané střety mezi krajní pravicí a tzv. sebeobranou Majdanu z poslední doby i nedávné „opevňovací práce“, kdy aktivisté místo provizorních barikád vztyčili na náměstí betonové zátarasy. Vysvětluje pak konečně proč, respektive proti komu se na náměstí stále sdružují stovky lidí.

Nelze tak vůbec vyloučit, že Majdan pořád představuje volání po změně z úst normálních lidí, které bylo s pomocí fašistů zpronevěřeno hrstkou Západem financovaných a řízených elit, a nedošlo naplnění.