V současné době nemůže nikdo pochybovat o tom, že naše země se ocitá v mizerné ekonomické situaci. Vládou predikovaný růst HDP o 2,5 % už lze brát pouze jako těžko obhájitelnou fantasmagorii. HDP letos podle nejstřízlivějších odhadů „poroste“ nejvýše kolem 0, což bude mít přirozeně za následek ještě větší výpadek příjmů ve státním rozpočtu, než s jakým se počítalo. Naše statečná vláda šetřivého diletantství však nezahálela a vytasila do boje s deficitem s novým balíčkem škrtů, obsahujícím některá opatření, proti kterým byly všechny Klausovy smrtící koktejly, Špidlovy reformy veřejných financí a Topolánkovy batohy jen slabým čajíčkem.

V prvé řadě je si třeba položit otázku – skutečně nesou za současné zadlužení vinu dopady ekonomické krize z konce předchozího desetiletí? Samozřejmě, že nikoliv. Pravicový tisk sice tento fakt zřejmě úmyslně zamlčuje, přestože i oficiální materiály České národní banky hovoří jasně – současné rozpočtové problémy jsou primárně dílem dosavadních vlád a jejich „boje za konkurenceschopnost“ prostřednictvím systematického podlamování příjmové stránky rozpočtu.

Započalo to Zemanovým zrušením 5. daňového pásma pro nejbohatší a pokračovalo to velkorysým snižováním firemních daní za následujících koaličních vlád ČSSD, lidovců a unionistů. Celé to pak vyvrcholilo Topolánkovým batohem zavádějícím daňovou degresi a ještě důrazněji redukujícím DPPO, a poté ještě „protikrizovými opatřeními“ podle rad neoliberálního NERVu, mj. šestinásobně snižujících sazby sociláního pojištění (což mimochodem připravilo půdu pro dnešní reformu penzí tím, že o několik desítek miliard prohloubilo schodek důchodového účtu a vytvořilo tak dojem „neudržitelnosti průběžného penzijního systému“).

Zatímco výpadky za vlád ČSSD ještě dočasně vykryl slušný ekonomický růst (stimulovaný převážně zahraničními investicemi), za Topolánka a spol. se už tento daňový populismus zcela projevil v celé své obludnosti (- 224 miliard deficitu za rok 2009). Krize sama se na deficitech podílela jen minimálním dílem.

A tak nám dnes každý rok ve státní kase chybí zhruba 100 miliard, nutných k financování natolik důležitých oblastí, jako jsou důchody, sociální dávky či školství. Nebýt rozfrcováním těchto 100 miliard naším nejlepším ministrem vesmíru do kapes bohatým občanům, tak v současnosti máme veřejné finance maximálně mírně deficitní a celá současná hysterie kolem zadlužení státu by nebyla vůbec na pořadu dne. Ale jak už to v tragických fraškách bývá, momentálně se celý průšvih snaží řešit člověk, který na něm nese nejvýraznější podíl – Kalousek.

Pokud se podíváme na aktuální podobu jeho plánovaných restriktivních opatření, je nutné uznat, že se oproti těm předchozím přece jen v něčem liší. Ano, hledání zdrojů u příjmově silných skupin nebylo něco, co jsme mohli dosud za Kalouskova ministrování spatřit. Naposledy se takovéto úspory v krotké podobě objevily v Janotově balíčku (snížení stropů pojistného apod.), kde však představovaly jen hodně marginální doplněk ostrých sociálních škrtů.

V aktuálním znění Kalouskova balíčku tomu není jinak – má se zavést druhé daňové pásmo ve výši 31-32 % pro lidi s měsíčním příjmem nad 100 000 Kč. Očekávaný roční příjem do státní pokladny má činit nejvýše 3 mld. Kč.

Jde pochopitelně o naprosto nedostačující polovičatý krok, který nedokáže ani vykompenzovat výpadky, vzniklé po zavedení tzv. rovné daně v roce 2008. Aby měla daňová progrese u fyzických osob skutečný přínos, bylo by nutné zavést minimálně 4-5 daňových pásem s horní sazbou zhruba mezi 40-50 %, jak je to obvyklé v mnoha vyspělých evropských zemích (Rakousko, Německo, Francie, Belgie, Finsko…). Ostatně pětipásmovou daňovou progresi s mezní sazbou 40 % jsme tu řadu let měli, jejím strůjcem byl jakýsi Václav Klaus. Ač tenkrát Česká republika procházela nejrůznějšími ekonomickými problémy (kupónová privatizace), takové potíže s příjmy ve státním rozpočtu jako dnes rozhodně neměla.

Kalouskově návrhu proto nelze tleskat coby pokroku v táboře neoliberalismu, je třeba ho brát coby nevalnou parodii na spravedlivě nastavený daňový systém, představující v jeho balíčku pouhou kouřovou clonu, za níž se skrývá jeden asociální nápad za druhým.

DPH by mělo opět vzrůst, hovoří se buď o sjednocené sazbě ve výši 19 % (ještě nedávno byla plánovaná sazba 17,5 %), anebo o sjednocení sazeb na 20 % s výjimkami na léky, knihy a tisk, které by měly zůstat v 14 % sazbě. Sliby o tom, že pohyby s DPH budou jen a pouze prováděny kvůli důchodové reformě, tak už definitivně zmizely v propadlišti dějin.

Co toto navýšení DPH bude znamenat pro domácí rozpočty netřeba rozvádět, sami se o tom můžeme přesvědčit už dnes, když platí snížená sazba DPH o 4 procentní body vyšší než vloni: jen ceny potravin u průměrného nákupu se nyní dle čísel ČSÚ zvýšily o takřka 5 %, tedy ještě víc, než se zvýšila samotná DPH. Ještě větší zdražení bylo zabržděno pouze tím, že se opět jen snížila kvalita výroby. Letos to bude také poprvé od dob pádu Klausovy vlády, co dojde k úplnému propadu reálných mezd.

V oblasti DPH se zvažuje ještě varianta zvýšení obou sazeb o jeden procentní bod. I toto opatření by bylo v současné situaci pro nejnižší příjmové skupiny dalším obrovským tunelováním jejich úspor, nemluvě o možném růstu inflace, která by oficiálně v příštím roce mohla překonat hranici 4 % (v poměru k samotným příjmům nejchudších by její výše byla ještě dramatičtější).

Své si pochopitelně mají užít důchodci. Aby toho nebylo málo, Kalousek jim přichystal opravdu nevídanou sprosťárnu – zmražení valorizace penzí na dobu dvou až tří let. Nestačí, že současná forma valorizace naprosto neadekvátně reaguje na možné inflační impulsy a pouze přihlíží k období předchozího roku, který s následnou etapou zdražování nemusí vůbec souviset (zákon valorizaci nad rámec tohoto minima znemožňuje). Důchodci tak budou nyní vysloveně okradeni i o těch málo drobků, které jim vláda sesypává ze svého stolu.

Pravda, v nejnovější historii by to nebylo nic zcela nového – kupříkladu jen v letech vlád pravice 1991 až 1995 byli důchodci díky neplnění povinnosti vlády valorizovat penze připraveni o celých 100 miliard Kč, na nichž se sami podíleli částkou 69 miliard. Z nedávné doby si pamatujeme na obdobný pokles reálných důchodů, který v roce 2008 způsobila Topolánkova vláda. Přímé zmražení valorizace penzí v době stoupající inflace však dosud žádná vláda neprosadila. Fischerova vláda sice na rok 2010 důchody nevalorizovala, nicméně tenkrát inflace nerostla výrazným tempem (byť i přesto životní úroveň penzistů dosti poklesla).

Od konzervativního Kalouska můžeme dále očekávat vskutku promyšlenou prorodinnou a propopulační politiku. A tak by se již dnes tolik osekané porodné mělo kompletně zrušit a začlenit do rodinného příspěvku. Zvýšení DPH či navrhované zdvojnásobení daně z elektřiny (znamenající nárůst roční ceny elektřiny o 1 %) rodinné rozpočty také pěkně provětrají. Jestliže si dnes samotná pravice stěžuje, jak málo lidí zakládá rodiny a stále méně se rodí dětí, pak jejich ekonomický pánbůh tuto situaci ještě víc zhoršuje. Mladí voliči TOP 09, kterým se tato opatření nelíbí, by však měli „poděkovat“ sami sobě. Zrušení porodného měla Kalouskova partaj přímo v programu.

Dojít má i k dalšímu zeštíhlování počtu státních zaměstnanců. Tento na první pohled líbivý krok má svá značná úskalí. Plošné propouštění úředníků bez zohlednění jejích přínosu nakonec může výrazně zhoršit kvalitu veřejných služeb, nemluvě o tom, že si zde na oplátku mohou dost přivydělat parazitující soukromé firmy. Cosi jako podrobný nezávislý audit vládních výdajů, po kterém už léta volají odbory, Kalouskovi a spol. nic neříká. Aby ne, vždyť by se mohl i dotknout jejich „udřených“, ale nadstandardně placených straníků!

Je hezké, že Kalouskovi tentokrát snad už i se souhlasem ODS projdou změny ve výdajových paušálech. Nebudou sice možná sníženy, ale aspoň dojde k takovým úpravám, aby je mohli využívat výhradně jen drobní živnostníci. Proti tomu by se nedalo nic namítat. Problém je však v tom, že Kalousek tak zde v oblasti daňových příjmů stíhá jen malé ryby. Nechce byť jen o jedno procento navýšit daň z příjmu právnických osob, natožpak aby zde zavedl určitou progresi (chudáci velkopodnikatelé, těch pár procent z vykořisťovanými otroky vytvořeného zisku by je zcela zruinovalo!), nepokouší se zrušit nesmyslné stropy na zdravotním a sociálním pojištění, nesnaží se konečně zakročit proti firmám sídlících v daňových rájích jejich vyvlastněním či alespoň omezením jim přidělovaných státních zakázek (véčkaři mu alespoň v této souvislosti navrhují superpitomost v podobě tzv. daňové amnestie). Pouze škrty u nejslabších, dvoupásmová daňová progrese u fyzických osob a úpravy paušálů u OSVČ, to je skutečně reprezentativní vizitka u nejlepšího ministra financí vesmíru.

A co boj s korupcí, jejíž odstraňování by ušetřilo desítky až stovky miliard korun ročně? Co ale čekat od vlády, ve které se do role nejzapřísáhlejších bojovníků proti korupci stylizovala mafiánská sekta kmotra Bárty? Vláda sama se (nejen) v této záležitosti umí dokonale ztrapnit. Například když se demagog Nečas chlubil, že jeho vláda na údajném boji proti korupci ušetřilo „minimálně deset miliard korun“. Sám Kalousek však v reakci na to prohlásil, že o takové úspoře nic neví. Žádná účinnější protikorupční opatření typu majetkových přiznání či skutečného zprůhlednění veřejných zakázek vláda nenavrhuje (natožpak Kalousek ve svém balíčku), můžeme se tak z dílny Bártovy loutky Peake těšit jen na rádoby protikorupční prkotinky, které ušetří další virtuální miliardy, jak o nich mluvil Nečas.

O výše analyzovaných návrzích se zatím pouze jedná, jak je ale u této vlády zvykem, Kalousek si svou bezesporu prosadí. Véčkaři momentálně vyslovují s jeho balíčkem nesouhlas. Věřme, že na svém stanovisku budou skálopevně trvat a zbytku vlády neustoupí, tak jako neustoupili v případě církevních restitucí, odmítání Kalouska a Vondry ve vládě, , „nekompromisního boje s korupcí“, zvyšování firemních daní, nezvyšování DPH…Bártovy Věci vylhané nikdy neselžou.

Naše opoziční spící Růženka, sociální demokracie, se kvůli možnému zmražení důchodů náhle probudila a už volá po vyjádření nedůvěře vládě. Jako kdyby snad další marné hlasování v Bakalovou koalicí zablokovaném parlamentu něco změnilo. Na rozdíl od neomezené generální stávky a demonstrací.