Ve sváteční neděli 6. července se na pražském Staroměstském náměstí konalo shromáždění připomínající památku Mistra Jana Husa upáleného před 599 v Kostnici. Pod názvem Penězi pravdu nenahradíš! si aktivisté Hnutí za přímou demokracii (HzPD), Alternativy zdola, Ne základnám a iniciativy Stop církevním restitucím připomněli nejen postavu význačného náboženského myslitele, univerzitního pedagoga, rektora a církevního reformátora, ale také současné problematické postavení římskokatolické církve a vliv církví na společenské a politické dění v České republice.

Shromáždění připomínající památku Jana Husa se ve stejný den a na stejném místě, na Staroměstském náměstí v Praze přímo před monumentálním Škaloudovým pomníkem Mistra Jana z roku 1915 konalo již vloni. I tehdy se důvodem konání takové akce stala vedle připomínky jedné z nejvýraznějších postav českých dějin především aktuální společenská situace. Bylo třeba reagovat na to, že se církve, zejména pak ovšem církev římskokatolická, staly přičiněním zločinné vlády Kalouska a Nečase subjektem nově disponujícím obrovským nemovitým vlastnictvím, finančním kapitálem, ale také po mnoha desetiletích nebývalým vlivem, který hodlají uplatňovat ve sféře politiky, školství, kultury i médií.

Dnes, po roce, musíme konstatovat, že přes změnu vlády se v otázce přisvojení státního majetku církvemi nic nezměnilo. Přesněji řečeno, ti, kteří změnu slibovali a kteří s příslibem revize církevního tunelu na veřejné rozpočty a státní pozemkové vlastnictví vyhráli volby a sestavili vládu, dnes mlčí a k plnění slibu se v nejmenším nemají. Na tuto skutečnost ve svém příspěvku upozornilo hned několik řečníků, kteří licoměrné postoje dnešních politiků postavili do ostrého protikladu k jednání Jana Husa.

Historička Marie Neudorflová jako první z řečnic upozornila na Jana Husa coby člověka, který svým jednáním inspiroval budoucí generace i významné postavy novodobých českých dějin. Vedle obrozenců Dobrovského či Palackého byl Hus vyzdvihnut především prvním československým prezidentem Masarykem, který si přál položit jeho odkaz do vínku nové republiky. Masaryk zdůrazňoval skutečnost, že Hus nebyl ctěn primárně jako teolog, ale jako mravný člověk, bojovník za pravdu. Podle Neudorflové je jeho jméno stále symbolem intelektuálního a etického odporu k politické a ekonomické moci, která i dnes – tak jako přes šesti sty lety – ohrožuje vzdělanost a kupčí se spravedlností.

Mluvčí Hnutí za přímou demokracii, Ladislav Štítkovec, citoval ze zprávy Petra z Mladoňovic, přímého účastníka kostnického koncilu, a zdůraznil Husovu osobní statečnost v hájení pravdy. Ve svém příspěvku připomněl nedávno zesnulého filosofa a výrazného představitele HzPD, Milana Valacha, podle něhož se Hus ke svým postojům dopracoval nikoliv na základě nějakého osvícení ale postupně, v průběhu sociálních bojů a konfliktů, z nichž zásadní význam měl především boj proti odpustkům. Z pohledu dalšího řečníka za HzPD, Petra Jeníka, se Hus výrazně zasadil o demokratizaci společnosti také tím, že prosazoval hledání pravdy v Písmu vlastním rozumem a v národním jazyce, tedy přístupně širokým vrstvám. Na tento odkaz lze dnes navázat rozšiřováním principů přímé demokracie a občanské i zaměstnanecké participace.

Ilona Švihlíková z Alternativy zdola připomněla, že vedle jednoho Jana, mistra Jana Husa, se do českých i evropských dějin nesmazatelně zapsal i druhý velký Jan – dnes tak často vláčený bahnem – Jan Žižka. Nešlo jen o vynikajícího vojevůdce té doby, ale především o muže činu, který ukázal, jak silná může být vznešená idea a jak se i početně malá skupina může, je-li odhodlaná a organizovaná, postavit úspěšně na odpor mocenským elitám a zvítězit. Podle Švihlíkové i dnešní doba zná své „hrdiny“, kteří se z idealistických pohnutek postavili establishmentu v hájení pravdy. Jména jako Julian Assange, Bradley Manning nebo Edward Snowden ukazují, že odpor k utlačovatelům jde napříč stoletími.

Nezávislý novinář Karel Růžička přečetl na shromáždění příspěvek Marka Řezanky o tom, jak by asi Hus dopadl dnes, v době, kdy církve na základě politických pletich a vcelku otevřené korupce zcizují majetky, které jim nikdy nepatřily. Média by ho nepochybně líčila jako štváče, podvodníka, populistu a demagoga. Žijeme v době, kdy na sobě opět cítíme pachuť Bílé hory.

Na závěr shromáždění pak promluvila spisovatelka Lenka Procházková z iniciativy Stop církevním restitucím. Její obsáhlý příspěvek se týkal života Jana Husa v kontextu vývoje křesťanství od kritické náboženské filozofie k institucionalizované síle přizpůsobené potřebám vládnoucí moci a posléze s touto mocí splývající. Procházková v kontrastu k Husovi kritizovala zbabělost a lhostejnost velké části dnešních generací k probíhajícím nespravedlnostem a zlodějinám. Závěr svého příspěvku nicméně pojala optimističtěji, když vyzvala k zrežírování připomínky 600. letého výročí Husova upálení samotnými lidmi zdola bez účasti pokryteckých církevních hodnostářů a mediálních hrátek. „Občas se pateticky říká, že jsme národem Husovým. Nejsme. Ale můžeme se jím ještě stát!“, zakončila za potlesku přítomných Procházková.

Shromáždění k výročí Husovy popravy proběhlo v důstojném duchu, ovšem jako obvykle za nezájmu soukromých i veřejnoprávních médií. Příspěvky, které zde zazněly, je nicméně možné shlédnout na Youtube (ZDE), případně si přečíst na Britských listech (ZDE a ZDE). Přes nevelkou účast je dobře, že téma církevní zlodějny veřejného majetku a snahy o úplné otočení smyslu českých dějin nezůstává aktivisty opomenuto, když prapor hájení spravedlnosti (a svých vlastních předvolebních slibů) zbaběle opustili ti, kteří se dnes bratříčkují s Dukou a spol. ve Velehradě a dokonce umlčují kritiky nenažrané církve ve svých vlastních řadách.