Jako studená sprcha nebo jako varovný alarm musel pro českou politickou reprezentaci vyznít závěr hodnocení rovnoprávnosti pohlaví, který koncem října zveřejnilo Světové ekonomické fórum. Česká republika, která si tak ráda zakládá na svých údajných sekulárních a rovnostářských kořenech, v tzv. Global Gender Gap Indexu hodnotícím rovnoprávnost mužů a žen v oblastech vzdělání, zdravotnictví, politické reprezentace a ekonomických příležitostech naprosto propadla a ocitla se na 96. ze 142. míst, prakticky za všemi ostatními evropskými zeměmi s výjimkou Malty. Na prvních pozicích se přitom umístily skandinávské země, ale dobře si vedly třeba také Nikaragua, Rwanda a Burundi.

Světové ekonomické fórum přistoupilo k zveřejnění Zprávy (ZDE) resp. Indexu ukazujícího na rozdíly v postavení obou pohlaví po osmi letech. Ve svém Indexu zohledňuje mimo jiné existenci rozdílů mezi pohlavími v přístupu k primárnímu, sekundárnímu a terciárnímu vzdělávání, v gramotnosti, rozdíly v délce dožití obou pohlaví, podíl žen na pracovní síle, (ne)rovnost mezd za stejnou odvedenou práci, zastoupení žen v odborných profesích, mezi manažery, poslanci, ve vládních pozicích a také dobu, po kterou setrvávaly v čele hlavy státu.

Česká republika dosáhla vynikajících výsledků pouze ve vzdělávací sféře, zatímco zejména v oblasti ekonomických příležitostí a zapojení žen do politického rozhodování si vedla dost uboze. A co hůře, postavení Česka se v posledních letech trvale zhoršuje. Zatímco v roce 2010 jsme se umístili podle letošní zprávy ještě na 65. místě, o dva roky později již na 73. místě a letos o dalších více než dvacet míst dozadu. Nutno poznamenat, že vůbec nejlepšího umístění jsme dosáhli jednorázově za koaliční vlády sociální demokracie v roce 2003.

Ke zprávě Světového ekonomického fóra je samozřejmě nezbytné přistupovat kriticky. Index nepostihuje reálnou úroveň příležitostí a výdobytků, kterých bylo dosaženo, ale existující rozdíly v postavení obou pohlaví. Navíc se soustředí na oblasti jako je politická reprezentace a účast žen ve firmách, ale ponechává stranou například úroveň sociálního zabezpečení žen (doba mateřské, odchod do důchodu aj.), existenci otevřeně diskriminující legislativy, reprodukční práva, rozšířenost násilí vůči ženám apod. Důležité je také upozornit, že váha jednotlivých parametrů pro výpočet indexu není stejná a např. rovnost v době vedení státu oběma pohlavími „váží“ více než rovnost mzdy za stejnou práci nebo rozdíl v zastoupení obou pohlaví na středních školách, což je nepochybně dosti sporné.

Tyto skutečnosti by ovšem neměly vést k zlehčování výsledků Indexu, který se opírá o data shromážděná renomovanými institucemi jako jsou UNESCO, Světová zdravotnická organizace (WHO), nebo Mezinárodní organizace práce (ILO). Zejména neopodstatněné a neospravedlnitelné rozdíly ve výši mezd (ale i důchodů) mezi muži a ženami a nedostatečná účast žen na správě země zjevně patří mezi dlouhodobé palčivé problémy české společnosti, jejichž bagatelizace není na místě.

Postavení České republiky v zajištění rovnoprávného postavení žen a mužů ostatně nevychází nijak zvlášť dobře ani v Indexu genderové spravedlnosti (IGS), který v březnu 2012 u příležitosti Mezinárodního dne žen publikovala koalice Social Watch. Ačkoliv v tomto indexu Česko se svými 73 body (100 bodů představuje maximální rovnoprávnost) zapadá do průměru evropských zemí, ocitlo se pozadu za většinou svých sousedů a na úrovni Botswany a Kyrgyzstánu.

Také v IGS se Česká republika umístila dobře pouze v oblasti vzdělávání a celkové prvenství patří zemím Skandinávie. Zpráva koalice Social Watch za rok 2013 zveřejněná letos v červnu bohužel rovněž konstatuje další oslabení pozic žen v politickém životě země, kdy jejich podíl v Poslanecké sněmovně parlamentu ČR po loňských říjnových volbách klesl z 21 % na 19,5 %. Marcela Adamusová, která tuto část zprávy připravila, tento vývoj přičítá disproporčnímu umisťování žen na zadní místa kandidátek politických stran (nejčastěji kolem 21. místa), ačkoliv ženy jinak tvoří mezi 30 a 50 % členstva politických stran.

Pro zemi, která kdysi patřila ke špičkám v procesu emancipace žen, kde se ženám umožnilo volit dříve než ve Francii, studovat nejlepší vysoké školy dříve než ve Spojených státech a zapojit se do pracovního procesu více než prakticky ve všech ostatních zemích světa představují současné výsledky smutnou bilanci, kterou bude třeba systematicky napravovat.