Když v sobotu 29. listopadu obsadili aktivisté pět let opuštěnou budovu bývalé polikliniky v Jesiniově ulici v Praze na Žižkově a začali s jejím úklidem, byla jich pouhá hrstka. Ale s tím, jak budova díky jejich nadšení postupně prokoukla a oživla kulturním programem, lidí přibývalo a rostl i zájem sympatizující veřejnosti. Po deseti dnech nadějného začátku centra Klinika však přiklusala policie a podle instrukcí „vlastníka“ zadupala výhonky nového života. Někdo nahoře si asi myslel, že bude zase klid a budova může opět pustnout. Jenže časy se změnily. V sobotu 13. prosince dali lidé jasně najevo, že si přejí, aby Klinika žila dál.

Veřejná demonstrace na podporu Kliniky na náměstí Jiřího z Poděbrad byla naplánována ještě před policejním vyklizením budovy a její význam se po nesmyslné razii jenom zvýšil. Akce sledovala hned několik cílů: zaprvé ukázat, že osud Kliniky není lidem lhostejný a že si přejí tuto léta prázdnou resp. odpadky zanesenou budovou smysluplně využívat. Zřetelný veřejný projev této občanské angažovanosti pak samozřejmě měl zajistit i silnější pozice aktivistů pro vyjednávání s úřady. Organizátoři ale samotnou akci využili také k dalšímu oslovení žižkovské resp. pražské veřejnosti, k vysvětlování toho, co svým záborem sledují a jaké mají s budovou úmysly.

Na demonstraci svolané na druhou hodinu dorazilo několik stovek lidí a jejich počet pak pozvolna ještě rostl až dosáhl jednoho tisíce. V zástupu převažovali mladí lidé, nezřídka s dětmi nebo se psy, přítomna byla i řada lidí z akademické sféry. Organizátoři přišli v oranžových vestách, které měly symbolizovat úsilí o rekonstrukci a oživení budovy a úctu k hodnotám vzniklým manuální prací, které by neměly přijít vniveč. Další lidé zvolili veselé převleky a vzali si s sebou bubny a jiné hudební nástroje, neboť Klinika má být o nekomerční, všem přístupné kultuře a volnočasovém vyžití. Hodně lidí si také vyrobilo transparenty na podporu kliniky a k vidění byla i solidární trička.

Arnošt Novák, jedna z ústředních postav projektu Kliniky, seznámil ve svém projevu všechny přítomné s aktuálním stavem situace. Zdůraznil, že přes vyklizení Kliniky policií začátkem minulého týdne se dále plánují jednání mezi aktivisty, Magistrátem hlavního města Prahy, radnicí Prahy 3 (jejíž zastupitelstvo vyslovilo aktivistům vcelku zřetelnou podporu), dosavadním vlastníkem objektu, kterým je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a údajným novým vlastníkem, kterým se má stát nebo se stala Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Aktivisté a zastánci projektu sociálního a kulturního centra poukázali na to, že zacházení s budovou postrádá transparentnost a úřady státní správy i samosprávy si při informování o dalších záměrech ohledně kliniky protiřečí.

Po projevu následoval pochod shromážděných z náměstí Jiřího z Poděbrad přes celý Žižkov až ke Klinice. Vyšlo se Milešovkou ulicí, dále Ondříčkovou, Lupáčovou, Jeseniovou, Blahoslavovou, Roháčovou a opět Jeseniovou, přičemž aparatura naložená na dodávku se po celou dobu starala o hudební doprovod. V určitých intervalech ale hudba utichala a z dodávky zazněly informace o smyslu celé akce směřované právě k obyvatelům Žižkova, kteří třeba ještě neměli tu příležitost se o Klinice dozvědět. Po celou dobu probíhal pochod v naprostém poklidu a hlídkují policie se chovala slušně.

Před budovou kliniky zaznělo z úst pořadatelů akce poděkování za hojnou účast a výzva k neustávajícímu zájmu o život Kliniky, který lze manifestovat například zasláním fotografie s prohlášením na podporu projektu, oslovováním státních úřadů jako je ministerstvo financí (pod které spadá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), ministerstvo vnitra (pod které spadá GIBS) či ministerstvo kultury, podepisováním elektronické i papírové petice, šířením zpráv o dění kolem centra, tlakem na zveřejnění relevantních informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím č.106/1999 Sb. a dalšími aktivitami.

Již po oficiálním skončení akce se asi třicet lidí rozhodlo symbolicky na několik minut opět vstoupit do objektu kliniky. Chvíli v něm pobyli a následně ji na pokyn policie opustili. Bohužel, právě tento poněkud nepromyšlený čin policie použila jako záminku k rozpoutání výtržnosti, během niž jeden z jejích mužů podle svědectví přímých účastníků bezdůvodně fyzicky napadl a surově tloukl Arnošta Nováka a další dva aktivisté byli zraněni strčením ze svahu v přilehlém parku (napadeni byli mimo budovu, v dostatečné vzdálenosti od ní). Novák i další účastník demonstrace museli být ošetřeni v nemocnici.

Tato policejní výtržnost, která nastala po oficiálním skončení akce, v době, kdy velká část účastníků demonstrace již odešla, může být na jednu stranu chápána jako zkrat jednotlivců, spíše se však nabízí domněnka, že šlo o vykalkulovanou „tečku“ za jinak velmi povedenou akcí na podporu Kliniky, která měla na aktivisty vrhnout negativní světlo a podkopat jejich pozice (např. i pokud jde o jejich podporu ze strany městské části Praha 3) pro budoucí jednání. Soukromá i „veřejnoprávní“ média ve svém zpravodajství samozřejmě tuto výtržnost, ale otočenou proti aktivistům, výrazně akcentovala a o samotné akci se zmínila jen zcela okrajově.

Navzdory tomuto vývoji ale aktivisté neklesají na mysli. Hanebné zacházení různých státních složek s budovou kliniky, kterou nechaly zchátrat, se ukazuje být stále neudržitelnější, lidem z Kliniky se dostává rostoucí podpory a jednání zdaleka neskončila. Pokud si papaláši myslí, že po dvojím zásahu policie bude „pro spásu institutu vlastnictví“ klid, dozajista se mýlí. Jak správně prohlásili organizátoři akce: „Lidé ucítili závan svobody. Teď už nic nebude stejné, jako dřív!“