Dnes, 8. května tomu bude přesně 65 let, kdy byl v americkém státě Mississippi popraven na elektrickém křesle černošský řidič dodávky, příležitostný dělník a otec čtyř dětí, Willie McGee. Stalo se tak navzdory mnohaleté urputné snaze jeho právních obhájců, jeho manželky a demokratické veřejnosti poukázat na flagrantní porušení zásad spravedlnosti v jeho procesu, očistit jeho jméno od zločinu, který nikdy nespáchal a který se nikdy nestal, a dosáhnout jeho propuštění. Bohužel marně. Ve Spojených státech 50. let bylo možné popravit černocha za románek se ženou „bílé rasy“.

Celý tragický příběh začal pro Williho McGee v listopadu 1945, kdy byl zatčen na základě udání Willametty Hawkinsové z městečka Lauren ve státě Mississippi pro podezření z jejího znásilnění. Podle její výpovědi jí neznámý černošský muž v bílém tričku znásilnil v noci v jejím domě, kde v tu dobu pobýval i její manžel a dvě děti, když k ní vlezl oknem, kterým po činu také zmizel. Sousedé na místě prý spatřili dodávku, která, jak se zjistilo, patřila právě McGeemu. Ten byl policií zatčen a po měsíčním výslechu se k činu údajně přiznal.

Začal první soud, během něhož stačilo porotě složené výhradně z bělochů pouhé dvě a půl minuty na to, aby McGeeho shledala vinného a odsoudila ho k smrti, a to přesto, že u soudu McGee přísahal, že je nevinen a že jej policie při výslech fyzicky týrala. Jeho osud se zdál být zpečetěn, ale v tu chvíli vstoupil do případu Kongres za občanská práva (CRC) se svými právníky.

CRC byl založen v roce 1946 jako nástupnická organizace Mezinárodní obrany pracujících, americké sekce Mezinárodní rudé pomoci. Jeho úkolem byla právní obrana lidí postižených soudní perzekucí, zejména v případech rasistické justice a perzekuce za odborovou organizovanost, dělnický aktivismus a levicové politické přesvědčení. CRC byl blízký Komunistické straně USA, jejíž vedení později hájil v politickém procesu v roce 1949.

Právníci CRC Bella Abzugová a John Coe z New Yorku napadli celý proces s odůvodněním, že soud se konal ve městě Lauren, kde mělo dojít k činu, v nepřátelském a předpojatém prostředí vůči McGeemu, což mohlo ovlivnit názory členů poroty. Apel byl úspěšný a muselo dojít na druhý proces konaný v sousedním okrese Forrest, kde opět došlo k rychlému McGeeho odsouzení. I zde ale právníci úspěšně napadli jeho průběh, když upozornili, že okres úplně zbavoval černošské občany možnosti zasedat v soudních porotách. Právníci mimo to poukázali na skutečnost, že stát Mississippi za posledních 75 let odsuzoval k trestu smrti za znásilnění pouze černochy, zatímco odsouzení běloši dostávali mírnější tresty.

Konal se tedy další proces, navzdory předchozí stížnosti opět ve městečku Laurel. Tentokrát se „spravedlnost“ pojistila v tom, že místní elity a noviny začaly útočit na samotné právníky a pod pohrůžkou smrti si vynutili jejich předčasný odjezd, takže McGee si vyslechl rozsudek v lavici sám: opět vinen s trestem smrti!

Po tomto dalším neúspěchu se McGee a obhájci rozhodli udělat něco, čemu se snažili celou dobu vyhnout, protože byli přesvědčeni, že vyjít s tím ven by jejich šance přesvědčit bělošskou porotu okamžitě srazilo na nulu, zato by to rozbouřilo emoce na celém Jihu. Nyní ale už nebylo co ztratit, a tak se právníci CRC obrátili na vyšší mississippský soud s odvoláním, že nebylo prokázáno, že v případě McGeeho styku s Hawkinsovou šlo o znásilnění, což znamenalo de facto připustit, že mezi nimi proběhl dobrovolný sexuální styk.

A právě tak tomu podle všeho bylo, což věděla i McGeeho žena Rosalee. Podle jejího svědectví začal románek mezi jejím manželem a Hawkinsovou již v roce 1942 po dřívější několikaleté letmé známosti. To, co mohlo začít jako flirt nebo mimomanželský zálet, se ale na nátlak Hawkinsové stupňovalo, a to dokonce až k momentu, kdy Hawkinsová sama McGeeho aktivně vyhledávala i v její společnosti a přemlouvala ho, aby si k ní sedl do auta. McGee se podle jeho ženy chtěl přestat s Hawkinsovou úplně scházet a dost možná že právě zhrzenost Hawkinsové, nebo odhalení románku jejím manželem vedlo k následnému obvinění ze znásilnění.

Úplnou pravdu, jak se věci odehrály, se v tomto případě již nedovíme, zato však historii zůstal cenný důkaz o panující úrovni (ne)svobod v jižanských státech USA té doby a o děsivé míře v jaké rasismus prostupoval všemi póry mississippské společnosti. V ostře zamítavém stanovisku vyššího soudu k odvolání bylo totiž doslova napsáno toto:

„Pokud věříte, nebo naznačujete, že si jakákoliv bílá žena na Jihu, která není skrz naskrz zdegenerovaná nebo štětka, může něco začít s černochem, nejenže vůbec nevíte, o čem mluvíte, ale také tím urážíte tento soud a celý Jih. Neznáte Jih a nechápete, že něco takového nemůžeme brát v potaz; že o něčem takovém se u soudu vlastně vůbec nemůžeme bavit.“

U mississippských soudů byla tedy věc definitivně pohřbena. Zbývala možnost otevření řízení před federálním soudem nebo udělení milosti. Na obranu McGeeho se díky úspěšné kampani CRC postavila řada význačných osobností, jako například nositel Nobelovy ceny za literaturu William Faulkner žijící v Mississippi, nositel Nobelovy ceny za fyziku Albert Einstein, přední americký historik, sociolog a bojovník za občanská práva W. E. B. Du Bois, černošský zpěvák, herec a aktivista Paul Robeson a řada dalších. Za osvobození McGeeho neúnavně bojovala i jeho žena. Ale uši úřadů a soudů zůstávaly hluché a jižanská média rozpoutala proti „agitátorům a komoušům“ zuřivou kampaň.

8. května 1951 byl přímo v soudní síni ve městě Lauren na přivezeném elektrickém křesle McGee popraven. Pár dní před svoji smrtí poslal své ženě dopis s těmito řádky:

Drahá Rosalee,

plánují mě tu zabít a já nevím, jestli budeš spolu s dalšími lidmi schopná mě zachránit. Pokud musím umřít, chtěl bych, abys vyřídila pozdravy mé matce a mým dětem a všem lidem, kteří vědí, že je špatné zabít člověka kvůli barvě jeho kůže. Ty víš, že jsem nevinen. Řekni lidem znovu a znovu, že jsem ten zločin nespáchal. Řekni jim, že skutečným důvodem, proč usilují o můj život, je udržet černochy na Jihu v porobě. To se jim nepodaří, pokud budeš i s dětmi pokračovat v boji. Nikdy jim nezapomeň říct, proč zabili jejich tátu. Já vím, že mě nezklameš. Řekni lidem, aby pokračovali v boji.

Tvůj milující manžel, Willie McGee