Rozkol v britské Labour party odstartovaný koordinovanou rezignací členů a členek stínového kabinetu nabývá obrátek. Na jedné straně předseda strany Jeremy Corbyn zvolený 60 % členů na volební konferenci s podporou mladých aktivistů platformy Momentum, tradiční britské dělnické třídy a odborových svazů, na straně druhé převážná většina parlamentních zástupců strany reprezentující blairisty a tzv. novou levici, yuppies a střední třídu z řad menšin. Po vyslovení nedůvěry poslanců předsedovi Corbynovi se v září budou po roce konat nové volby vedení. Pravice a tzv. centristé strany ovšem ví, že průzkumy opět jasně ukazují na nové a možná ještě větší Corbynovo vítězství. A tak se rozhodli, že nebudou hrát až tak férově.

Corbynův první souboj s aparátem

První snahou pravicového aparátu Labour party bylo vyřadit Jeremy Corbyna coby stávajícího předsedu z automatické volební nominace na funkci předsedy strany a donutit ho, aby pro svoji kandidaturu musel opět shánět nominace od labouristických poslanců britského a evropského parlamentu. Připomeňme si, že Corbyn byl zvolen nejvýraznějším výsledkem v historii strany – 60 % hlasů členů, přidružených přívrženců (členové odborů, družstev apod.) a registrovaných sympatizantů před méně než jedním rokem. Voleb se přitom účastnil na základě nominace 36 labouristických poslanců, což jen těsně překročilo tehdy vyžadovaných 15 % (neboli 35) labouristických poslanců. Šlo o první volby podle nového, demokratičtějšího systému založeného na principu 1 člověk = 1 hlas stejné váhy, jako mají ostatní. Do té doby měl hlas poslanců strany v rámci komorového systému stejnou váhu jako hlasy všech řadových členů strany.

Neuplyne ani rok a pravicový poslanecký klub a aparát strany se poté, co členové „zvolili špatně“, rozhodl pravidla opět změnit. Při hlasování na Výkonném výboru Labour party (NEC) to s Corbynem zprvu nevypadalo dobře: zvítězil návrh na tajná hlasování považovaný za nevýhodný pro předsedu strany a dokonce i návrh, že Corbyn sám musí – kromě momentu samotného hlasování – zasedání NEC opustit. Corbyn byl navíc nepřímo obviněn několika labouristickými poslankyněmi a členkami NEC, že jeho příznivci vytvářejí nenávistnou (tzv. hatefull) atmosféru, obtěžují je a vyhrožují jim znásilněním či smrtí. Hlavní udávaný incident – rozbité okno regionální kanceláře poslankyně a Corbynovy protikandidátky Angely Eaglové – se nicméně následně ukázal být mediálně překroucený, podobně jako obvinění z údajných homofobních útoků vůči ní na stranickém shromáždění.

Generální tajemník Labour party seznámil členy NEC s právními názory na Corbynovu kandidaturu, které byly protichůdné. Následně nicméně umožnil vystoupit pouze právníkovi, podle jehož názoru Corbyn musí získat předepsaný počet nominací od poslanců strany. Návrh umožnit vystoupit i právníkovi opačného názoru byl v hlasování poražen.

V tu chvíli to s Corbynem nevypadalo dobře, ale na jeho podporu v diskusi razantně vystoupili členové odborů, kteří tvoří jednu třetinu NEC. V rozhodujícím hlasování, zda Corbyn musí nebo nemusí sehnat 51 nominací od poslanců a europoslanců Labour party, vyhrál poměrem 18 : 14 názor, že nemusí. To bylo zásadní Corbynovo vítězství vybojované na pro něj ne příliš přátelském terénu.

Jak zaškrtit demokracii

Aparát strany a New Labour ovšem rozhodně nesložily zbraně. Když Corbyn odešel slavit výsledky hlasování mezi své příznivce, odhlasoval NEC omezení volebního práva ve volbách předsedy strany na ty členy Labour party, kteří vstoupili do 12. ledna 2016, čímž z voleb vyloučili na 140 tisíc nových členů strany. Stejné omezení zavedl pro nové členy spřátelených odborů majících hlasovací právo. Dále rozhodli, že registrovaní sympatizanti (a noví členové) se mohou voleb předsedy účastnit pouze po zaplacení poplatku 25 £, nikoliv 3 £ jako při minulých volbách. NEC také časově zúžil období pro zapsání registrovaných sympatizantů k volbám na pouhých 48 hodin.

Tato opatření ukázala jediné: strach pravice z rostoucí a živé členské základny, strach ze skutečné demokracie a snahu vyřadit z voleb nové a chudší členy a sympatizanty. Nejbližší politický spojenec Jeremy Corbyna, John McDonnell rozhodnutí NEC ostře kritizoval, jako pošlapání otevřené stranické demokracie a zjevnou stranu odradit chudší dělnické, studentské a nezaměstnané členy Labour party (výrazně nakloněné Corbynovi) od účasti ve volbách a pobouření samozřejmě zavládlo i mezi řadovými členy.

Zrádci vadí, trocky nevadí?

Vedení strany ovšem sáhlo i k dalším nedemokratickým krokům: Rozhodlo se sledovat sociální účty registrovaných sympatizantů strany s možností vyřadit z voleb ty, kteří uráží své názorové oponenty. V instrukcích NEC kancelářím strany, které unikly do tisku, se ovšem výslovně zmiňují pouze urážlivé výrazy „scab“ (svrab, přeneseně stávkokazové, mrvové) či „traitors“ (zrádci), kterými levice častuje blairisty, nikoliv však už výrazy jako „Trots“ (trocky – v narážce na trockisty) a „rabble“ (chátra), kterými blairisté častují stranickou levici. Vedení strany rovněž pod záminkou manipulace s lístky a „utlačovatelské atmosféry“ administrativně zvrátilo výsledky stranických voleb v Brightonu, největší organizaci Labour party v celém Spojeném království s 6000 členy, kde poměrem 60-66 % hlasů jasně zvítězili Corbynovi stoupenci.

Blairisté štěkají, Corbyn jde dál

Navzdory těmto útokům na demokracii ve straně a spršce zoufalého novolevičáckého osočování z homofobie, misogynie, antisemitismu a bůhvíčeho ještě, věří Corbyn a jeho stoupenci v rozhodující vítězství, na jehož základě se Labour party posune výrazně doleva a tím i k větší demokracii. Na rozdíl od dožívající parlamentní New labour, která to od řadových členů a odborářů schytává při jedné příležitosti za druhou a která se právem děsí pravdivého obrazu stávkokazů a zrádců, který si v očích členstva vysloužila, se Corbyn nemusí před lidmi skrývat, i když i on přiznává, že dostává nemalé množství výhrůžek.

Když se jej na slavnostním levicovém odborářsko-komunitním shromáždění 9. července v Durnhamu s obrovskou účastí 100 tisíc lidí někdo zeptal, zda se vzhledem k celkovému dění v Labour party od referenda o Brexitu cítí být pod tlakem, odpověděl slovy skutečného levicového vůdce: „Ne, vůbec, na mě není vůbec žádný tlak. Nemít dost peněz na jídlo pro své děti, nemít střechu nad hlavou, nevědět, zda se vám dostane péče, to skutečně znamená být pod tlakem.“ Takto promluvil k pracujícím Jeremy Corbyn, současný a věřme, že i budoucí předseda Labour party a budoucí premiér Británie.