Ve čtvrtek 24. listopadu 2016 zemřel v úctyhodném věku 94 let český herec František Peterka, usměvavý kulturista známý nám především z komediálních rolí 60. – 80. let (Dáma na kolejích; Čtyři vraždy stačí, drahoušku; Jáchyme, hoď ho do stroje; Pan Tau; Zítra to roztočíme, drahoušku; Zítra vstanu a opařím se čajem; Co je doma, to se počítá, pánové…).

Málo známé bohužel je, že v r. 1960 ztvárnil hlavní roli boxera Tondy Majera ve velice působivém československém filmu „Přežil jsem svou smrt“. Jedná se o drama z koncentračního tábora podle námětu a scénáře laureáta státní ceny Milana Jariše, v režii laureáta státní ceny Vojtěcha Jasného (autora kontrarevolučního pamfletu z r. 1968 „Všichni dobří rodáci“, pozdějšího reakčního emigranta a antikomunisty).

Vzhledem k proslulým Peterkovým komediálním rolím je zajímavé ho vidět ve znamenitě ztvárněné roli smrtelně vážné. A slovo „smrtelně“ zde není, v příběhu z tábora smrti, nadsázkou, ale krutou realitou. V dalších rolích poznáme ze slavných československých herců té doby Jiřího Sováka, Václava Lohniského, Vlastimila Brodského či Vladimíra Menšíka, v epizodní roli Hanu Hegerovou. Ke věrohodnosti příběhu přispívá ztvárnění německých dozorců a zahraničních (polských a sovětských) vězňů Němci a Poláky. Jeho ponurou atmosféru dokresluje kromě autentického prostředí koncentračního tábora Mauthausen a černobílého zpracování i hudba Svatopluka Havelky.

Boxer Tonda přežil vyhlazovací tábor jednak díky své mimořádné fyzické a duševní síle a nezlomnosti, jednak díky solidaritě vězňů, kterým pomáhal, jak mohl, a mnozí zase pomáhali jemu. A často na to doplatili životem. Bylo by chybou popisovat děj dramatu a jednotlivé scény, jež jsou natolik pozoruhodné, věrohodné a dojemné, že je třeba je vidět. Pro navození drsné atmosféry děje uvedu jen předmluvu a závěr pronesené hlavním hrdinou:

„Jsem jeden z nemnoha, kteří přežili svou vlastní smrt. Odtud vedla cesta ven jenom komínem krematoria. Skoro všichni moji kamarádi také tudy odešli. Byl jsem tehdy mladý, silný a důvěřoval jsem ve svou sílu. … Ani jsem nevěděl, že chlap, kterého jsem tenkrát na ulici fér způsobem složil, je gestapák. Ale když už se to stalo, díval jsem se na cestu do koncentráku jako na těžké utkání. …“

„Jsem jeden z nemnoha, kteří přežili svou smrt. Protože mnoho kamarádů dovedlo zemřít. A byli lepší než já.“

Film „Přežil jsem svou smrt“ rozhodně stojí za pozornost především proto, že i když jeho hrdina je smyšlený, zachycená bestiální ukrutnost fašistických katanů a utrpení koncentráčníků vychází ze skutečných událostí doložených svědectvím pamětníků. Nabízí se srovnání například s příběhem Antonína Zápotockého, který přežil koncentrák podobným způsobem jako Tonda Majer.

Film nenabízí pohled na prolité potoky falešné krve, roztrhaná lidská těla a mozky vyteklé z lebek, jak to dělají ubohé americké škváry formující vědomí dnešních dětí a mládeže v celém kapitalistickém světě, krváky, na které se lze dívat s ledovým klidem. Věrohodnosti a citovosti tím nepozbývá. Naopak, získává. Podívejte se a posuďte sami. (Pokud se k filmu dostanete. Před několika lety se objevil na serveru YouTube a brzy byl smazán kvůli „autorským právům“.) Dívejte se a mějte na paměti, že se nejedná o žádnou fikci, ale o evropskou realitu z doby ne až tak dávné.

Fašistické mocnosti byly ve 2. světové válce poraženy, ale fašismus existuje dál, bez ohledu na to, zda vládne či nikoli. Fašistická zvěrstva v r. 1945 neskončila. I přes usilovnou cenzuru se i dnes dostávají do světa zprávy o ukrutnostech okupačních vojsk USA a NATO všude, kde tato vojska hájí „svobodu a demokracii“, o zrůdnostech v jejich věznicích. A také u nás, v České a Slovenské republice, uslyšíte často říkat kolegy na pracovištích a spolužáky ve školách, že „ten fašismus nebyl až tak špatný“, že na ten či onen problém by bylo třeba „poslat Hitlera, aby udělal pořádek“. Nejsou to většinou lidé zlí a špatní, jen nevědomí. Ale právě takoví umožňují fašistům cestu k moci. Až na vlastní kůži poznají fašistický „pořádek“, budou pozdě litovat. Povinností všech pokrokových lidí proto je šířit povědomí o zrůdné fašistické teorii a praxi a nedopustit, aby oběti našich předků v boji proti fašismu byly marné!

Pryč s fašismem! Pryč s kapitalismem, který plodí fašismus!