1) „Ruský svět“ („Russkij mir“) – ideová koncepce, která sjednocuje společnost na základě kulturní a ruskojazyčné sounáležitosti; společných historických kořenů sahajících až do období staré Rusi. Významnou sjednocující silou je vedle ruštiny také ruská pravoslavná církev. Příslušníkem „Ruského světa“ tak může být každý, kdo ovládá ruštinu a cítí se být součástí ruské kultury. Tím tato koncepce spojuje lidi nejenom v Ruské federaci, ale i napříč dalšími zeměmi a kontinenty.

2) Federálové – představitelé státní moci Ruské federace.

3) Mogiljanka – Národní univerzita „Kyjevo-Mogiljanská akademie“ (tj. „Kyjevská Mogilova akademie“) vznikla v r. 1615 a později byla nazvána podle metropolity Pjotra Mogily, jenž k původní Kyjevské Bratrské koleji připojil v r. 1631 školu Kyjevo-Pečerského kláštera. Mogiljanka ztratila charakter univerzity v r. 1775, avšak jako vzdělávací zařízení existovala dále. V r. 1992 byla tato vysoká škola znovu otevřena pod původním názvem. V současnosti má šest fakult.

4) Azov – neblaze proslulý ukrajinský neonacistický vojenský dobrovolnický pluk. Vznikl v květnu 2014, financovaný hlavně oligarchou Igorem Kolomojským a rovněž vyzbrojovaný Ministerstvem vnitra a placený ze státního rozpočtu. Jeho příslušníky jsou také cizinci. Na svých znacích používá Azov nacistické symboly, např. varianty svastiky. Od počátku vypuknutí konfliktu na Donbase se pluk zapojil do bojů proti tzv. separatistickým povstaleckým oblastem, mj. u Mariupolu a v tzv. kotli u Ilovajsku.

5) Z masakru v Oděse (2. května 2014) ukrajinští neonacisté a kyjevská junta obviňují členy hnutí tzv. antimajdanu, kteří byli ve stanovém táboře na náměstí Kulikovo pole. V Oděse se tou dobou konaly dvě akce, jimiž vyvrcholilo období střetů mezi stoupenci Euromajdanu (fašistoidního státního převratu v Kyjevě) a jejich odpůrci, tj. antimajdanisty. Tyto střety probíhaly ve městě od listopadu 2013. Pochodu stoupenců Euromajdanu se zúčastnili mj. také členové neonacistického Pravého sektoru a dalších radikálních pravicových organizací, příslušníci ukrajinských ozbrojených sil a rovněž tzv. ultras, tj. agresivní fotbaloví fanoušci, kteří sem dorazili z různých měst. Po těžkých potyčkách v ulicích se euromajdanovci vrhli na poklidný stanový tábor svých protivníků na náměstí Kulikovo pole. Vytlačení antimajdanovci se ukryli v blízkém Domě odborů. Euromajdanovci pak zapálili hlavní vchod, metali na budovu Molotovovy koktejly a stříleli do oken. Zadním vchodem již dříve vtrhla do budovy skupina neonacistů, kteří zapálili hlavní halu hořícími pneumatikami. Na místo sice dorazili hasiči, avšak dav euromajdanovců jim znemožnil zasáhnout. Současně aktivisté Euromajdanu uvnitř budovy zabránili antimajdanovcům uniknout z požáru a pokračovali v brutálním pronásledování. Lidé v zoufalství skákali z oken. Mnohé fotografie a svědectví poté zdokumentovaly zvěrské řádění neonacistů. Antimajdanovci, jimž se podařilo uniknout z hořícího domu, mnohdy skokem z okna (11 lidí tento skok nepřežilo), vesměs zranění a přiotrávení kouřem, byli jásajícím davem euromajdanovců venku dobíjení pomocí palic a železných tyčí. I tyto vraždy jsou zachyceny na videonahrávkách. Některé záběry z mobilů byly tehdy dokonce vysílány živě v přímém přenosu ukrajinskou televizí za aplaudování hostů politického diskusního pořadu. Zbývající antimajdanovci, kteří masakr přežili, byli okamžitě zatčeni a uvězněni. V důsledku krvavých událostí v Oděse podle oficiálních zpráv přišlo o život 48 lidí, z toho 6 při předchozích střetech v ulicích a 42 v Domě odborů. Dalších 45 lidí zmizelo beze stopy. Podle různých zdrojů však toho dne v Oděse zahynulo až 116 lidí. Podle „oficiální“ ukrajinské verze Dům odborů zapálili sami „separatisté“, kteří se tam poté sami upálili a povraždili. Ukrajinské policejní orgány tuto masovou vraždu nikdy řádně nevyšetřily, navzdory množství průkazných materiálů. Souzeni a vězněni byli výhradně antimajdanovci čili oběti.