Ne, ach ne, nad osudem lidí pláče příroda

Proč? Už soucit –

nezdobí její tvář

Dnes netušíš, nevíš, bude-li úroda

Vše ničí, vše spálí krutá sluneční zář!

Smrště a bouřky zabíjí lidské plémě

Matka Země pláče a neplodná je země,

zahyne žena, muž, děti, zahyne fauna, flora –

všichni zahyneme!

Kapitalisto! To tvá vina, to tvá je tahle spoušť

Hlubšími stávají se vrásky matky Země

to tvé nelidské stroje mění půdu v poušť!

To tvé jedy a tvé škodlivé sémě!

Nebe je rovněž tvých jedů obětí,

temná mračna kouře sevřela jej v pase

Dosti tmy kolem na Hrůzy početí a hrůzná síla vskutku –

zrodila se!

Co se to děje?

Míst k životu méně vidím,

z tisíců krásných forem zbývá jich jen pár

Já včera ještě zasel, leč bez víry, že sklidím

Ztrácíš se, matko Země! Jak hluboce se stydím

Kdo dá nám aspoň naději, ten ušlechtilý dar?

Příměří nezná však klimatická změna,

Chce zkázu, dobrého nic nevěstí!

Ženou jí zisky, chamtivost a směna,

do všech možných krajností pádí rozzuřená,

A v jejích stopách: přírodní a lidská neštěstí!

Přírodní a lidská neštěstí!

Záplavy, sucha, sesuvy a nemoci!

Není co jíst! Křičí plná náměstí

Příroda pláče: Ach není, není pomoci!

Najde se lék?

Snad. Však zatím šarlatáni,

nabízí zboží s úsměvem na líci

Svobodný trh! No, nekupte to páni!

Jedy lacinější brzy budou k mání,

Povolenky ničit vzduch v balíčku s GMO pšenicí!

Ó Pane! Jen hůře, jen hůře se mi dělá. Proč?

Pro zisk, pro zisk, pro zisk!

Však červánky naděje přec spatřím na obzoru

Napřed jeden, dva a náhle je jich sto

Praporů, kde heslem je: za matku Zem, za přírodu!

 Za šetrnost k půdě! Spravedlnost pro lidstvo!

Povstali lidé, muži – s nimi ženy,

bezzemci, rolníci, hemží se lidský roj

Povstali lidé s čistými idejemi

Celý svět je naděje, celý svět je jeden boj!

Zimbawské rolnické hnutí

(překlad Nikola Čech; originál básně: https://viacampesina.org/en/newsletter-no-32-climate-justice/)