6. ledna vydal předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip patolízalské prohlášení na podporu Miloše Zemana ve volbě prezidenta republiky. Óda Filipa na Zemana je o to ubožejší, že nejpočetnější česká politická strana a (zatím?) jedna z nejsilnějších politických stran v zemi, kterou vede (kam?), nebyla ochotna postavit vlastního kandidáta, který by skutečně hájil zájmy pracujících lidí, většiny společnosti, který by opravdu usiloval o národní suverenitu a společenský pokrok. V ideálním případě kandidáta natolik odvážného, že by se dokázal vymezit nejen například proti NATO (takový dnes není ani jeden), ale i proti kapitalismu a prosazovat socialismus, společnost založenou na společenském vlastnictví výrobních prostředků.

V úvodu své výzvy Filip nabádá voliče, aby vybrali z devíti kandidátů takového prezidenta, který „není demokrat jen slovy, ale také činy“. Třídní pojetí je Filipovi ovšem cizí, stejně jako všem těm komunistům, kteří přestali být leninovci (pokud jimi někdy byli) a stali se zemanovci. Lenin vysvětloval, že neexistuje „demokracie pro všechny“. Zeman a Filip tvrdí opak. Podporovat Lenina dnes ovšem nemůže přinést žádné výhody, na rozdíl od podpory Zemana (a jím reprezentovaného kapitalistického státu). Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A Filip zpívá, že chce „kandidáta, pro kterého slovo suverenita není prázdný pojem a umí ji jak na evropské, tak světové úrovni bránit.“ Aby nebylo pochyb, koho tím myslí (Zemana v celém textu nejmenuje), dodává: „Vzpomeňme, že současný prezident se po svém nástupu postavil na stranu zklamaných občanů, kteří už nechtěli poslouchat plané sliby ani líbivé fráze a zaobalené lži protilidové vlády premiéra Nečase.“

Byla v naší zemi po roce 1989 snad nějaká „lidová vláda“? A pomohl snad takovou nastolit Zeman? Podle Filipova tvrzení zřejmě ano. Nebo ANO? „Podařilo se mu spolu s odpovědnými politickými silami, včetně KSČM zejména, obrátit vývoj u nás od destrukce a nedůstojného ponižování pracovitých lidí z krize k novému ekonomickému růstu.“ Už samotný výraz „ponižování pracovitých“ (nemají to být pracující?) je nezvyklý. Že by Nečasova vláda někoho ponižovala za to, že je pracovitý, toho si opravdu nejsem vědom. Naopak pravicoví politici pracovitost vyzdvihují a obhajují příkré sociální rozdíly tím, že boháči jsou schopní a pracovití, kdežto chudáci si za svou nouzi mohou sami neschopností a leností.

Že prezident Zeman zajistil obrat ČR k ekonomickému růstu, znamená tvrdit, že dokázal obrátit kapitalistickou krizi z nadvýroby v konjunkturu. Mocný to muž. Nelze se tedy divit, že inspiruje komunisty Filipova ražení. Ostatně, co může komunistu těšit více než rozvoj kapitalistického hospodářství…

Filip však ve chvalozpěvu na Zemana ještě přitvrzuje: „Žel, nebylo možné a ani nebylo v jeho silách napravit všechny nespravedlnosti a chyby těch, kteří něco slíbili a pak svá slova nedodrželi.“ A hovoří o „církevních restitucích“. Několik Zemanových výroků kritizujících „církevní restituce“, slov, která nic nezměnila a změnit nemohla (a záhy z nich zůstalo jen u konstatování, že „by se mělo diskutovat o zdanění restitucí“), připomíná „boj“ vedený KSČM. Snad proto je Zeman (nejen v tomto) Filipovi a jeho věrným tak blízký.

„Neměli bychom připustit, že bude zvolen prezidentem člověk, který k naší vlasti nemá pozitivní vztah, je jen loutkou cizích zájmů a není ochoten a schopen bránit naši suverenitu a státnost,“ soudí Filip (a s těmito slovy mohu jen souhlasit). Tak proč KSČM takového kandidáta neprosadila, ani se o to nepokusila? Z úst mnoha členů strany je stále hlasitěji slyšet: „Aby nebral hlasy Zemanovi!“ Filipovo prohlášení neříká nic jiného.

Filip tvrdí, že „bychom se měli vyvarovat toho, aby byl zvolen člověk, který se svým způsobem stal nejen u nás symbolem korupce a tunelování a je spojen s těmi, kteří si podivnými transakcemi přivlastnili miliardy ze společného jmění“. Není takovým symbolem právě Miloš Zeman? Stál u zrodu režimu, který rozkradení národního majetku umožnil. Po celou dobu těchto procesů byl ve významných politických funkcích a tyto procesy přinejmenším toleroval, ne-li přímo podporoval a řídil.

Miloš Zeman hlásá a provádí úplně opačnou politiku, než kterou mu přisuzuje Vojtěch Filip (a bohužel i mnoho dalších členů KSČM a dalších subjektivních komunistů). Není představitelem národní nezávislosti, naopak naprosté závislosti na imperialismu, což potvrzuje jak jeho více než vřelý vztah k USA a Izraeli, tak k NATO a EU. Ostatně, byl to on, kdo vztyčil vlajku EU na Pražském hradě, který byl pak za jeho prezidentování obklopen ozbrojenci a vstupními kontrolami, jako by zde byla válka nebo vládla vojenská chunta. Jeho snahy o korektní vztahy s ruskými a čínskými vládci a podnikatelskými kruhy nelze ztotožňovat se snahami o společenský pokrok či spravedlivý mír. Ostatně žádný z prezidentských kandidátů a relevantních českých politiků neusiluje o rozpoutání války s Ruskem či Čínou, jak tvrdí někteří přívrženci Zemana. Koneckonců, prezident republiky její zahraniční politiku nijak zásadně neovlivňuje, tím spíše ne, pokud jde o členský stát NATO a EU, navíc o člena „druhého řádu“ (polokolonii).

Miloš Zeman je rozhodným zastáncem kapitalismu a odpůrcem socialismu. Je antikomunistou, ačkoli v posledních letech své výroky a činnost v tomto směru mírní, jelikož se snaží (a úspěšně) zalíbit se i zastáncům socialismu. Bylo by možné připomenout řadu jeho protikomunistických výroků a počinů, ovšem ani většina pamětníků z KSČM o nic takového neusiluje, naopak, jako by paměť ztratila, nyní odhodlaně podporuje toho, kdo stál v předních řadách při bourání ČSSR a při obnově kapitalismu. Toho, kdo se už před lety škodolibě posmíval, že komunisté vymřou. A když se to nestalo tak rychle, jak očekával, podařilo se mu z mnohých z nich udělat své podporovatele.

Zeman není ani představitelem reformistické sociálně orientované politiky. Vzpomeňme na jeho podporu zpoplatnění hospitalizace v nemocnicích. Ale mnozí „levičáci“ jako by neviděli a neslyšeli. Hlavně, že mají „svého prezidenta“. „Kandidáta pro všechny občany“, jak píše Filip. Kandidáta pro pana Babiše a prý i pro mě. Dovedu si představit, že může prospět panu Babišovi, nevím však, jak může prospět mně.

„Ten, kdo myslí na své děti a vnuky, na budoucnost, půjde k volbám a bude volit. Jen tak naše vlast bude hrdě stát jako rovný s rovnými nejen v Evropě, ale i na celém světě. Proto věřím, že všichni půjdeme k volebním urnám a vybereme prezidenta nás všech.“

Na jakou budoucnost myslí Vojtěch Filip a jeho věrní, když po léta vedou KSČM k hanebnému krachu a odchodu do mimoparlamentní bezvýznamnosti? Mluví o dětech a vnucích, ale od „své“ strany odradili téměř všechny občany v takovém věku!

Ve volbách nemáme na výběr nikoho než podporovatele kapitalismu a naprosté závislosti ČR na imperialismu. Ale jen jeden z nich je falešnou ikonou velké části komunistického hnutí a velké části takzvané levice, jen jeden z nich vede a může nadále vést tolik komunistů a socialistů k podpoře buržoazní politiky. Jen jeden tak významně přispívá k naprosté diskreditaci a sebezničení komunistického hnutí, jehož významná část odhazuje jakoukoli samostatnou politiku a zaměřuje se jen na podporu domnělého „menšího zla“ v mezích kapitalismu. A jen jeden z nich dokázal semknout převládající reformistické síly v KSČM s velkou částí jejich odpůrců – ve společném boji na podporu „vlasteneckého prezidenta“. A naopak zásadně rozdělit společnost na své odpůrce a přívržence, kde se na jedné straně šikují neoliberálové posedlí antikomunistickou nenávistí (spojujíce si Zemana se socialismem podobně iracionálně, jako jeho mnozí jeho podporovatelé) a na druhé protiislámští hysterici tíhnoucí k fašismu a pseudosocialismu.