Každému, kdo sleduje dění v Sýrii, kde již sedmým rokem zuří občanská válka, nemohlo ujít, že v minulých dnech došlo k nové eskalaci konfliktu. Po několikadenním ostřelování a náletech zahájila 22. ledna turecká armáda v několika směrech vpád svých pozemních sil přes turecko-syrské hranice do kantonu Afrin (provincie Aleppo). Pod cynickým názvem „Olivová ratolest“ nyní probíhá přímá agrese Turecka a na něj napojených islamistických skupin tzv. umírněných rebelů Svobodné syrské armády (FSA) proti převážně Kurdy obývané autonomní oblasti na severu Sýrie.

Tato turecká agrese vedená pod neslavně proslulou záminkou boje proti terorismu, která se již „osvědčila“ ve zdůvodnění série válek států NATO proti Afghánistánu, Iráku a Libyi, samozřejmě vyvolala odpor mezi samotnými Kurdy. Uši představitelů států „mezinárodního společenství“ však nic neslyšely, oči nic neviděly a jejich ústa jindy tak plná lidských práv zůstala němá. O to důležitější pak je vyjádřit svůj odpor k této agresi zdola, přímo v ulicích, a ukázat, že Kurdové nejsou sami a mohou počítat s naší podporou a solidaritou.

V České republice se tohoto úkolu chopila skupina lidí z iniciativy Ne rasismu, která ve spolupráci se Socialistickou solidaritou, Mladými zelenými a především v Česku žijícími Kurdy zorganizovala v neděli 28. ledna na pražském Palackého náměstí protestní shromáždění pod heslem Afrín není sám. Na akci přišlo bezmála 150 lidí, což lze na české poměry u podobného tématu považovat za poměrně slušný počet. Na místě vlála řada vlajek odkazujících na kurdské Lidové obranné jednotky (YPG) a jejich ženské křídlo YPJ, které sehrály obdivuhodnou roli v boji s Islámským státem v Sýrii, a k vidění bylo i mnoho vlajek Iráckého Kurdistánu. Nad shromážděním byl vyvěšen velký transparent Solidarity with Rojava – Against all fascist agressions v zeleno-červeno-žluté kombinaci kurdských barev.

Moderátor uvítal účastníky akce a postupně představil několik řečníků, kteří se vystřídali u mikrofonu. Jako první mluvil zástupce přítomných Kurdů, který hovořil o krutém pronásledování Kurdů Erdoganovým režimem v Turecku. Perzekuce a násilí vojáků dopadá léta na hlavy civilistů a při válce proti Kurdům umírají nevinní lidé. Kurdové hájí pouze svá práva, nemají žádný zájem na konfrontaci, ale turecký režim trvá na porobení jejich oblastí, neboť se v nich nachází zajímavé přírodní bohatství. Zmínil, že Evropa se nechce k turecké agresi vyjadřovat, nechce si Erdogana rozhněvat, ale Kurdové mají dlouhou historii a budou bojovat, nikdy se nevzdají.

Jako druhý hovořil představitel Socialistické solidarity Adem Murad. Zmínil, že lidé v Afrínu nejsou sami. USA, Rusko a Turecko se vůči Kurdům dopouští agrese, mnozí obviňují Kurdy z podpory terorismu, ale ti chtějí jen žít v míru a brání svoji zem. Upozornil, že je to i česká vláda, která tuto agresi podporuje prodejem zbraní Turecku, stejně jako německá vláda, která je hlavním dodavatelem tanků pro tureckou armádu, a proto je potřeba tlačit i na naše vlády, aby s touto podporou agrese přestaly.

Zástupce Anarchistické federace (AFED) uvedl, že ať jsou udávané důvody turecké ofenzívy jakékoliv, je třeba postavit se proti ní a politice, které představuje: proti nacionalismu a národnostní nenávisti, státnímu násilí, expanzionismu, imperialismu a snahám zmocnit se zdrojů nerostných surovin. Proti Erdoganově režimu postavil do kontrastu svobodomyslnou samosprávnou Rojavu. Rovněž také zmínil perzekuci anarchistického hnutí v Turecku a systematické omezování občanských svobod.

Na toto téma navázala další řečnice, Kateřina Kochánková z Mladých zelených. Zmínila pronásledování transgenderových osob a zákaz veřejných akcí homosexuálů, uzavření 150 redakcí vládě nepohodlných periodik a růst násilí na ženách v Turecku z poslední doby. Do protikladu dala opět emancipovanou a rovnostářskou společnost kurdské Rojavy, kde se ženy podílí na boji i na rozhodování v rámci sousedských komunit.  

Řečník z iniciativy Ne rasismu, Pavel Růžička, připomněl, že došlo k zatčení desetitisíců lidí a že Erdoganův režim vede systematickou válku proti vlastním občanům. Zmínil, že je třeba tlačit na české politiky, aby se proti turecké agresi ozvali, ukončili spolupráci s tureckou vládou, aby byl prosazen zákaz vývozu zbraní do Turecka, bezletová zóna nad Rojavou, ale také aby se zasadili za propuštění českých občanů Markéty Všelichové a Miroslava Farkase, kteří byli v listopadu 2016 zadrženi v Turecku a za spolupráci s kurdskými milicemi odsouzeni každý na více než šest let vězení.

Pauzy mezi jednotlivými příspěvky vyplňovalo skandování v kurdštině a češtině na podporu Afrínu, a Rojavy. Ke kurdskému skandování se mohl přidat každý, neboť účastníci dostali lístky se skandovanými hesly a jejich významem i v překladu. Nutno zmínit, že demonstrace byla skvěle organizovaná, časté neduhy podobných akcí (zlobící ozvučení, prodlevy se zahájením apod.) se vůbec nevyskytly; naopak bylo připraveno a distribuováno společné prohlášení všech organizátorů a dokonce i tisková zpráva. Klobouk dolu!

V samotném závěru se u mikrofonu vystřídalo ještě několik kurdských řečníků včetně mladé dívky, která emotivně vystoupila proti zabíjení dětí. Následovalo společné focení a pak – což byla spontánní aktivita – operativně domluvený pochod přes Karlovo náměstí a Spálenou na Jungmannovo náměstí, kde celá akce skončila.

Pražské shromáždění pochopitelně nebylo jedinou akcí tohoto druhu, v reakci na tureckou vojenskou agresi proti syrským Kurdům. Obří protesty Kurdů proti válce a teroru Erdoganova Turecka se odehrály v samotném syrském Afrinu a také v sousedském Erbilu a Sulejmanii v iráckém Kurdistánu. Velký protest 20 tisíc německých Kurdů a levicových skupin v Kolíně nad Rýnem rozehnala v sobotu 27. ledna německá policie. Další protesty se v minulých dnech odehrály také v Torontu, Edinburghu, New Yorku, Aténách, Sydney a na dalších místech.

I my počítáme s tím, že jsme zde v České republice proti turecké agresi a na podporu emancipační a rovnostářské autonomie v Rojavě neřekli své poslední slovo a že se v těchto solidárních akcích bude pokračovat. Jak pravil Che Guevara: Hasta la victoria siempre!