Šedesát let od úmrtí básníka Vítězslava Nezvala (26. května 1900 Biskoupky-6.dubna 1958 Praha) si u domu v Baranově ulici 4 v Praze 3, kde prožil podzim života a také zemřel, připomněla v rámci pietního aktu skupinka lidí. Na domě je pamětní deska na jeho památku.

Psát o narození básníka je samozřejmě veselejší a já vzpomínám na vydařený májový den, kdy jsem hovořil na Vyšehradě v den Nezvalových 110. narozenin. Může být básnické dílo, či dílo vůbec definitivně uzavřeno? Nestíhá jedna myšlenka druhou, nevěší se báseň dosud nenapsaná na paty básně právě dokončené, jako se držel biblický Jákob Ezaua a proto dostal jméno „za patu držící“?“ uvedl v projevu básník Karel Sýs.

Smrt je vždycky těžká pro toho, kdo má rád.

„Rodák ze suchozemské Moravy Nezval miloval moře a napsal o něm báseň, jakou nemají ani mořské národy. Tak už to bývá. Za pobytu v Soči se moři denně kořil, vstoupilo takřka do každé jeho básně. Jako by tušil, že vydání knihy, v níž moře hraje hlavní roli, se už nedožije. Smrt se vtírala do nadpisů i mezi řádky. Do droboučkého básnického skvostu Na smrt kočičky zabloudil verš: „Smrt je vždycky těžká pro toho, kdo má rád.“,“ dodal mimo jiné

„…Volám lid všech národů, všech barev pleti, volám vás, muži, ženy, děti, vás všecky, kteří chcete žít, zpívám zpěv míru…,“ zarecitovala jednu z jeho básní pražská zastupitelka Marta Semelová. Se slovy, že je stále aktuální. Pietní akt moderoval Milan Krajča z obvodní organizace KSČM Praha 3, která akci zorganizovala. Krajča poté rozdal přítomným knihy Vítězslava Nezvala včetně Zpěvu míru.

Andrea Cerqueirová
 
vyšlo na http://www.kultura21.cz